Obyvatelé South Uistu věří, že údolí zvané Glenslyte rozkládající se mezi dvěma horami na východní straně tohoto ostrova bylo obýváno duchy. Místní obyvatelé je nazývali Velcí lidé a jestliže někdo z mužů či žen vstoupil do onoho údolí aniž by se nejdříve zcela neodevzdal Velkým lidem a nechal se jimi doprovázet, neomylně se zbláznil. Obecný zvyk obyvatel Western Isles byl polévat jakýsi malý kopec kravským mlékem. Lidé věřili, že onen kopeček obývá duch zvaný Brownie, duch, který se často objevoval v podobě vysokého muže s velmi dlouhými hnědými vlasy.
Keltové se objevili v Evropě přibližně v roce 1300 před Kristem, ale pravděpodobně pocházejí ze vzdálených východních oblastí: jejich poetické verše a svatební zvyky jsou podobné bráhmánům v Indii. Keltské místní názvy (nemeton "háj") lze nalézt až ve středním Turecku. Pohybovali se Evropou, bojovali nazí, sbírali hlavy, rádi se chlubili a mluvili v hádankách. Uctívali válečníky, bardy (básníky), vates (proutkaře) a druidy (filosofy). Keltové pokládali lidskou duši a vesmír za nezničitelné, nebáli se smrti a probodávali oběti, z jejichž smrtelných křečí četli augurskou věštbu.
Keltové se usídlili na západním pobřeží Evropy a od poloviny šestého století před Kristem začali osidlovat Britské ostrovy. Irský mýtus zaznamenává invazi Partholonových synů Nemedianse, Fir Bolga a magického Tuatha de Danaana a dětí Mila ze Španělska. Později přišli Brythonové, jejichž jazyk se stal základem moderní velštiny a bretonštiny. Keltové překryli zbytky staré megalitické společnosti, která před tisíci lety dokončila Stonehenge. Druidové keltské společnosti však uznávali větší sílu těch, kteří tam byli dříve.
Keltové věřili v reinkarnaci, síly, kterými oplývaly, jako změny podoby, věštění, druhé vidění a neviditelnost, pravděpodobně pramenily z technik, které se užívají při józe. Vše obecná víra v takové síly a v ducha světa přetrvávala mezi Kelty díky imaginativnímu temperamentu a příbuzenství s přírodou. Zatímco ostatní národy stavěly města, Keltové zůstávali v okrajových divokých oblastech Evropy a byli spjati s prvotními silami. Poryvy větru byly naříkáním banshee: "nehody" byly znaky a vzkazy; dočista ohryzaná lopatka ovce zrcadlila budoucnost: obilí se zasévalo, když šel měsíc do úplňku; nemoci dobytka se léčily silou nového ohně a spalováním jalovce obecného; zelené pahorky byly Sidhe (nadpřirozené bytosti), kterým se mělo nejraději vyhnout. S takovými bytostmi se muselo zacházet s úctou nebo by mohly nechat žluknout máslo a ukrást dítě. Hluboko v tmavém jezeře číhali vodní nebo vodní koníci, kteří vábili ženy a děti nebo způsobovali povodně, které utápěly pocestné. Hlasitých kleteb bardů se báli dokonce i králové. Na vrcholcích hor, kde se po celý rok udržovala lehká mlha a sníh čekaly Velké Bytosti, které snažily zničit neopatrné lidi a odnášely je na západ, i když ne do požehnané Tir nan Og, kouzelné země mládí vyhrazen pro hrdiny…
Většina kultur si udržuje zbytky víry v "magický" systém znalostí, který popírá moderní logické uvažování a věda. Ale Keltové si udrželi více než většina ostatních kultur, což je vidět z přetrvávání druhého vidění (keltsky: an-da-shealladh znamená "dva pohledy") v oblasti Highland - možná dokonce i z událostí jako je případ hlav z Hexham.
V roce 1972 jedenáctiletý chlapec plel zahradu v Hexham blízko Newcastle-upon-Tyne v severní Anglii a přitom vykopal dva těžké křemencové kameny opracované do podoby lidských hlav. Když se hlavy dostaly do domu, staly se středem tajuplných událostí. Různé předměty se rozbíjely, hlavy se samy od sebe otáčely a na místě, kde byly nalezeny, rozkvetla o vánocích podivná květina. Zhmotnila se entita "napůl lidská napůl podobná ovci" a ovlivňovala a terorizovala sousedy. Hlavy byly z domu odstraněny a z domu bylo zaříkáváním vymítáno zlo. Hlav se ujala Dr. Anne Rossová, odbornice na keltskou kulturu. Zjistila, že hlavy jsou přes 1800 staré a jsou pozůstatkem keltského rituálu, keltské magie "kultu hlavy". Jednou v noci se Dr. Rossová probudila do "příšerné atmosféry ledového chladu". Podívala se ke dveřím a spatřila stvoření "napůl vlka, napůl muže" stvoření pokryté černou srstí a vysoké asi šest stop jak opouští místnost. Přestože měla Dr. Rossová strach, musela stvoření následovat, ale ono zmizelo. Brzy nato prodělala dcera Dr. Rossové stejnou zkušenost. I z tohoto domu bylo vymítáno zlo zaříkáváním. Anorganický chemik Dr. Dan Robin hlavy prostudoval. Věřil, podobně jako Lethbridge, že některé minerály mohou "zaznamenávat" informace (viz černí psi) a obával se, zda křemencové hlavy nemají nějakou souvislost s "kletbou" kdysi dávno pronesenou a stále účinnou díky elektrizujícím schopnostem kamene. Zdálo se to ještě pravděpodobnější, když Dr. Robin položil hlavy do auta, aby je odvezl do otočil klíčkem v zapalování auta a zjistil, že motor nejde nastartovat. "Nechte toho!" řekl hlavám a motor naskočil.
Později jakýsi pan Craigie, který bydlel v onom prvním domě, kde byly hlavy, řekl, že v roce 1956 dal hlavy své dceři na hraní. V každém případě nejsou žádné pochybnosti o tom, že hlavy stimulovaly jevy typu poltergeist.
Komentáře