Česnek setý

Pokud by si nějaká rostlina zasloužila být nazývána zázračným všelékem, pak je to bezesporu česnek. Patří mezi nejstarší léčivé rostliny a stále je jednou z nejlepších.

Ve své čeledi je česnek tou nejsilnější (a nejlépe prozkoumanou) bylinou. Tradiční bylinaři si také velmi cenili jeho blízce příbuzných — cibule, cibule šalotky, pórku a pažitky —, ačkoliv je považovali za méně léčivé. Moderní výzkum jejich přesvědčení potvrzuje. Cibule má sice podobně silný účinek, ale šalotka, pórek a pažitka již nejsou tolik _účinné.

Historie

Pozůstatky česneku byly nalezeny v jeskyních obývaných před 10 000 lety, ale první písemná zmínka o této bylině byla napsána klínovým písmem na sumerské hliněné tabulce pocházející z období kolem 3 000 př. Kr.

Česnek se dále objevil v nejstarším lékařském textu nazvaném Ebersův papyrus, který pochází z doby kolem 1 500 př. Kr. Rostlina byla součástí 22 lékařských předpisů proti bolesti hlavy, kousnutí hmyzu a škorpionů, menstruačním potížím, střevním parazitům, nádorům a srdečním problémům.

Celý starověký svět od Španělska až po Čínu česnek doslova miloval. Přesto si tuto léčivou rostlinu nikdo neoblíbil více než Egypťané, kterým Římané přezdívali "smraďoši", protože z jejich dechu byl cítit česnek prakticky pořád. Egypťané při slavnostních přísahách přísahali na česnek, jako se později přísahalo na Bibli. Bylina byla nalezena v hrobce faraona Tutanchamona. Za 7 kilogramů si mohl každý Egypťan koupit zdravého otroka.

Když už jsme se zmínili o otrokářství, byl česnek velmi důležitý také pro otroky stavící egyptské pyramidy. Egypťané věřili, že rostlina pomáhá předcházet nemocem, zvyšuje sílu a vytrvalost. Dávali svým otrokům denní dávky česneku; po čase si otroci zamilovali tuto rostlinu stejně jako jejich pánové.

V jedné legendě se píše, že v době nedostatku česneku byly při stavbě pyramidy přerušeny dávky česneku pro otroky. Výsledkem byla vzpoura otroků, kteří bez česneku odmítli pracovat. Pokud je to pravda, byla by to nejstarší dochovaná zpráva o stávce.

Kolem roku 1 200 př. Kr., nedlouho poté, co Mojžíš vyvedl židovské otroky z Egypta, si začali jeho lidé stěžovat na jídlo, kterého se jim na svobodě nedostávalo. Jak je v Bibli uvedeno: „Vzpomínáme na ryby, které jsme měli v Egyptě k jídlu zadarmo, na okurky a melouny, na pór, cibuli a česnek“ (Numeri 11:5).

Česnek jako doping před bojem a závody

Řečtí atleti jedli česnek před běžeckými závody, jejich vojáci si jej dávali před bitvou. Ve své hře Šlechtici Aristoteles napsal: „Teď požij česnek. Zvýší tvou odvahu v nadcházejícím boji.“

V Homérově Odysseji se Odysseus obrací k česneku, aby získal sílu proti čarodějce Kirke, která proměnila jeho muže ve vepře a chtěla udělat totéž i s Odysseem. Ale Hermes, bůh vědění (jehož symbol, hůl obtočená hadem, se stal symbolem lékařství), dal Odysseovi česnek, který kouzlo Kirké překazil.

Řecké porodní báby rozvěšovaly česnek po místnosti, ve které se mělo rodit, aby ochránily narozené dítě před nemocemi a čarodějnicemi. S postupem století pak připevňovali lidé po celé Evropě copy česneku na venkovní dveře, aby se jejich obydlí vyhnuli všichni zlí duchové; zbytky tohoto zvyku se dnes odrážejí v copech česneku pověšených v kuchyních.

Řečtí a římští lékaři měli česnek také ve veliké oblibě. Hippokrates jej doporučoval proti infekcím, na zranění, rakovinu, lepru (malomocenství) a při trávicích potížích. Dioskorides jej předepisoval při onemocnění srdce. Plínius jej použil v 61 přípravcích na nejrůznější nemoci, počínaje běžným nachlazením až po epilepsii, lepru a tasemnici. Mnohé z těchto způsobů využití byly potvrzeny současným lékařským výzkumem.

