Hypnotismus

Termín hypnotismus (z řeckého slova hypnos "spánek") byl poprvé zaveden ve 40. letech 19. století Skotem Jamesem Braidem, ale první zpráva o tomto jevu pochází z roku 1784. Markýz Chastenet de Puységur se pokoušel o mesmerismus a "magnetizoval" pokusnou osobu "Victora". Mesmerovi pacienti obvykle trpěli prudkými křečemi a mluvili divnými hlasy, ale Victor upadl do transu připomínající spánek. Přesto ovládal své pohyby a nejenže dělal, co mu Puységur "nařídil", on do konce dělal i to, na co Puységur jen myslel. To Puységura přesvědčilo, že Bailly a Lavoisier neměli pravdu, když tvrdili, že "magnetické fluidum" údajně objevené Mesmerem, neexistuje. Botanik Laurent de Jussieu s Puységurem souhlasil. Viděl totiž, že subjekty v transu reagují, i když jsou otočeny zády. To ho přivedlo na možnost existence síly nazvané "animální magnetismus". Ale řízení vůle subjektu a zaznamenané případy jasnovidectví a "společných pocitů" (schopnost subjektů v transu "chutnat" nebo "cítit" stejně jako hypnotizér) zavánělo trochu čarodějnictvím a okultismem. Podobné to bylo s tvrzením, že osobu v transu lze bezbolestně operovat. Proto "navozený somnambulismus" byl připojen k mesmerismu a bylo na ně uvaleno tabu - které trvalo celé století.

Ve 40. letech 19. století předváděl Braid navození hypnotického transu bez jakékoliv vazby na animální magnetismus nebo jinou skrytou sílu, jenom tím, že držel jasný předmět právě nad rovinou pacientových očí. Trval na tom, že trans je fyziologická reakce. Přes racionální zdůvodnění nebyl schopen vysvětlit, jakto že některé subjekty v hypnóze mohou popisovat tvary předmětů, které jsou za jejich zády. Takže hypnóza byla nadále ignorována nebo považována za podvodnou domluvu mezi "magnetizérem" a subjektem. Ale v roce 1870 přišel slavný německý chirurg Rudolf Heidenhain s tím, že stav transu je skutečně autentický. Požádal totiž magnetizéra, aby zhypnotizoval jeho mladšího bratra, který se vyznačoval tím, že miloval jen dvě věci: pivo a svůj knír. Haidenhain se stal svědkem toho, že bratr pil inkoust v přesvědčení, že je to pivo, a oholil si knír. Pochopitelně když se probudil, "šíleně zuřil".

Mezitím předvedl neurolog Jean-Martin Charcot ve Francii členům Lékařské akademie, že může navozením hypnózy uklidnit pacienty trpící příznak hystérie. Tvrdil, že jedině hysterici mají sklon k hypnóze, což je čistě neurologická záležitost. Ale ve francouzském Nancy dokázal profesor Bernheim, že téměř každého lze hypnotizovat a že i jiné příznaky než hysterické mohou být ošetřeny navozením hypnózy. Okultní aspekt celého problému opět vyplul na povrch, když jeden ze Charcotových žáků, jenž pracoval s "madame B" trpící hystérií, zjistil, že ji lze hypnotizovat i když je hypnotizér na míle daleko a jenom si přeje, aby upadla do hypnózy. Mnoho dalších experimentu později předvedlo jasnovidecké a telepatické schopnosti subjektů v transu. To však vyděsilo vědeckou společnost, která byla sice nucena uznat hypnózu za skutečnou, ale rychle postupovala směrem k materialismu: ti. behavioristické myšlenky popíraly nejenom parapsychologické "činnosti na dálku" ale samotnou existenci "mysli".

Stále důraznější spojování hypnózy (a autohypnózy) se širokým okruhem "okultních" aktivit (transmédií, případně léčitelů, kteří tvrdí, že léčí a jsou přitom "řízeni" netělesnými bytostmi, užívání hypnózy k "navracení" lidí do minulých životu, atd.) vůbec nenapomáhá zlepšování mínění o hypnóze.

