Gnoze znamená řecky vědění. Gnoze je název náboženského a filosofického směru, který měl zhruba od 1. do 3. století po Kr. velký vliv na země v oblasti Středomoří. O gnozi jsme již delší dobu leccos věděli díky jejím křesťanským odpůrcům. Křesťanství bojovalo proti gnozi hned od začátku a později se v tomto boji vyznamenalo mnoho křesťanských teologů, kteří byli povýšeni mezi učitele církve. V roce 1945 byla u egyptského města Nag Hammádí objevena jakási knihovna s originálními gnostickými spisy. Existoval velký počet gnostických skupin a směrů, jejichž učení si často vzájemně odporovalo, což ztěžuje jejich pochopení. Pro všechny gnostické skupiny je však charakteristický výrazný dualismus. Na duchovní, náboženský život se pohlíží jako na jediný skutečný, zatímco každodenní život je pokládán za pouhé mámení, které musíme překonat. Vědění (gnoze) je přitom významným prostředkem. Toto vědění zvěstovali lidstvu proroci (jako Ježíš). Z tohoto důvodu je pro gnostiky studium spisů důležitých pro jeho víru nezbytným předpokladem osvobození od materiálního světa. V mnoha případech k tomu ještě přistupuje systém zasvěcování, které má pomoci duši na její cestě z pekla materiálního světa k Bohu. Když se prosadil směr, který dnes označujeme jako římskokatolický, ztrácela gnoze rychle na významu. Přesto některé části gnostického učení přežily a staly se součástí různých ezoterických nauk a katolicismu. Za zmínku zde stojí propracovaná nauka o andělech, učení o různých světech a rovinách, dualismus atd. Stále ještě existuje několik skupin (např Hermeticky řád Zlatého úsvitu, Ordo Templi Orientis), které vycházely z gnoze resp. z jejích částí.
Komentáře