Deprese je duševní stav jedince, kdy stav psychiky vykazuje nezdravé prvky projevující se špatnými náladami po velmi dlouhou dobu. Nálady mají skličující a devastující charakter, jedinec se utápí v trudnomyslnosti a jeho nazírání na svět je značně pesimistické. Cítí úzkosti, samotu, pocity méněcennosti a bezcennosti, vinu, má problémy se soustředěním, pamětí i pozorností. V trudnomyslné náladě není schopen smysluplné činnosti a může se svému okolí jevit jako líný člověk. Myšlení se stává pomalejší a jeho reakce na radostné události pomalu zanikají, tak jak ztrácí zájem o své okolí.
Pojem "deprese" je relativně rozšířená mezi laiky, ale i lékařskou veřejností. Často se slovo deprese skloňuje z pojmem "úzkost" se kterou má mnoho společného a často se doprovází navzájem. Pojmy mají pestrobarevnou škálu významů, i když pro postiženého je svět paradoxně šedivý. Pojmy se vyskytují v reakci na osobní problémy a těžkosti běžného života i když s nimi nemusí mít vůbec nic společného. Pojmy takříkajíc "zdomácněly" v běžné mluvě. Výroky "mám/má depku" jistě slyšel každý a používá se při jakékoliv stresové situaci a závažnost toho slova se tím často zlehčuje.
Pro neurotické poruchy či poruchy nálady jsou slova deprese a úzkost takřka synonyma. Příznaky se v čase mění, často kulminují a pak klesají a rozprostírají se v klidnou emoční hladinu jedince. Příznaky úzkosti se střídají s dysforií a občas se i prolínají. Cestu jim často překříží i Panická ataka, která bývá jedním z vrcholků nezdravého panoramatu, depresí stiženého jedince. Stres plynoucí z úzkostí a depresivních stavů způsobují postiženému těžký život a i lékař-specialista si z této palety příznaků nemusí napoprvé namíchat správnou barvu koktejlu pro léčení. Příznaky se překrývají a kříží a v praxi se můžeme setkat s depresivní poruchou s úzkostnými příznky, či úzkostnou poruchou (Panická porucha, úzkostná porucha či sociální fobie) s příznaky deprese, smíšenou úzkostně-depresivní poruchou či komorbidní depresivní poruchou s úzkostnou poruchou.
Smíšená úzkostně-depresivní porucha
O smíšené úzkostně-depresivní poruše existuje jen málo studií, ale i přesto jsou informace vytěžené z těchto studií velmi hodnotné:
- Nemocní se smíšenou úzkostně-depresivní poruchou nechodí s příznaky definující tuto chorobu k lékaři.
- Až 50 % takto postižených projde ordinací lékaře nerozpoznáno.
- Lékaři při rozpoznání podceňují závažnost příznaků
- Léčba je často neadekvátní, s neúčinnými psychofarmaky
- Poruchá má chronický průběh a vede k invaliditě
- Často bývá doprovázena závislostí na alkoholu či benzodiazepinech (zejména u žen) a tím je značně komplikována samotná léčba i rozpoznání nemoci
- Prevalence roste s věkem
- Často stěžuje celkový obraz i léčbu somatických nemocí
- Vyskytuje se vysoké procento sebepoškozování a sebevražd
- Horší průběh a delší léčba než u klasické depresivní poruchy
Komentáře