Rosemary Brownová byla anglická skladatelka, pianistka a spirituální medium, která tvrdila, že mrtví význační skladatelé ji diktovali posmrtně svá nedokončená hudební díla. V sedmdesátých letech minulého století vytvořila malou mediální senzaci, když představila díla od autorů Claude Debussy, Edvard Grieg, Franz Liszt, Franz Schubert, Frédéric Chopin, Igor Stravinsky, Johann Sebastian Bach, Johannes Brahms, Ludwig van Beethoven, Robert Schumann a Sergei Rachmaninoff. Z duchovního světa se do toho materiálního těžko přenáší nějaký důkaz a toto je jeden z těch výraznějších.
Rosemary Isabel Dickeson se narodila v Londýně roku 1916 a ve věku sedmi let ji poprvé kontaktoval mrtvý hudebník, až po deseti letech se dozvěděla, že to byl Franz Liszt. Od 15 let pracovala na poště a ve věku 32 let získala své první piano, v roce 1952 se vdala za státního zaměstnance Charlese Browna. Ve věku 48 let ji Franz Liszt kontaktoval po druhé a nadiktoval ji svůj Valtz in E minor, který i publikovala. Pak ji zprostředkoval duchovní setkání s dalšími skladateli, kteří skrze ní také sdělili světu svá díla. Brownová postupně přepisovala díla od Johannes Brahmse, Johanna Sebastiana Bacha, Sergeie Rachmaninoffa, Franze Schuberta, Edvarda Griega, Claude Debussyho, Frédérica Chopina, Roberta Schumanna, Ludwiga van Beethovena, Wolfganga Amadeuse Mozarta a již zmíněného Liszta.
Brownová řekla, že každý skladatel měl svůj vlastní způsob komunikace; Liszt ovládal její ruce při hraní, což pak sama zapisovala. Chopin ji nadiktoval part a položil její ruce na správné klávesy. Schubert ji zanotoval své dílo a Beethoven s Bachem ji notový zápis jednoduše nadiktovali. Skladatelé s ní komunikovali v angličtině. Je třeba dodat, že Rosemary neměla žádné hudební vzdělání a z toho klasického měla jen základy.
K jejímu případu se vyjádřila spousta význačných psychologů a vědců. Za všechny je třeba zmínit psychologa Roberta Kastenbauma, který kriticky zhodnotil všechna její díla a neshledal v nich žádnou komplexní strukturu ani emoční hloubku, intonaci či rytmickou inovaci.
Psycholog Andrew Neher studoval její dětství i život a sdělil, že jako malá milovala hudbu a v blízkosti jejího domova byl klavír, kde její matka hrávala. A v určitém změněném stavu vědomí má přístup ke skladbám autorů, které slýchávala.
Americký hudební kritik Alan Rich (1924 - 2010 Wiki [EN]) časopisu New York dospěl po poslechu jejich nahrávek k názoru, že se jedná o nedostatečné přehodnocení známých skladatelů.
Další psychologové došli k názoru, že to byla práce podvědomí.
Výkonný ředitel nevládní výzkumné organizace při Oxfordské univerzitě John Sloboda (odkaz na anglickou wikipedii) konstatoval její případ slovy: "nejpřesvědčivější případ nevědomé kompozice ve velkém měřítku".
Rosemary Brownová publikovala tři knihy:
- Nedokončené symfonie, 1971; ISBN 978-0688026974
- Nesmrtelní v mém loktu, 1974; ISBN 978-0859740197
- Ohlédnutí za dneškem, 1986; ISBN 978-0593010419
Odkazy na její hudební díla:
Valčík in E minor od Franze Liszta (youtube) skrz Rosemary Brown, Etude fis moll od Chopina (youtube), Balada od Chopina (youtube)
Komentáře