Vyšším společenským třídám Řeků a Římanů však začal vadit silný česnekový zápach. Bylo to pro ně znamení příslušnosti k nižším vrstvám. Odpor k vůni česneku se místy udržel až do současnosti.

Bylina se sice stala mezi zámožnými lidmi neoblíbenou, ale mnoho Římských císařů se jí nedokázalo nabažit. Považovali ji totiž za protilék proti jedům, které byly v antice velmi populární, neboť političtí soupeři si často vzájemně trávili jídlo a pití. Pravda je, že se mnoho římských bylinářů specializovalo jen na jedy a na výrobu protijedů, v nichž se často objevoval i česnek.

Dávní indičtí ajurvédští lékaři také předepisovali tuto silnou rostlinu proti malomocenství, což se pak udrželo ještě po několik tisíciletí. Když se později stala Indie britskou kolonií, začalo se malomocným přezdívat „loupači česneku“, protože strávili notnou část každého dne touto činností. Indové jej také užívali při léčbě rakoviny. Dnešní věda potvrdila oprávněné využití česneku při léčbě malomocenství i k prevenci některých druhů rakoviny.

Arabští léčitelé 10. století po Kr. přejali své vědomosti od antických lékařů, stejně tak jako odpor vůči vůni česneku. ]eden perský bylinář v té době napsal: „tato bylina by měla být pro svou odpornou vůni zapomenuta“, ale pak potvrdil, že „je to účinný protijed proti smrtelným jedům. Zbaví vás bolesti zubů, pokud jej nastrouháte a položíte na bolavý zub. A také si nelze bez česneku představit mnohá chutná jídla.“

Podobný nejednotný přístup vůči této léčivé bylině přetrvával i v celém středověku. Zatímco česnek zámožní lidé zatracovali, chudina jej konzumovala ve velikých množstvích, protože v něm viděla silnou prevenci a všelék. Za vlády Alžběty I. byl česnek často nazýván všelékem chudých.

Od sociální metly k záchraně a odpuštění

S postupem staletí se i vyšší třídy vrátily zpět k užívání česneku, ale pouze ze zdravotních důvodů a ještě výjimečně. Anglický bylinář 17. století Nicholas Culpeper doporučoval tuto bylinu „na všechny nemoci a poranění... Pomáhá při pokousání vzteklými psy a dalšími jedovatými zvířaty, zabíjí střevní parazity u dětí, uvolňuje zahlenění, pročištuje hlavu... a je to dobrý lék proti moru.“

Jakožto bohatý, vzdělaný muž sdílel Culpeper onen odpor vyšších tříd vůči vůni česneku a kritizoval lidové léčitele, že přehánějí jeho zásluhy a zapomínají na jeho nedostatky. Culpeper varoval před nepříjemným pachem z úst a napsal: „je velmi ostrý a jeho zápach stoupá do mozku. Proto by měl být užíván vnitřně jen v menším množství."

Culpeperovy agitace pro mírně užívání však byly ignorovány. Lidové velšské pořekadlo doporučovalo: „jezte v březnu pórek, v květnu česnek a pak česnek po celý zbytek roku, aby doktoři neměli práce ani trochu“.

V Culpeperově době sestávala snídaně francouzského venkovského lidu z tmavého chleba a česneku. Francouzští lidoví léčitelé považovali totiž česnek za výborný preventivní prostředek a všelék.

V roce 1721 se dostalo česneku od Francouzů ještě vyšší úcty, když zasáhl mor Marseilles a vyhladil téměř všechny zdejší obyvatele. Podle legendy museli mrtvá těla pohřbít uvěznění zloději. Vláda věřila, že zloději se docela jistě nakazí a oni tak zabijí dvě mouchy jednou ranou. Ale čtyři odsouzení zloději vypili směs česneku a vína a morovou nákazu přežili ve zdraví. Nejen, že unikli gilotině, ale dokonce ještě neuvěřitelně zbohatli, protože okradli všechna mrtvá těla.

Uvedený příběh je spíše bájí než doloženou historickou skutečností, ale obyvatelé jižní Evropy dodnes pijí směs vína a česneku, které se říká „Ocet čtyř zlodějů“ (Vinaigre des Quatre Voleurs).

