Jednou z největších záhad, o nichž se dochovaly záznamy, je případ kanadského obchodníka, který dokázal poplést hlavu vědcům svou schopností vidět hluboko do země. Ve své době byla tato schopnost známá jako "vodní čarodějnictví".
J. Raoul Derosiers trpěl často nesnesitelnou bolestí na obou stranách hrudního koše. Záchvaty přicházely naštěstí vždy jen na krátkou dobu a Derosiers jim nevěnoval žádnou pozornost. Roku 1940 se ale bolesti začaly hlásit stále častěji a přetrvávaly mnohem déle, takže se Raoul rozhodl vyhledat lékaře. Po důkladné prohlídce učinil lékař závěr, že příčiny neobvyklých bolestí jsou psychického původu, a předepsal svému pacientovi prášky na spaní. Chce to možná jen dobře se vyspat a hotovo! Bude po bolestech!
Zdálo se, že diagnóza byla správná a že je všechno na dobré cestě. Po určitý čas to tak alespoň vypadalo.
Když pan Derosiers užíval předepsané pilulky asi měsíc, zajel za svými známými na farmu do Quebecku. Přítel si postěžoval, že musel nechat podnikání v živočišné výrobě, protože farma trpěla trvalým nedostatkem vody. Derosiersovi to bylo líto, jinak k tomu ovšem neměl co dodat. Avšak o něco později, když oba muži obhlíželi pole za stodolami, začalo Derosierse opět nesnesitelně bolet pod žebrem. Obrátil se ke svému známému a řekl: "Neptej se mě, proč to říkám, stejně bych to nedokázal vysvětlit, ale mám pocit, že právě stojím nad pramenem spodní vody... dobré vody. Nachází se hloubce jedenadvaceti metrů a protéká po deseticentimetrové vrstvě břidlice. Je strašně důležité, abys břidlicové podloží vrtem neporušil, jinak o vodu zase přijdeš!".
Po třech týdnech byla na udaném místě vykopána studna, přičemž se skutečně objevil zdroj kvalitní vody, a to pouhých třicet centimetrů hlouběji, než udával Derosiers. Na dně se našla břidličná vrstva, se kterou studnař zacházel zvlášť opatrně. Když později hloubil v sousedství další studnu, zjistil, že spásonosná vrstva břidlice vskutku má tloušťku pouhých devět až dvanáct centimetrů.
Zvěsti o kouzelném hledači vody se rychle rozšířily a Derosiers měl stále plno práce. Bezchybně určil víc než šest set míst, kde měli objevit vodu, a to tak,že se při hledání pokaždé zastavil v okamžiku, kdy ho pod žebry bolelo nejvíce.
Kanadská vláda i vědecké instituce podrobily Derosierse všem dostupným vyšetřením. Názory se různily někteří "proutkaře" považovali za podvodníka, jiní se pokoušeli jeho zvláštní schopnost nějak vysvětlit. Zjistilo se, že Derosiersova pokožka má odlišný elektrický potenciál. Kromě toho se ovšem nedalo zjistit nic neobvyklého.
Raoul byl nějakým zvláštním způsobem schopen detailně popsat vrstvy hornin, břidlice a písku, nad kterými zrovna v momentě, kdy mu začaly bolesti, náhodou stál. Sporné také je, zda změny v Raoulově vnímavosti nezpůsobily prášky na spaní. Každopádně však máme v Derosiersově případě co činit s jedním z podivných lidí naší současnosti, nadaným schopností, kterou předtím nikdy neměl, ale kterou od té doby vládne stále. Podle toho, jak se vyjádřili Raoulovi zákazníci, se ve své předpovědi ještě nikdy nezmýlil. zdroj: Podivní lidé, 1966, str. 117-18 a Tajemství, 1979, str. 123
Komentáře