Už přinejmenším po 4600 let je egyptská Velká pyramida v Gíze blízko Káhiry největší a nejzáhadnější stavbou na světě, o které se také nejvíce píše. Tato encyklopedie z kamenných kvádrů, jejíž rozměry přesně reprodukují základní geofyzikální údaje, je stále ještě ortodoxními archeology považována za pouhou velkou hrobku postavenou zhruba 2600 let před Kristem pro faraona Chufeva (Cheopse).
Pyramida je vysoká 454 stop a jejích 203 stupňů bylo už před dávnými časy zbaveno obkladů z bílého leštěného vápence (takového, jaký je stále ještě vidět na sousední Chefrenově pyramidě). Velká pyramida má dvojnásobný objem americké Empire State Building a třicetkrát větší hmotnost. Je orientována podle základních světových stran kompasu s odchylkou pouhé dvanáctiny stupně (a to je chyba způsobená posunem osy od doby výstavby) a základna o třinácti akrech se od vodorovné osy odchyluje jen o zlomek palce. Pyramida se odhadem skládá ze 2 300 000 kamenných kvádrů vážících v průměru 2,5 t, ovšem některé z nich váží i 70 tun. 115 000 kvádrů na povrchu pokrývající plochu 21 akrů je seříznuto a poskládáno dohromady tak, že spojnice jsou hluboké jen na padesátinu palce. A to je jen samý počátek celé záhady.
Pyramida je situována na vrcholku geometrické výseče Nilské delty. Pyramida leží na poledníku, který jako ze všech jediný má největší kontakt s pevninou a leží v geografickém středu zemského masivu včetně Ameriky a Antarktidy. Čtyři vypouklé strany šplhají do výše v úhlu 51° 51' 14.3", ale jehlan postrádá vrcholek. Proto se také říká, že pyramida zůstala nedokončená, aby znázorňovala lidskou nedokonalost.
Domyslíme-li teoretický vrcholek stavby, pak úhel sklonu naznačuje vztah mezi výškou pyramidy a obvodem její
Ludolfovo číslo není jediný zázrak. Z několika různých jednotek se tu nachází tzv. posvátný loket (25.0265 palce, jedna desetimiliontina středního průměru polárního poloměru Země, který byl určen během Mezinárodního geofyzikálního roku (1957-1958), a to v násobcích, což povyšuje pyramidu na učebnici geofyziky a astronomie. Strana čtvercové základny pyramidy měří 365.242 posvátných loktů, což přesně odpovídá počtu dní solárního roku. Ostatní míry odvozené od "vypouklých jednotlivých stěn, jak spočítal ve 20. letech tohoto století inženýr David Davidson, přesně odpovídají siderickým (365.256 dní) a anomalistickým (365.259) rokům. Pyramidový neboli primitivní palec (1.00106 palce čili 1/25 posvátného loktu) je také často opakován ve specifických hodnotách. Přesné číslo 365.242 palců se také nalézá v komplexu Královy komory. Také se tu často nalézá královský loket: 20.63 britského palce.
Míry odvozené od těchto jednotek vyjádřené konstrukcí pyramidy také představují hodnoty určující excentričnost oběžné dráhy Země (0.004 minimum a 0.019 maximum), určující vzdálenost Země od Slunce (92,992,270 mil) a také délku cyklů precese bodů rovnodennosti (25,826.4 roku).
Řecký historik Herodotos (asi 440 let př. n. 1.) je evidentně otcem myšlenky, že pyramida není nic jiného než ohromný hrob. Aby dal celé záhadnosti ten správný počátek, zahalil cokoliv věděl, do hávu metafor. 2 200 let po skutečném postavení pyramidy tvrdí, že na její stavbě pracovalo 100 000 lidí. Moderní odhady říkají, že trvalo 20-30 let, než byla postavena. Kamenné jádro pyramidy tvoří kámen místního původu, ale žulové obložení Královy komory a vápencové obložení pochází odjinud. Nejoblíbenější teorie o stavbě se dovolává jakýchsi ramp z hliněných cihel, po kterých byly ohromné kameny valeny, kouleny a zvedány na své místo. Stará víra, že kameny bylo hýbáno pomocí magických talismanů se obráží v moderních výrocích o tom, že kvádry byly doslovně "dozpívány" na místa pomocí jakési ztracené vědy o zvuku. Stejně jako legenda o Stonehenge praví, že Stonehenge bylo do Anglie dopraveno kouzelníkem Merlinem. Zkrátka stavba zůstává záhadou stejně velkou jako skutečné datum jejího vybudování. Dal Cheops pyramidu postavit nebo jenom znovu pojmenoval už existující dřívější stavbu?