Američtí eklektičtí lékaři 19. století, předchůdci dnešních přírodních léčitelů, sdíleli silné viktoriánské předsudky proti česneku: „silná odporná vůně... a ostrá, téměř rozežírající chut". Ale uznávali, že je to účinný lék na nachlazení, kašel, černý kašel a další nemoci dýchacího ústrojí. Také věřili, že čerstvá šťáva této byliny může vyléčit hluchotu.

Za první světové války používali britští, francouzští a ruští vojenští lékaři česnekovou šťávu k ošetření zanícených ran z bojiště. Dále tuto rostlinu předepisovali jako prevenci amébove dyzenterie.

Když roku 1928 objevil Alexander Fleming penicilin, odstartoval tím období antibiotik. Od druhé světové války byl česnek nahrazen penicilinem a léky na bázi sulfátů. V Rusku však počty zranění (přes 20 milionů případů) naprosto přesáhly dostupné zásoby antibiotik. Lékaři Rudé armády se museli ve většině případů spolehnout na česnek, kterému se v té době začalo přezdívat ruský penicilin.

Současní léčitelé doporučují česnek (podobně jako i ostatní příbuzné rostliny) na nachlazení, kašel, chřipku, bronchitidu, kroužkový lišej, střevní parazity a kardiovaskulární onemocnění.

Léčebné využití

Česnek nevyléčí epilepsii ani hluchotu, ale mnoho vědeckých výzkumů prokázalo nade všechny pochyby, že „všelék chudých lidí“ je skutečně zázračná léčivá bylina.

Infekce: za první světové války prokázala česneková léčba zanícených ran a amébové úplavice (způsobené prvokem Entamoeba histolytica), že má tato rostlina silný účinek proti bakteriím a prvokům, které potvrzují podobné využití česneku v několika tisíci letech lékařské historie. Až do 20. let 20. století však zůstával jeho antibiotický účinek záhadou. V té době izolovali výzkumníci švýcarské firmy Sandoz Pharmaceuticals látku zvanou alliin.

Alliin sám o sobě nemá žádný lékařský účinek, ale když je česnek žvýkán, krájen nebo rozmačkán, dostane se alliin do kontaktu s enzymem alliinázou. Tím se z alliinu stane allicin, látka se silnými antibiotickými účinky.

Od 20. let minulého století byl širokospektrální antibiotický účinek česneku potvrzen v několika desítkách různých výzkumů na lidech i na zvířatech. Rostlina hubí bakterii zodpovědnou za vznik tuberkulózy (Mycobacterium tuberculosis), původce otravy jídlem (salmonela) a infekcí ženských močových cest (Escherichia coli). Dále také účinně potlačuje virus chřipky.

Čínští vědci použili česnek s úspěchem ve 21 případech zánětu mozkových blan způsobeného kryptokoky, což je smrtelně vážné onemocnění. Několik jiných výzkumů potvrdilo účinnost této léčivé byliny i proti plísni na nohou (Trichophyton mentagrophytes) a kvasinkám způsobujícím poševní záněty (Candida albicans).

Komise E, německý protějšek americké FDA, která vyhodnocuje léčivé rostliny, uznává antibiotický účinek česneku a schvaluje jeho využití.

Žaludeční vředy: většina vředů vzniká působením bakterie Helicobacter pylori. V jedné studii česnek významně snížil růst tohoto mikroorganizmu. Vědci se shodli, že dva stroužky česneku denně jsou účinnou prevencí proti vzniku infekce způsobené H. pylori.

Mrtvice a infarkt: žádný farmakologický přípravek se nevyrovná česneku při potlačení tak vysokého počtu rizikových faktorů spojených se vznikem kardiovaskulárního onemocnění. Některé přípravky snižují hladinu cholesterolu, jiné krevní tlak, další snižují srážlivost krve a tím i pravděpodobnost tvorby krevních sraženin, které jsou hlavním důvodem srdečních příhod. Ale česnek má všechny vyjmenované účinky, zejména díky allicinu a ajoenu.

Schopnost snižovat cholesterol byla u česneku dokumentována ve více než desítce vědeckých výzkumů. ]edna studie publikovaná v britském lékařském časopise Lancet popisuje výzkum, kdy vědci nechali dobrovolníky jíst jídlo obsahující kolem 10 dkg másla, které zvyšuje cholesterol. Polovina účastníků zároveň snědla přibližně 9 stroužků česneku. Po třech hodinách byla průměrná hladina cholesterolu u lidí, kteří česnek neměli, zvýšena průměrně 0 7 procent. U lidí, kteří požili zároveň česnek, byla průměrná hladina cholesterolu o 7 procent snížena. Vědci z toho vyvodili, že česnek má velmi výrazný, statisticky významný účinek na snížení hladiny cholesterolu.

