Časně zrána 30. června 1908 proletěla oblohou asi 500 mil severozápadně od jezera Bajkal na Sibiři ohňová koule a explodovala 40 mil od obchodní stanice Vanavara, zemědělce S. B. Semenova srazila k zemi a on zůstal v bezvědomí. Zasáhly ho otřesy země, které vylomily dveře u stodoly a rozbily okna.
Cosi explodovalo nad vzdálenou zalesněnou oblastí Tungusky. V okruhu dvaceti mil to pokácelo stromy a les shořel. Nezůstalo tam žádné zvíře živé. Účinky byly pozorovány v okruhu 600 mil, a to např. záhadné "černé deště". Mikrobarografy zaznamenaly, že atmosférické šokové vlny oběhly dvakrát zeměkouli.
Jasné karmínové zabarvení oblohy bylo vidět po celé Evropě. V Anglii byla dokonce noc tak jasná, že o půlnoci 1. července se velká písmena dala číst uvnitř v domě i beze světla.
Celá událost zůstala neprozkoumaná až do roku 1921. Tehdy sovětský mineralog Leonard Kulik přesvědčen o tom, že celou záhadu má na svědomí obrovský kovový meteorit, začal plánovat expedici, která se uskutečnila v roce 1927. Probíjel se devastovanou krajinou až se nakonec dostal do centra oblasti výbuchu. Nenašel očekávaný kráter, ale zamrzlou bažinu a stromy, které, ač byly v centru výbuchu, přežily. Cokoliv explozi způsobilo, nevybuchlo to na zemi. Lidé místních tun- guských kmenů tvrdili, že jejich kraj navštívil bůh ohně. Také vyprávěli, že po výbuchu mnoho z jejich sobů zašlo na prašivinu. Kulik nenašel žádný důkaz, že to byl meteorit.
V roce 1930 anglický meteorolog F. J. W. Whipple přišel s nápadem, že celou událost může mít na svědomí malá kometa, která vstoupila do zemské atmosféry a která se explozí rozpadla v ovzduší. Ale před tím, než se objevila na obloze ohnivá koule, nebyla pozorována žádná kometa.
Od té doby se objevilo mnoho bizarních teorií vysvětlujících tuto ještě nevysvětlenou událost. Jedna z nich hovoří o malé černé díře, jež byla vržena k zemi a pronikla skrz. Bylo-li to tak, měla se opět objevit v severním Atlantiku a odejít stejně prudce, jako přišla. Jiná teorie propagovaná v roce 1946 sovětským spisovatelem science fiction Alexandrem Kazancevem považovala celou událost za explozi jaderné kosmické lodi, která se v atmosféře vymkla kontrole, příliš se zahřála a motor explodoval. Zprávy o sobech trpících svrabem jsou moderními spisovateli označovány za radiační spáleniny.
Mezi rokem 1958 a 1962 vedl sovětský geochemik Kirill Florensky tři expedice do této oblasti. Jeho tým vypátral pás kosmického prachu, táhnoucí se 150 mil severozápadně od místa exploze, složený z magnetitu, vitrifikovaných kapek minerálů, kovu a křemičitých částic slitých do sebe. Vyvodil z toho. že to jsou vypařené zbytky hlavy komety. Ovšem i tak teorie o "nukleárním výbuchu v Tunguské oblasti" přetrvala, protože byla podpořena nálezy radioaktivního uhlíku v letokruzích stromů po celém světě a to v roce, který následoval po události. Nicméně tyto nálezy jsou v rozmezí normálních výchylek a byly lokalizovány.
Důkazy nás vracejí opět k tomu, že teorie o kometě byla zřejmě správná - i když není definitivně potvrzena. Co se stalo už jednou, může se opakovat.
Komentáře