Mabinogion

Mabinogion je raná próza Británie. Poprvé bylo publikováno s tímto názvem dílo sebrané lady Charlotte Guestovou v devatenáctém století. Jedenáct pohádek Mabinogionu bylo uchováváno ve dvou velšských sbírkách White Book of Rhydderch (Bílá kniha Rhydderchova) (sepsáno asi 1300 až 1325) a Red Book of Hergest (Červená kniha hergestská) (asi 1375 až 1425). Části pohádek vycházejí z bardské ústní tradice a vracejí se tak vlastně až k počátkům keltské kultury.

Celá sbírka se skládá ze The Four Branches of Mabinogi (v překladu čtyři větve pohádky), The Four Independent Native Tales (Čtyři samostatné původní pohádky) a Three Romances (Tři romance). Jádrem celé sbírky jsou čtyři části pohádky, které vyprávějí o nadpřirozeném životě a smrti hrdiny Pryderi, o kouzelných dějinách dětí ze Llyru a dětí z Donu.

Pohádky bohaté na keltskou magii a původní artušovské mýty vyprávějí o králi podsvětí, jenž si vymění místo s pozemským králem, aby zplodil zázračné dítě se smrtelnou ženou. Pohádky jsou plné kleteb, vizí, změn podoby a magického pustošení země. Blodewedd, žena vykouzlená z květin, zrazuje Lleu Llaw Gyffes, Rhiannon a Arianrhod intrikují. Jako vzory pro posléze přicházející britský folklór poskytují tyto fantastické pohádky hluboký pohled na krásnou, magickou, groteskní i poetickou imaginaci předkřesťanských Keltů.

Možná Mabinogion obsahuje některé historické skutečnosti, nicméně je lépe považovat tuto sbírku za folklórní mýty nejvyššího řádu bohaté na symboliku a psychologii.