Je diskutabilní a určitě do značné míry sporné, mají-li sny v některých případech schopnost zahrnout v sobě i obraz budoucnosti. Důkazy sice existují, shoda názorů ovšem nikoli.
Sama věda vytěžila ze snů velikánů i těch, kdo se velkými teprve stali, velice mnoho. Tak například dávno zaniklé opatství Glastonbury archeologové zrekonstruovali právě na základě série překvapivě plastických snů. Objevení starobylého města Mykény na ostrově Kréta bylo rovněž výsledkem série varovných snů či případů předtuchy, díky nimž se nakonec německý bankéř Heinrich Schliemann stal archeologem. Takové objevy a nakonec i sny, jež jim předcházely, si nesporně zaslouží být zaznamenány. Jde totiž o případy stejně pozoruhodné, jako je například další dosud nevysvětlený milník archeologie, totiž rozluštění babylonských tabulek, pocházejících z chrámu V Bel.
Doktor Herman Hilprecht, proslavený asyriolog z univerzity V Pensylvanii, psal právě knihu nazvanou Staré babylonské nápisy. Až na dva malé achátové fragmenty a nápisy na nich měl rukopis hotov. Šlo nepochybně o prsteny nalezené v ruinách chrámu v Bel V Nippuru. Byly ale rozbité, takže neúplné nápisy na nich nebylo možno rozluštit. (Hermann Volrath Hilprecht (1859-1925) Wikipedia [EN]
Byla už pokročilá hodina a doktor Hilprecht se cítil unaven. Do pokoje vstoupila jeho žena a naléhala, aby únavné martyrium s luštěním popsaných fragmentů skončil, alespoň prozatím. Archeolog ovšem nakladateli slíbil, že rukopis bude do příštího dne připraven k sazbě. Měl tedy pocit, že rozluštit zbývající nápisy je naprosto nutné. Paní Hilprechtová si šla lehnout, zatímco on se na tajemné fragmenty vrhl ještě jednou, tentokráte s lupou V ruce. Za chvíli však usnul i on.
Najednou se jakousi magickou snovou silou vrátil v čase do minulosti. Před sebou spatřil vysokého štíhlého duchovního ze starověkého Babylonu. Stál před ním a usmíval se. Byl nejspíš ve středních letech. Horký vítr, vanoucí z okolní pouště, se mocně opíral do jeho bílého hábitu. Duchovní pronesl klidnou a zřetelnou angličtinou: „Následujte mne, pomohu vám.“
Doktor Hilprecht vyskočil a svého průvodce následoval. Přitom si všiml, že už nevstává z křesla v knihovně, v němž si před chvílí zdříml, nýbrž z obrovitého kamenného schodu, na němž teď nejspíš seděl. S průvodcem prošel horkou a prašnou ulicí, společně minuli několik zjevně neobydlených paláců, až dorazí k budově ještě mohutnější a monumentálnější, než byly ty předchozí. Vešli dovnitř a za chvíli se ocitli v chabě osvětlené místnosti.
„Kde jsem?“ zeptal se dr. Hilprecht.
„V Nippuru, mezi Eufratem a Tigridem, v chrámu Bel, svatyni všech bohů,“ odpověděl klidně tajuplný průvodce.
Archeolog se v obrovském sále, kde se právě nacházel, trochu porozhlédl. Měl k dispozici dostatek analogií jimiž ho vybavila moderní věda, aby si byl jist, že tenhle kněz—duch mluví pravdu.
„Mohl byste mi říct, kde teď je ztracená chrámová klenotnice?“
Kněz se shovívavě usmál a pokynul Hilprechtovi, aby ho následoval. Šli spolu do potemnělé síně na vzdáleném konci paláce. Pak přešli do menšího sálu, v němž stála masivní dřevěná truhlice a V ní bylo uloženo pár kousků achátu. Vtom se kněz obrátil na Hilprechta a řekl:
Oba achátové úlomky, o kterých se zmiňujete jako o jednotlivostech, vlastně tvoří celek, jsou totiž součástí nápisu vyrytého na votivním achátovém válci, který do chrámu poslal král Kungalzu. Když později kněží dostali za úkol vyrobit pár náušnic pro sochu boha Niniba, nebyl zrovna kromě válce po ruce žádný achát, takže ho právě v tomto sále rozřezali na malé části. Na každé z nich zůstala část textu. Škoda že jedna z těch částí byla mezitím už definitivně zničena.
„Jak vlastně zněl původní nápis?“ ozval se doktor Hilprecht.
Kněz—duch se bez váhání otočil a prstem napsal na zaprášenou stěnu ve starobylé sumerštině toto: „Bohovi Ninibovi, synu jeho Veličenstva Bel, Věnuje Kurigalzu, člen nejvyššího kněžského sboru V Bel.“
V tom okamžiku dr. Hilprechtovi připadalo, jako by se s knězem v bílém rouchu opět ocitl ve své pracovně ve Philadelphii. Na papíru na jeho psacím stole stálo jediné slovo — „Nebuchadnezzar“. Dva slavní egyptologové nápis rozluštili takto: „Nebo, ochraňuj mou zednickou práci!“ Kněz na slovo ukázal a řekl: „Ach ne, to znamená: Nebo, ochraňuj hranice mého bytí“ V tom okamžiku kněz zmizel.
Objevil se v doktorově snu znenadání a vyjevil mu, kde se dlouho hledaná klenotnice nachází. Správně identifikoval oba achátové fragmenty jako části jediného válce — nešlo tedy o dva samostatné předměty. Také tuto skutečnost později moderní asyriologové potvrdili. Nakonec kněz opravil překlad slova „Nebuchadnezzar“ do podoby, v jaké je nyní soudobými vědci zcela univerzálně přijímán.
Kněz—duch ovšem neobjasnil div největší — jak je možné, že záhady, jež se zjevily ve snech doktora Hilprechta, dokázal objasnit po třiceti staletích?
Komentáře