Jeden rok netvoří dvanáct měsíců (lépe úplňků), ale třináct měsíců (13 x 28 = 364) Pohádka o tom, jak a proč bylo vytvořeno dvanáct měsíců přidáním dvou nebo tří dnů ke každému měsíci (vyjma února), vlastně vypráví o třítisíciletém procesu, během kterého byly matriarchální lunární struktury a duchovní hodnoty nahrazeny solární patriarchální vládou. Dnes už bereme solární, racionální základ našeho systému jako daný a zřídkakdy přemítáme o tom, jakými válkami se k němu dospělo. Přesto existují důkazy. Nedělitelná "třináctka" je považována za nešťastné a nešikovné číslo. Solární "dvanáctka" je racionální, dělitelná a lze s ní snadno manipulovat. Ovšem stejně jako Slunce vládne dni a Měsíc noci, tak za každou dvanáctkou se skrývá třináctka. Ježíš a jeho dvanáct apoštolů, soudce a dvanáct členů poroty, v každém případě kompletní skupina je tvořena třinácti členy. Podobně astrologický zvěrokruh má dnes dvanáct znamení, i když kdysi jich bylo třináct. Arachne-Pavouk (astrologie), sídlo lunární intuice a parapsychiky, byla církevními otci zavržena právě tak, jako mnoho jiných lunárních ženských elementů v lidské psýše.
O tisíc let později byly ženy masově upalovány ve středověkých procesech s čarodějnicemi. Válka solárního muže proti lunární ženě vypadala jako vyhraná. Historie se stala vyprávěním o lidském pokolení z mužského, solárního hlediska. Dnes muži sice uznávají lunární podstatu v lidské povaze (básníci věštci atd.), ale pořád se zdá podezřelá. Ženy, jež trvají na své vnitřní lunární moudrosti, zůstávají také podezřelé, i když už je (alespoň v poslední době) nikdo neupaluje.
Takovéto podrobení se projevilo na celém světě. Církevní otcové potlačili měsíc, ale totéž udělali bráhmani v Indii. Ženy byly vyloučeny z církevních úřadů, dokonce ani nesměly číst svatá písma. Možná vzato v širších evolučních souvislostech, byla to nutná mezihra, aby solární rozum mohl vyrůst z lůna měsíce.
Současný nástup žen do dřívější výlučně mužské pevnosti církve naznačuje, že ryze mužský přístup už je na ústupu. Intuitivní lunární pohled popíraný po dvě tisíciletí slaví svůj opětovný nástup. Měsíc, jako Isis, velká bohyně starověku přežil každý solární útok. Není vůbec náhodné, že americké lunární expedice vyslané v šedesátých letech, aby "dobyly" Měsíc, byly pojmenovány Apollo - bůh slunce. "Dobytý" konečně "dobývá". Přistání na Měsíci kromě jiného způsobilo také to, že se člověk upamatoval na svoji dávno ztracenou úctu k Zemi. Krásné fotografie Země z Měsíce pomohly oživit koncepci Gaiy, matky Země. Poprvé za celá staletí se lidé začali stydět za to, jak Zemi využívali. Přistání na Měsíci způsobila, že si to lidé znovu uvědomili.
Síla Měsíce je zřejmá. Řídí přílivy v oceánech i našich tělech: fáze početí a růstu. Slova jako menstruace, menopauza a meniskus jsou odvozena od slova mensis - měsíc. Prehistorie lidského rodu byla ovládána Měsícem a jeho stále se měnícími účinky na mysl. Podporoval růst vědomí stejně jako růst rostlin. Od paleolitu k době bronzové byla bohyně Luna uctívána ve všech svých podobách: Isis, Inanna, Ištar, Astarte, Demeter, Selene, Afrodite, Diana, Ch'ang -O, Maja Jotma, Cuki-jomi, Brigit, Hecate, i Badb. Ale po příchodu Osiris, Orfea, Dionyza, Mithrase a Krista se uctívání (a tím mentální oblast pozornosti) soustředilo na jejího syna, jejího manžela a na mnichy nového mužského náboženství. Utopena v moři solární racionality zjevně potlačena a přidušena, stala se pannou Marií, poddajnou a mírnou, matkou a manželkou, bez svého vlastního života, začala být upalována na hranicích, jestliže "překročila svůj stín" a troufla si na souboj se Sluncem (synem). Přesto přežila jako Magdaléna, Černá madona, jako huriska, děvka a nevěstka. Její syn ji zavrhnul, ale i tak ji potřeboval. Byla v jeho krvi, v jeho nevědomí. Ve snaze ji zničit přivolal bídu na sebe a na celý svět. A přece přežila v jeho jazyce, kultuře a tušeních. Kam se obrátil, vždycky jako by šla s ním. Zamilován, chodí jako náměsíčný, neschopný starat se o běžné věci. Ženatý odjížděl na líbánky (anglicky honeymoon medový měsíc germánský zvyk: svatbu oslavovala komunita celý měsíc pitím medoviny). Je-li v nepořádku mentálně stává se z něj lunatik a to zvláště tehdy je-li při úplňku rozrušen elektrický poteciál jeho těla a tím poškozena jeho mysl. Rybáři musejí pozorovat přílivy, farmáři a zahradníci musejí sázet za narůstajícího Měsíce, aby rostliny rostly co nejlépe. A tak dále. Všechny pokusy ji proklít vedly jenom k tomu, že její účinek na něj je silnější. Solární rozum a logika nemůže nahradit lunární intuici a imaginaci: Slunce a Měsíc se musí snoubit, aby vytvořil komplexní lidskou bytost.
A co vůbec Měsíc je? "Mrtvý" satelit starý nějakých 4,6 miliard let a obíhající Zemi. Posádka Apolla 15 našla na Měsíci vůbec nejstarší kámen (4 miliardy let), který byl vůbec kdy nalezen a pokřtila ho na "Genesis rock' (Kámen zrodu).
Vysnila si Eva Měsíc předtím, než Adam kráčel po Zemi?
Komentáře