V západním světě je Jakutsko, oblast v asijské části Ruska, téměř neznámé. Zemi zde pokrývá hustě zalesněná tajga nebo zdánlivě nekonečná tundra, obepínají ji mohutné horské hřebeny a Severní ledový oceán. Na severozápadě Jakutska v povodí Horního Vilije leží oblast známá jako Uluju Čerkeček neboli „Údolí smrti“. Tunguzské kmeny, jež obývají toto zlověstnou a nehostinnou zemi, vyprávějí už řadu let o svých podivných pozorováních. Při jedné příležitosti se země náhle zahalila tmou a otřásal jí ohlušující řev. Nad nimi zuřila vichřice, šlehaly blesky a ozařovaly oblohu. Když se opět rozjasnilo, ohromení Tunguzové spatřili obrovitou vertikální konstrukci, jež se leskla v záři slunce, a podle legendy ji bylo vidět „z míst vzdálených mnoho dní“.
Objekt vydával nepříjemné ostré zvuky a postupně se zmenšoval, až nakonec zcela zmizel pod zemí. Z těch, kdo se odvážili jít prozkoumat spáleniště, se nikdo nevrátil. Oblast se postupně vzpamatovala, začaly zde znovu růst rostliny a vrátila se zvířata. Když se kočovní lovci na místo vrátili, našli podivný kopulovitý „železný dům“ s mnoha postranními podpěrami, na jehož hladkém povrchu nebyla žádná okna ani dveře. Poblíž byly v zemi zabudovány další kovové stavby.
Na místě, kde se původně nacházela ona vertikální konstrukce, našli Tunguzové veliký svislý „kráter“, tvořený třemi „zejícími propastmi“, z nichž vycházel dusivý zápach. Za staletí permafrost „železný dům“ pohltil a v jeho kupoli se objevil otvor. Točitá sestupná cesta spojovala kruhové galerie, jež ústily do mnoha kovových místností. V místnostech bylo i v největší zimě stále teplo; kdo však uvnitř strávil několik dní, zemřel zanedlouho na jakousi záhadnou chorobu. Stařešinové kočovných kmenů potom zakázali lidem přístup do oblasti.
V průběhu staletí vznikla řada dalších legend o ničivých explozích v oblasti Jakutska. Poslední z nich se přihodila v září roku 1830.
Mezi lety 1933 a 1939 pak Michail Petrovic Koreckij oblast navštívil a objevil několik podivných „kotlů“ kulovitého tvaru, jež měly asi 6 – 9 m v průměru a byly vyrobeny z neznámého kovu.
Vegetace okolo těchto objektů byla výrazně hojnější než jinde a tráva tam narostla do výšky dvakrát větší než člověk. Koreckij s pěti dalšími kolegy strávili noc uvnitř jednoho z „kotlů“. Za tři měsíce jeden z nich přišel úplně o vlasy a Koreckému se po stranách hlavy objevila zvláštní bolestivá místa.
Po druhé světové válce se divočina „Údolí smrti“ stala centrem sovětských jaderných testů. V 50. letech zde byl proveden pokusný jaderný výbuch o síle 10 kilotun, což odpovídá výbušné síle 1 000 tun TNT. Přístroje však naměřily sílu exploze 20 – 30 megatun (síla milionu tun TNT). Je záhadou, co způsobilo téměř třítisícinásobné zvýšení síly výbuchu. Přední ruští výzkumníci však předpokládají, že sovětské jaderné testy poškodily jednu z tajemných podzemních konstrukcí a uvolnily energii, která v ní byla uzavřena.
Komentáře