Dva výzkumné týmy — australský a americký — publikovaly analýzy studií zkoumajících vliv česneku na hladinu cholesterolu. Australský tým prozkoumal 16 případů zahrnujících 952 lidí s vysokým cholesterolem. Jejich závěr zněl, „že denní dávka skládající se z 10 stroužků česneku nebo jednoho gramu sušeného přípravku s vysokým obsahem allicinu může snížit celkovou hladinu cholesterolu až o 12 procent.“

Americký tým mezitím prošel 5 rigorózních studií zahrnujících celkem 365 lidí. Závěr jejich bádání zněl: „Jeden stroužek česneku nebo jeden gram sušeného přípravku s vysokým obsahem allicinu denně sníží celkovou hladinu cholesterolu přibližně o 9 procent.“

Dnešní odborníci se shodují, že zvýšení celkového množství cholesterolu o jedno procento zvyšuje riziko vzniku srdeční příhody o dvě procenta. Na základě australské a americké analýzy tedy můžeme prohlásit, že denní konzumace česneku snižuje riziko vzniku srdeční příhody až o 24 procent.

Za celou dobu výzkumů zaměřených na účinky česneku zjistilo jen několik výzkumů, že česnek nemá na hladinu cholesterolu žádný vliv. Všechny tyto studie byly kritizovány pro nedostačující metodiku. Výsledný vědecký verdikt zní, že česnek snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Za stejným účelem jej schvaluje i Komise E.

Několik jiných studií potvrdilo schopnost česneku snižoval krevní tlak jak u lidí, tak i u zvířat (mnohé z nich pocházejí od firmy Sandoz Pharmaceuticals). Česnek dále pomáhá předcházet vzniku krevních sraženin. Někteří výzkumníci uvádějí, že je přinejmenším, tak účinný jako aspirin, což je klasický přípravek předcházející tvorbě krevních sraženin.

Teprve v nedávné době prokázali vědci na Humboldtově univerzitě v Berlíně, že česnek nejen pomáhá předcházet srdečním příhodám, ale dokonce může i zlepšit obdobné srdeční potíže v poměrně pokročilém stadiu. Podávali 152 lidem s pokročilým onemocněním srdce buď neaktivní placebo, nebo 900 miligramů standardizovaného mletého přípravku z česneku (Kwai). Po čtyřech letech se u lidí užívajících placebo zúžily arterie v průměru o 16 procent, zatímco u ostatních účastníků užívajících česnekový přípravek se zanesení arterií o 3 procenta snížilo.

Rakovina: allicin obsažený v česneku není jen antibiotikem, ale je i silným antioxidantem. Pomáhá předcházet poškození buněk, které je hlavní příčinou vzniku mnoha druhů rakoviny. Mnoho studií na zvířecích i lidských buněčných kulturách potvrdilo, že česnek chrání proti vzniku různých druhů rakovin, a to zejména rakovin trávicího ústrojí.

Výzkum zdraví žen provedený v Iowě, kdy vědci monitorovali složení jídla, životní styl a zdravotní Stav 41 587 žen ve středním věku, trval mnoho let. Výzkumníci zjistili, že ženy konzumující nejvíce česneku měly nejnižší procento výskytu rakoviny tlustého střeva. Požití několika stroužků česneku týdně snížilo tuto možnost o 35 procent. Větší konzumace uvedené riziko snižuje na ještě nižší pravděpodobnost.

Všeobecně lze říci, že ovoce a zelenina s rostoucím objemem v jídelníčku člověka snižují pravděpodobnost vzniku rakoviny, ale z poslední jmenované studie vyplývá, že ze vší rostlinné potravy má největší preventivní účinek proti vzniku rakoviny právě česnek.

Ve studii provedené v Cohortu sledovali holandští vědci dlouhodobě přes 120 000 lidí středního věku. Pozorování dokázala, že i konzumace blízce příbuzné rostliny — cibule —— také výrazně snižuje riziko vzniku rakoviny žaludku.

