Joseph Banks Rhine (29.září 1895 - 20 února 1980), známý jako J.B.Rhine byl americký botanik, který založil vědecký výzkum v parapsychologii, jako odvětví psychologie. Založil parapsychologickou laboratoř pod záštitou univerzity v Duke, parapsychologický půlroční akademický časopis Journal of Parapsychology a napsal i knihy týkající se tohoto tématu.
Joseph Banks Rhine se narodil jako druhé dítě z pěti narozených Samuela Ellis Rhineho a Elizabeth Waughan Rhineové ve Waterloo v Pennsylvánii. Otec J.B.Rhineho byl obchodník a farmář a rodina se v ranném věku Josepha přestěhovala do Ohia, kde vystudoval univerzitu a poté se nechal zapsat do námořní pěchoty. Poté vystudoval univerzitu v Chicagu, kde v roce 1923 získal magisterský titul v oboru botaniky. V těchto letech se zúčastnil i přednášky Arthura Conana Doyleho o "vědeckém důkazu komunikace s mrtvými" a později o tom napsal: "i jen pouhá možnost byla nejvíce vzrušující myšlenka co jsem v těch letech vůbec měl".
Poté učil jeden rok v Ústavu pro výzkum rostlin v New Yorku, zapsal se na Harvard, kde další rok studoval s profesorem Williamem McDougallem a v roce 1927 se přestěhoval do Severní Karolíny, kde začal psát a vykonávat studie, kterými začal popularizovat parapsychologii, i když on sám se na "parapsychologii" díval jako na druh "abnormální psychologie".
J.B.Rhine a výzkum ESP
Rhine testoval mnoho studentů, jako dobrovolné subjekty ve svém výzkumném projektu. Jeho první výjimečný subjekt v oblasti mimosmyslového vnímání byl vysokoškolský student ekonomiky Adam Linzmayer. V roce 1931 zaznamenal Linzmayer statisticky významný výsledek v "hádání" Zenerových karet. V prvních dvou testech dosáhl Linzmayer 100% výsledku (dvě série po devíti kartách). První výsledek dlouhého testu (řada 300 karet) byl 39,6%, přičemž pravděpodobnost se rovnala 20%, v dalších testech zaznamenal průměrně 36%, ale v dalších testování měl klesající skóre, což mohlo mít spoustu příčin jako je nuda, rozptýlení, povinnosti a další běžné věci, kterou všeobecně nesou podíl na klesajících výsledků testů.
Další rok přinesl dalšího slibného kandidáta v podobě Huberta Pearceho, který překonal rekord Linzmayera. Průměr Pearceho dosahoval 40%, při očekávané pravděpodobnosti 20%.
Během válečných let ztratil Rhine většinu svých mužských zaměstnanců, nicméně jeho manželka a spousta dalších žen mu zdatně pomáhala v dalších výzkumech. Od roku 1940 se začala kupit hlášení o spontánních jevech ESP mimo laboratorní podmínky. Nicméně Rhine věřil, že jedině v laboratoři jsou správné podmínky pro vědecké prokázání a popsání všech mimosmyslových jevů, tak aby vědecká obec plně parapsychologii přijala.
V dalších letech se objevili noví jedinci s mimořádně citlivým mimosmyslovým vnímáním, ale i přes rozsáhlé výzkumy a publikování nikdy nebyl žádný výsledek opakován v laboratorních podmínkách jinou osobou a vědecká komunita se k těmto jevům postavila silně skepticky. W.S.Cox z univerzity v Princetonu se pokus opakovat pokusy se 132 subjekty s 25 064 zkoušek pomocí Zenerových karet a dospěl k závěru, že: "Neexistuje žádný důkaz mimosmyslového vnímání průměrného člověka". Ze čtyř dalších psychologických výzkumů tohoto jevu nedosáhl úspěchu ani jediný. Americký psycholog James Charles Crumbaugh se pokusil odhalit příčiny úspěchu J.B.Rhinea a neúspěchu ostatních skupin a napsal: "V době začátků experimentů a elánu provázející tyto jevy by nikdo nepředpokládal, že po 28 letech bude ještě tolik pochybností, jako když se začalo. Nicméně výsledky z 3024 dalších testů (po 25 pokusech) již pomalu vyplývá, že každý další pokus měl negativní výsledek."
Při dalším zkoumání a experimentů bylo zjištěno, že původní Rhineho experimenty mimosmyslového vnímání ESP, mělo metodologické nedostatky. Psychologové Leonard Zusne a Warren Jones napsal, že "vedení záznamů v experimentech Rhina byla nedostatečná a často se stalo, že karty měl v ruce testovaný subjekt ještě před samotným testováním a to i při dálkovém testování telepatie. Metody hádání karet obsahovalo chyby, které nemohou vyloužit možnost smyslového úniku. I samotné karty byly špatně navržené a v některých případech šlo ze zadní strany karty vidět tištěné vzory obrazců."
Mezi další kritiku metody patřilo i nedostatečné skrytí karet při "hádání", kdy karty obrácené lícem nahoru byly často skryty za malý dřevený štít a teoreticky mohl zkoumající subjekt zahlédnout obrázek karty. V dalších testech mohl subjekt teoreticky vidět kartu v brýlích zkoumající osoby a i v případě osoby bez brýlí mohl otisk karty být odrážen v rohovce oka. Harold Gulliksen napsal, že Rhine nepopsal své experimentální metody zcela jasně a používá nevhodné matematické postupy, které přeceňují význam výsledků.
Na to Rhine zareagoval vydáním nové knihy, kde důkladně popisoval experimenty, které prováděl. Na to pak psycholog C.E.M. Hansel napsal: "Nyní je známo, že každý pokus obsahoval vážné nedostatky, které unikly pozornosti v rámci přezkumu ze strany autorů EPS". Rhineho experimenty nikdy nebyly replikovány jinými vědci.
Rhine přiznal, že v průběhu let zjistil i nepoctivé experimentátory, ale jak sám uvádí, tak tyto experimenty vyňal z celkového hodnocení mimosmyslového vnímání. Spisovatel Martin Gardner napsal, že Rhine se snažil opakovat svoji práci, ale jeho výsledky jsou vždy selhání. Jeho hlavní kritika spočívala v mimo jiné i v nezveřejnění jména asistentů, kteří byli přistiženi při podvádění. Mimo jiné Gardner prohlašoval, že má interní informace, že Rhine vlastní soubory, které naznačují podvody ze strany Huberta Pearceho. Samotný Pearce v pozdějších letech již své výsledky neopakoval a tak je docela dobře pravděpodobné, že nějakým způsobem podváděl.
Rhine byl často popisován jako důvěřivý a historik Ruth Brandon o něm napsal, že "nebyl zcela vyrovnaný ani objektivní a jeho motivace spočívala v nejextrémnější ideologii vitality."
Komentáře