2. února 1959 se v pohoří Ural stala záhadná vražda. Deset zkušených horolezců ze Sverdlovska (dříve Jekaterinburg), vedených Igorem Ďjatlovem, zahynulo za záhadných okolností při výstupu na horu Otorten. Po bezvýsledném pátrání přisoudila policie jejich smrt „nepřemožitelným přírodním silám“. V roce 2013 byl o případu natočený film Záhada hory mrtvých.
Kholat Sjachel znamená v jazyce národa Mansi „hora smrti“. Mansiové uctívají tento zasněžený horský vrchol jako místo, kde se shromažďují duchové. Na tomto drsném, opuštěném místě pak záchranný tým našel stan, opuštěný zjevně ve spěchu, protože stěny byly proříznuty nožem, aby umožnily rychlejší únik. Od stanu vedly stopy dolů po svahu. Nedaleko pak vyšetřovatelé nalezli roztroušená mrtvá těla. Jeden člověk zemřel z podchlazení, ostatní pak zahynuli na četná tělesná zranění neznámého původu. Všechna těla měla nepřirozenou oranžovou barvu. Vyšetřovatelé předpokládali, že horolezce cosi oslepilo. Jejich šaty vykazovaly zvýšené hodnoty radiace a větve okolních stromů byly ožehlé. Podle závěru vyšetřovatelů bylo oranžové zbarvení kůže způsobeno zářením z neznámého silného energetického zdroje, možná z UFO. Místní obyvatelé policii sdělili, že v době, kdy se vraždy odehrály, se nad horou objevily ohnivé, nehlučně se pohybující oranžové koule. Mezi obyvateli severního Uralu se o těchto úmrtích mluví dodnes a proslýchá se, že deset zabitých mužů narazilo na místo tajných pokusů s „vakuovou bombou“.
V roce 1954 uveřejnil německý časopis Frankfurter Illustrierte řadu článků zabývajících se vývojem a výrobou „létajících talířů“ v Sovětském svazu za 2. světové války. Německý vědec Horst Pinkel se roku 1928 zúčastnil výměnného programu německých a sovětských důstojníků. Pinkel, jenž byl odborníkem na vysokofrekvenční záření, se však do Německa nevrátil. Společně s dalším německým inženýrem Walterem Lewetzowem věřil, že existují paprsky, jež je možno ovládnout a použít k výrobě nevyčerpatelného zdroje energie. Roku 1930 poskytli Rusové Pinkelovi budovu ve městě Kaluga, kde si zařídil laboratoř. Do roku 1938 jeho výzkum hypotetických paprsků podstatně pokročil a v listopadu 1942 se společně s několika sovětskými vědci přesunul do oblasti Belaja na Uralu. Zde byla zřízena tajná laboratoř, ve které měl Pinkel podle Stalinova nařízení vyrobit mocnou novou zbraň. Jednomu agentovi americké zpravodajské služby se podařilo vynést ze SSSR vzorec slitiny, již měl Pinkel použít na konstrukci letadla poháněného jím objevenými mocnými paprsky. Podle tohoto agenta disponovali Rusové v roce 1948 létajícími talíři schopnými vyvinout neuvěřitelnou rychlost. Přežila tato laboratoř až do roku 1959? Narazili snad turisté na něco tak nebezpečného, aby museli být zneškodněni?
Jen málo lidem v Rusku jsou dnes známy podrobnosti další tragédie, jež se na Uralu odehrála v roce 1958. Podle dnešních historiků byla výsledkem nepodařeného experimentu s bakteriologickými zbraněmi. Stovky vesnic zmizely z povrchu zemského a tisíce lidí zahynuly. Incident se podařilo ututlat, ale řada lidí věří, že se jednalo o nukleární katastrofu. Byla to snad havárie jednoho z Pinkelových „talířů“, při které se uvolnila nahromaděná energie a zničila okolí?
Komentáře