Další výzkum zahrnující 1 800 Číňanů zjistil, že lidé s největší pravděpodobností vzniku rakoviny jedli nejméně česneku. Výzkumníci na závěr uvedli: „Jídelníček obsahující hodně česneku statisticky významně snižuje možnost vzniku rakoviny žaludku.“

Cukrovka: česnek snižuje hladinu krevního cukru u lidí i zvířat. Cukrovka je vážná nemoc, která vyžaduje odborný dohled, ale pokud jí trpíte, jistě se můžete se svým lékařem poradit o zařazení většího množství česneku do vašeho jídelníčku.

Otrava olovem: z několika různých výzkumů vyplývá, že česnek pomáhá z těla vylučovat olovo a další těžké jedovaté kovy. Olovo má souvislost s myšlením a způsobuje vážné zdravotní problémy. Nejvíce citlivé na jeho působení jsou děti. Můžete přidat i větší dávky česneku do omáček na špagety a dalších dětských oblíbených jídel.

Lepra (malomocenství): dávní ajurvédští léčitelé věděli, co dělají, když používali česnek při léčbě této odpudivé nemoci, dnes často zvané Hansenova choroba. V jedné indické studii podávali výzkumníci lidem s uvedenou indikací přípravek obsahující česnek a mnoho dalších bylin. V porovnání s lidmi, kteří česnek neužívali, se u lidí konzumujících česnek výrazně zlepšil zdravotní stav.

AIDS: existují rozpracované studie zkoumající vliv česneku na AIDS. V jedné z nich si sedm pacientů s AIDS dávalo denně jeden stroužek česneku po dobu tří měsíců a všichni udávali podstatné zlepšení imunitních reakcí organizmu, které jsou touto nemocí velmi oslabovány. Dva z nich navíc uvedli, že jim zmizely chronické boláky (herpes), jiní dva — stěžující si na stále se opakující průjem (častý symptom AIDS) — také uvedli podstatné zlepšení.

Recepty a doporučení

Při drobných kožních infekcích by mohla být zevně podávaná šťáva z česneku dostatečně účinným prostředkem. Pokud se však o vás nestará zkušený bylinář, nespoléhejte se na léčivé účinky česneku při infekčních chorobách. Žádné antibiotikum, dokonce ani česnek, nemůže vyléčit všechny infekce způsobené mikroorganizmy.

V lékařské praxi se proto provádí „zkouška senzitivity“, kdy se vyzkouší účinnost několika antibiotik proti danému mikroorganizmu. Lékař pak předepíše přípravek s nejúčinnějším antibiotikem. Můžete požádat svého lékaře, aby do zkoušky senzitivity zahrnul i česnek, nebo jej užívejte jako doplněk k předepsaným lékům.

Vědci zjistili, že jeden průměrný stroužek česneku má antibakteriální sílu 100 000 jednotek penicilinu. V závislosti na druhu infekce se perorálně (ústně) podávané dávky pohybují v rozsahu 600 000 až 1,2 milionu jednotek. Tomu odpovídá dávka 6 až 12 stroužků. Nejlepší je rozžvýkat vždy 3 stroužky najednou, dvakrát až čtyřikrát denně.

Ke snížení krevního tlaku, cholesterolu a pravděpodobnosti tvorby krevních sraženin doporučují odborníci 3 až 10 čerstvých stroužků česneku denně. Česnek musí být žvýkán, krájen, strouhán nebo utřen, aby se lékařsky neaktivní alliin přeměnil na antibioticky účinný allicin. Zdravotně nejúčinnější je užívání čerstvé zeleniny, ale mírně povařená si také uchovává část léčivých vlastností.

Syrový česnek má ostrou palčivou chuť, která se vařením ztrácí. Mnoha jídlům dodává a zvýrazňuje chuť.

Nálev si můžete připravit ze 6 nakrájených stroužků vložených do studené vody, kterou necháte 6 hodin odstát.

Tinkturu lze vyrobit z jednoho šálku nastrouhaných stroužků a jednoho litru alkoholu. Směs je vhodné denně protřepávat po dobu 14 dní, pak se užívají 3 polévkové lžíce každý den.

Pokud se rozhodnete pro komerčně vyráběné přípravky, dodržujte přiložený návod.

Dětem mladším dvou let podávejte česnek jen velmi opatrně a v malých dávkách.

A co s tím zápachem?

Již od doby kolem 3 000 let př. Kr. je hlavním problémem česneku jeho zápach, který dodnes mnoha lidem vadí.

