Svobodní zednáři je ezoterický spolek, jehož členy mohou být pouze muži. O původu svobodných zednářů existuje mnoho teorií. Podle nejběžnější z nich vzešly ze středověkých katedrálních stavebních hutí - odtud pocházejí také nejznámější zednářské symboly: zástěra, úhloměr a kružítko. Každá katedrála byla vnímána jako odraz nebeského Jeruzaléma. Proto museli lidé kteří na ní pracovali, mít nejen hluboké znalosti stavební statiky a architektury, ale také se vyznat v náboženských otázkách. Protože se vědomosti o stavitelském umění předávaly pouze ústně, bylo nutné chránit se před "průmyslovou" špionáží. Z tohoto důvodu si řemeslníci vyvinuli systém hesel a znamení, aby tak zjistili, zda k nim daná osoba skutečně patří anebo jen chce ukrást jejich plány. To prý je také důvodem, proč ke každému zednářskému stupni existuje heslo a znamení, které adept dostane při zasvěcení a které je tajné. Protože kameníci ani jiní řemeslníci činní na stavbě dómu nebyli členy žádného cechu, byli to "svobodní zedníci". v průběhu staletí ustupovalo vlastní řemeslo stále více do pozadí a svobodní zednáři se stále více zabývali náboženskými a humanistickými otázkami. Nestavěl se již konkrétní chrám anebo dóm, ale "stavění" se týkalo budování nové společnosti, osvícené, humanistické a tolerantní vlády a spojení veškerého lidstva do jednoho svazku.
Kdy přesně došlo k přechodu od praktického zdění k takzvanému "spekulativnímu budování", není jasné. Jisté jen je, že první velkolóže byla založena roku 1717 v Anglii, zatímco v Německu roku 1737 v Hamburku. Ke stavbě tohoto "chrámu" bylo zapotřebí správných "kamenů". "Kameny" jsou míněni svobodní zednáři. Morální mravní, etickou a náboženskou prací na sobě samotných se měli stát vhodnými kameny. Tento proces označovali jako práci na "hrubém, neotesaném kameni", přičemž svým členům poskytovali pomoc. Pomoc je poskytována především systémem vzájemného zasvěcování, při kterém se kandidát seznamoval s určitým systémem symbolů a učení, jenž jim má pomáhat při sebezdokonalování. Zasvěcování je dodnes tajné. Ezoterika však hraje významnou roli potud, že práce s ní je pokládána za prostředek seberealizace a sebeobjevování. Mnoho věcí v této oblasti převzali svobodní zednáři od rosenkruciánů. Nelze přehlédnout že svobodní zednáři se postupem času měnili v instituci, která svým členům přináší společenské a ekonomické výhody, ale jež má stále také členy, kteří se angažují za cíle zednářství. Existují různé řády, které se liší obsahem i strukturou. Lokální zednářský spolek se nazývá lóže, jednotlivé lóže se pak spojují ve velkolóži. Protože existuje několik zednářských systémů, existuje také v různých řádech odlišný počet stupňů (gradů). Vedle údajně klasických svobodných zednářů, kteří rozlišují tři stupně: učeň, tovaryš, mistr (stupně Janovy), existují ještě systémy vysokých stupňů, z nichž nejznámější je patrně Starý a přijatý Skotský ritus, jenž má třiatřicet stupňů.
Mezi známé německé zednáře patřili: Bedřich Veliký, básníci Klopstock a Goethe, přírodovědec Alex Humboldt, filosof Fichte a skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, Johann Sebastian Bach, Beethoven.
Zednáři ve světě: Carl Gustav Jung, Kipling, Aldrin "Buzz" Edwin Eugene (druhý člověk na Měsíci), Louis Armstrong, Mustafa Atatürk, Chaplin, O.Wilde, Churchill, Otto von Bismarck, James Cook, George Washington a spousta dalších..
Mezi známé české zednáře se řadí: Jan Evangelista Purkyně, Palacký, Alfons Mucha, Křižík, Neruda, Josef Tyl, Sigmund Freud, Milan Rastislav Štefánik, Alois Rašín, Gellner, Edvard Beneš, Jan Masaryk či Karel Čapek.
Komentáře