Poslední dobou se situace změnila. Hypnotismus je přinejmenším přijatelný nástroj, i když není vážený (protože zůstává stále nevysvětlený). Tenisová hvězda Arthur Ashe a kriketový reprezentant Bob Willis byli mezi prvními, kdo využili posthypnotické sugesce ke zlepšení svého výkonu. V roce 1976 dokumentární pořad televize BBC prověřující výrok hypnoterapeuta z Cardiffu Arnalla Bloxhama, že své pacienty "dovedl zpátky" do předchozích životů, vyvolal velký zájem veřejnosti. Zdálo se, že tím zmizel vytrvalý strach z tohoto námětu. A důkaz, že si Bloxhamova nejznámější pacientka, žena z domácnosti "Jane Evansová" pamatovala nikoliv své předchozí životy, ale historické romány, jež četla kdysi před lety, napovídá, že hypnotismus umožňuje přístup k potlačenému vědomí (nevědomí) a ke schopnostem, které jsou vědomé mysli za normálních okolností skryté. V každém případě vzrůstající zájem o hypnoterapii a o techniky regrese s sebou přináší nový materiál dokazující nade vší pochybnost, že svět, o němž "nevědomě víme, je zvláštní, větší a různorodější, než nám naše bdící vědomí dovolí si uvědomit.

Vybavují si Bloxhamovy subjekty své minulé životy? Regresivní postupy přinášejí takové příběhy, které jsou jinak obtížně vysvětlitelné. Jeden takový případ popsal Ian Stevenson. Jiný se týkal úspěšného amerického nakladatele Mikea O'Mary, který byl v hypnóze vyslán do svého "minulého života" a octnul se v 19. století v Dublinu jako opilec Stephen Garrett zavíraný do vězení pro krádeže a končící život v ústavu. Existuje mnoho podobných případů do plněných fascinujícími detaily. Hypnotický trans odemyká představivost šedých oblastí mysli, jež jsou jinak nedosažitelné. Spisovatel a muž, jehož kontaktovali UFO, si v hypnóze vzpomněl na absurdní události, které ať už byl jejich původ jakýkoliv, by zůstaly jeho vědomé mysli utajeny. Také Betty a Barney Hillovi (1961, únos UFO) měli stejnou zkušenost. Případ je jasný: ať je zdroj pohřbených vzpomínek jakýkoliv, hypnózou lze vyvolat alespoň některé z nich v našem vědomí.

Říká, že hypnotizované subjekty nemohou být přinuceny k tomu, aby jednaly proti své vůli. Téměř klasická je historka o tom, jak Charcot zhypnotizoval velmi hezkou mladou ženu za přítomnosti skupiny studentů, když ho odvolali v nějaké naléhavé záležitosti. Přenechal ji asistentovi, který jí přikázal svléknout veškeré šatstvo. Ona otevřela oči, probudila se z transu a dala mu facku. Není to uklidňující?

Přesto je známo, že pokud je subjekt správně motivován, lze ho přimět k tomu, aby páchal hrozivé skutky. Při jednom experimentu v 50. letech bylo pokusným osobám předvedeno co se stane s jednou pencí, je-li vhozena do kádinky s kyselinou dusičnou. Pak byly osoby hypnotizovány a bylo jim nařízeno, aby obsah kádinky chrstly asistentovi do obličeje. Není třeba vysvětlovat, že kyselina byla nahrazena šumící tekutinou podobnou kyselině, ale neškodnou. Jasný příkaz se setkal se stejným odmítnutím jako příkaz chlípného Charcotova asistenta. Ale když byl příkaz zdůvodněn tím, že asistent je vrah a právě se chystá zabít její dítě, jedna z žen v transu bez váhání "kyselinu" na asistenta chrstla.

Hypnotismus není nic nového. Starobylý termín pro totéž zní mekhenesis a znamená "odstranění zodpovědnosti". Autonomii jednotlivce na sebe přebírá hypnotizér. Ve své podstatě hypnotismus obnáší překonání vědomé mysli - tedy biologicky nový vývoj. Od dávných dob využíval hypnotizér sugesci, aby dostal pokusnou/é osobu/y do snového stavu, kdy je vnímání řízeno a nemožné se stává skutečností - jako když byl německý národ probuzen Hitlerem. Pokaždé je ale třeba mít receptivní a kooperující pokusnou osobu případně publikum.

Je nemožné, aby vás někdo zhypnotizoval proti vaší vůli. Prima. Je tu jen jeden problém - znáte svou vlastní vůli? Máte ji pod kontrolou? Rozhodujete sám za sebe? Nebo necháváte ostatní, aby rozhodovali za vás?