Záhadná mumie z Wyomingu

Jedna z nejmenších mumií a současně jeden z největších divů archeologie je pravděpodobně mumie člověka, vysoká pouhých dvaapadesát centimetrů. Je tak stará, že doposud nikdo nenalezl nic staršího nebo aspoň stejně starého.

Nejrůznější učenci z daleka široka si mumii prohlédli a v němém úžasu se zase rozešli. Nepodobala se totiž ničemu, co až doposud viděli. Sedící na mělčině ve wyomingském Casperu, dobře viditelná, působila coby rušivý doklad skutečnosti, že vědci si dovolili (i jako druh) ji přehlížet trochu příliš dlouho.

V říjnu roku 1932 pracovalo pár zlatokopů v rokli na úpatí horského masivu Pedro, nacházejícího se dobrých šedesát kilometrů od Casperu. V pevné kamenné stěně rokle objevili náznak slabé žíly vzácného kovu. Potřebovali se dostat hlouběji, a tak nasadili zvlášť silnou nálož.

Mocný výbuch odkryl v pevné žule menší přírodní jeskyni. Na šířku mohla měřit sto dvacet centimetrů, hluboká byla snad čtyři a půl metru.

Když se dým a prach usadily, kopáči se sešli a nahlédli do otvoru. Co v té chvíli spatřili, na to do konce života nezapomněli. Přímo před nimi se totiž objevila a jakoby na ně zírala prastará útlá mumie, podobná lidskému stvoření.

Seděla se zkříženýma nohama na malinké lavici či polici, ruce složené v klíně. Byla tmavohnědá, měla ohromně vrásčitou pleť, takže její obličej se v mnohém ohledu podobal spíše opičímu. Jedno z očí bylo nepochybně poněkud pokleslé, takže to vypadalo, jako by mumie na své objevitele svým způsobem mrkala.

Zlatokopové mumii opatrně sebrali, zabalili ji do deky a poslali do Casperu. Tam zpráva o nálezu přilákala pozornost veřejnosti. Vědci byli zdrženlivější, nicméně zájem projevili rovněž. Podle poznatků kovenční archeologie bylo prý naprosto vyloučeno, aby živou bytost někdo pohřbil v pevné žule. Mumie teď ovšem stála přímo před všemi pochybovači, takže veškerou ortodoxnost jejich dosavadních závěrů do značné míry popírala.

Možná však, že to ani nebyl živoucí tvor, snad šlo jen o kanadský žertík. To by musely odhalit rentgenové paprsky. Mimo vší pochybnost ale rozhodně bylo, že nalezené stvoření je člověk, nebo se alespoň člověku silně podobá. Jeho tenká kůže, zakřivení páteře, tvar hrudního koše, kosti paže i dolní končetiny se daly bez obtíží rozeznat.

Jako živý mohl človíček—mumie měřit přibližně dvaapadesát centimetrů. Mumifikovaný vážil přibližně sedmatřicet dekagramů. Ve vráskách byl jasně patrný jakoby bronzový odstín. Čelo měl značně nízké, nos spláclý — s nosními otvory umístěnými daleko od sebe. Poměrně široká ústa s výrazně našpulenými rty vypadala, jako by je někdo nastavil do zatrpklého šklebu.

Rentgenové snímky potvrdily, že mumie má zachovalý chrup. Biologové podle jejího stavu usuzuji, že v době smrti bylo stvoření přibližně pětašedesát let staré. Před jakou dobou ovšem zemřelo, není jasné nikomu. Dodnes o tom také žádný vědec nezveřejnil svůj názor.

Antropologické oddělení univerzity v Harvardu tvrdí, že o pravosti mumie nemůže být pochyb. Doktor Henry Shapiro, ředitel antropologického oddělení amerického Muzea národních dějin, prohlásil, že pomoci rentgenových paprsků byla pod vysušenou pokožkou odhalena velice útlá kostra, z historického hlediska prokazatelně značného stáří, neznámého typu i původu. Záhadná mumie je údajně podle doktora Shapira mnohem menší než kterékoli lidské typy, jež člověk zatím poznal.

Nejedná se snad v tomto případě o tělo mumifikovaného dítěte? Antropologové, kteří nález podrobně zkoumali, jsou názoru, že stvoření bylo v době smrti plně vyvinuté.

Kurátor egyptského oddělení bostonského muzea mumii rovněž prozkoumal a prohlásil, že se podobá egyptským mumiím, které nebyly při mumifikaci zabaleny, aby se obvazy zabránilo přístupu vzduchu. Další odborník na danou problematiku, doktor Henry Fairfield, se dokonce odvážil tvrdit, že záhadná mumie z horského masivu Pedro svým tvarem připomíná antropoida, o kterém je známo, že se potuloval po severoamerickém kontinentu přibližně v polovině mladších třetihor.

Bylo tedy jen přirozené, že i sám „hrob“ musel být řádně prozkoumán. Vědci v něm nenašli žádné stopy po lidské existenci, žádné artefakty, žádné nápisy či rytiny, jenom skrovnou kamennou polici či regál, na níž stvořeníčko po nekonečně dlouhá staletí sedělo. Dost možná, že mumifikovaný človíček byl pozoruhodnou raritou už ve své době, mezi tvory svého druhu, ať už vypadali jakkoli.

Příroda čas od času ze svého lůna vydává svědectví o existenci bytostí přímo miniaturních. Mumie, o níž hovoříme, byla patrně jednou z nich. jakýsi neuvěřitelně zminiaturizovaný předchůdce lidské rasy, který byl možná právě z toho důvodu svými vrstevníky uctíván. Tato skutečnost pak velmi pravděpodobně přispěla k tomu, že byl slavnostně pohřben příslušníky rasy, která jinak o své zemřelé pečovala s daleko menší pompou.

Pokud jde o trpaslíky, jediným mumifikovaným exemplářem, kterého ve Státech objevili, byla rusovlasá mumie, nalezená ve dvacátých letech v jednom z výstupků kentucké mamutí jeskyně. Byl to skrček vysoký kolem devadesáti centimetrů a mrtvý byl podle všeho pouhých několik set let.

O záhadné mumii z pohoří Pedro jsme se nikdy nedověděli nic dalšího a nejspíš se na tom už nic nezmění. Odborníkům ovšem nález skýtá bohaté možnosti dosud vytvořené teorie nejrůznějším způsobem kombinovat.