Věštec Edgar Cayce tvrdí, že stavba začala v roce 10 400 př. n. 1. (po zániku Atlantidy) a trvala 100 let. Tento věštec také tvrdil, že uvnitř pyramidy, v úhlech chodeb, druzích kamení a vnitřních rozměrech je zaznamenána budoucnost národů a vývoj světového náboženského myšlení.
Velká pyramida se liší od ostatních pyramid v Gíze nejenom přesností a velikostí, ale i svým vnitřkem. Ve všech devíti pyramidách v Gíze tunel klesá směrem dolů do hlavní komory v podkladové hornině. Jedině Velká pyramida má Stoupající chodbu. Tato chodba vede z klesající chodby směrem k Velké galerii. Odtud vede horizontální chodba do Královniny komnaty. A odtud také spadají hrubě vytesané šachtové chodby dolů a spojují se s klesající chodbou blízko Podzemní komory, ze které už vede jen slepá chodba. Velká galerie pokračuje směrem nahoru skrze Předpokoj do Královy komory, kde je uložena žulová truhla. Jak Královnina komnata, tak Králova komora mají dvě vzduchové šachty, které jdou šikmo 180 stop pevnou skálou. Ale mumie přece nepotřebují čerstvý vzduch. Další hřebík do rakve teorie o tom, že je pyramida schrána na mrtvé tělo.
Způsoby, jak do pyramidy vstoupit byly dlouho zapomenuty. Herodotos (440 př. n. l.) se zmiňuje o dveřích v severní stěně. V roce 24 př. n. 1. Strabo popisuje "pohyblivý kámen", který, je-li "zvednut", poskytuje přístup ke "svažující se chodbě". Ale v roce 820 se kalífa Al Mamoun (syn Háruna Al'Rašída) doslechl, že v pyramidě jsou ukryté starodávné mapy Země a nebes, a proto nařídil svým mužům, aby kopali v sedmém stupni uprostřed severní stěny. Nenašli žádný průchod, ale slyšeli padat kamení a tak kopali tím směrem podle hluku a našli žulový kvádr, který uzavíral stoupající chodbu a o kterém nevěděl zřejmě ani Herodotos. Kámen podpírající tuto uzávěru byl umístěn na střeše klesající chodby a zakrýval jak tuto uzávěru tak chodbu nad ní. Obojí bylo postaveno současně s pyramidou. Takže Al'Mamoun našel nejenom klesající chodbu a původní vstup (mimo střed v 19. řadě), ale také vstup do Velké galerie, která spočívá na konzolách a která je 28 stop vysoká a 50 yardů dlouhá, dále do Královniny komnaty a do Královy komory, kde ležela prázdná "rakev".
Moderní zkoumání pyramidy započalo s dobytím Egypta Napoleonem asi o 1000 let později. Napoleon strávil noc sám v Králově komoře. Učenci 19. století (Piazzi Smyth, Flinders Petrie, John Taylor a další) se snažili podat o záhadě vyčerpávající zprávu. Plukovník Howard Vyse (1836) se snažil probourat si cestu dovnitř trhavinou. Nenašel ani žádný artefakt, ani nápis. Až na onu "rakev" (Taylor ji pokládal za naprosto standardní co do rozměrů) byla pyramida prázdná. Zájem se obrátil k rozluštění záhady geometrie a rozměrů. Záhy bylo rozpoznáno, že obsahují geofyzikální údaje.
Ta data byla naprosto nepopiratelná. Dokonce došlo ještě na divočejší tvrzení. Někteří totiž soudí, že vnitřní uspořádání pyramidy obsahuje zakódované proroctví: duchovní předlohu lidského pokroku. Tato "proroctví pyramidy" jsou stejně bizarní jako objev (Waltera Siemense), že pyramida na svém vrcholku generuje podstatné množství statické elektřiny. Podobně podivná je teorie, že takové geometrické tvary, jako má pyramida, generují svou vlastní energii. Vlasy se ježí hrůzou při pomyšlení na víru okultistů, jako byla madame Blavatská, že mnichové egyptských mystérií používali tuhle stavbu pro zasvěcování kandidátů do prožitků astrální projekce a reality života po smrti.
Možnost života po smrti je nabízena ve zkušenostech za znamenaných Paulem Bruntonem, kdežto Edgar Cayce, který pojmenoval pyramidu jako Síň zasvěcených, trval na tom, že velmi brzy v čase velkých křečí země bude konečně poselství pyramidy dekódováno a starobylá "síň záznamů" bude nalezena mezi Sfingou a Nilem.
Jenom pouhý hrob? Snad. Ale hrob lidstva hledajícícho znovuzrození. Jestliže je to hrob, pak je symbolický a vyprojektovaný tak, aby demonstroval procesy, pomocí nichž a pro něž se zrozujeme, žijeme a umíráme na Zemi. Byli bychom hloupí, kdybychom předpokládali, že jsme poučenější o procesech života na Zemi nebo máme o ně větší zájem než než měli naši předkové.
Komentáře