V několika posledních desetiletích ovšem získává indická a Čínská kuchyně (obě využívají dosti velká množství česneku) na oblibě. V obou vyhlášených kuchyních se najde mnoho jídel velmi silně ochucených česnekem. Snad si lidé na tuto zdravou zeleninu začnou pomalu zvykat.

Ve městě Gilroy v Kalifornii je česnek v neobyčejné oblibě, proto se městu přezdívá „česnekove hlavní město Ameriky“. Každoročně se tam pořádá festival, na kterém se podávají převážně pochutiny a dobroty připravené z česneku (česnečka, česnekový koláč, česneková zmrzlina atd.). Známá a oblíbená nálepka nošená lidmi účastnícími se festivalu hlásá: „Bojuji proti ústní vodě, jím česnek“.

Se zápachem česneku zatím neumíme příliš úspěšně bojovat. Můžete vyzkoušet žvýkat některé z klasických bylin osvěžujících dech, mezi něž patří například petržel, fenykl, máta nebo řecké seno.

V obchodech se zdravou výživou a v lékárnách lze dnes koupit česnekové přípravky zbavené oné pověstné vůně. Mnoho odborníků se však domnívá, že veliká část léčivých účinků česneku pochází právě ze sirné sloučeniny způsobující jeho zápach. To sice svědčí proti užívání přípravků bez zápachu, nicméně z mnoha výzkumů vyplývá, že i česnek zbavený vůně si uchovává mnohé ze svých léčivých vlastností.

Bezpečnost a rizika

Účinek česneku na snížení srážlivosti krve by mohl pomoci předcházet mrtvicím a infarktům, ale léčebné dávky česneku by se měly, vzhledem k možným komplikacím u lidí s potížemi se srážlivostí krve, užívat vždy jen s vědomím lékaře. Pokud máte zmíněné zdravotní potíže a užíváte antikoagulant (prostředek proti srážlivosti krve), ať už je to lék nebo jen léčebný doplněk (například vitamin E), poraďte se dříve, než začnete užívat léčebné dávky česneku, nejprve se svým lékařem.

Rodové jméno česneku, Allium, pochází z keltského slova all znamenajícího "pálivý". Čerstvý česnek může způsobit pocit pálení v ústech, který někteří lidé nesnáší. Nejsou vyloučeny ani alergické reakce. Existují zprávy o vzniku vyrážek po konzumaci česneku nebo jen po kontaktu s touto čerstvou zeleninou. Pokud u vás česnek vyvolává vyrážku, nejezte jej. Také existují záznamy o bolestech břicha spojených s požitím česneku.

Česnek se dostává do mléka kojících matek a může způsobit kolíku kojenců. Nikdy však nebyl uváděn ve spojitost s potraty nebo vrozenými vadami.

Rozumné využití česneku

Pro dospělé, s výjimkou kojících žen, lidí s problematickou srážlivostí krve nebo lidí užívajících antikoagulant, je česnek podávaný v běžně doporučovaných dávkách považován za bezpečný.

Léčebné dávky česneku byste však měli užívat pouze se souhlasem svého lékaře. Pokud vám česnek způsobí mírné zažívací potíže, například bolest břicha, snižte dávku nebo drogu přestaňte užívat úplně. Když se vaše symptomy do dvou týdnů nezlepší nebo se vyskytnou nepříjemné vedlejší účinky, uvědomte o tom svého lékaře.

Informace o pěstování

Česnek se nechá snadno pěstovat ze semen i z jednotlivých stroužků. Pro podzimní sklizeň se sází brzy na jaře 8 centimetrů od sebe do hloubky kolem 5 centimetrů.

Je to mrazuodolná bylina, kterou lze vysadit již začátkem března. Daří se mu nejlépe v hluboké, do hloubky zpracované a dobře propustné půdě. Dejte pozor na přelití. Na plném slunci vyrostou ty největší česnekové hlavy, ale dokáže tolerovat i částečný stín. V létě se doporučuje zastřihnout květy, aby rostlina věnovala všechnu energii tvorbě silně aromatických stroužků.

Sklízí se koncem léta a ukládá se na chladném, temném místě.

Chraňte česnek před poškozením obalu hlav, které přitahuje plísně a hmyz. Listy můžete zaplést do copu a použít celý výtvor k výzdobě kuchyně. je to praktická, oku lahodící dekorace.