Když inženýr Joseph Blumrich, zaměstnanec NASA, navštívil v sedmdesátých letech dvacátého století na jihozápadě USA žijící indiány kmene Hopi, vyprávěl mu muž jménem White Bear Fredericks prastaré pověsti svého lidu. Udivený návštěvník v nich rozpoznal legendu o Atlantidě, reprodukovanou pozoruhodně moderními slovy. Posuďte však sami nejdůležitější části vyprávění Bílého medvěda, narozeného roku 1905 v arizonské indiánské rezervaci Old Oraibi:
„Existoval kontinent, jenž se nazýval "Země na východě, v našem jazyce "Taláwaitichiqua" a nalézal se východně od naší vlasti "Kásskary" jíž také říkáme "Země slunce" nebo "Mu" ́(!). Mezi tímto světadílem a naší pravlastí se rozkládala velká vodní plocha. Dnes se té pevnině říká Atlantida. Budu nadále používat toto jméno, protože je obvyklejší.“
V Kásskaře i Atlantidě se veškerá síla a energie, kterou jsme potřebovali, získávala ze slunce. Mohli jsme si ji opatřit kdekoli a nebyla nutná žádná vedení. Nevím však, jak se přesně vyráběla. Měli jsme tenkrát přístroj, vlastně jich bylo mnoho, s krystalem velkým pouhý palec. Tehdy lidé nemuseli dlouhé hodiny sekat do kamene. Stačilo jen určitým způsobem podržet onen přístroj tak, aby se slunce odráželo v krystalu, a kámen se rozlomil působením sluneční energie. V krystalu mohly být zaznamenávány i nejrůznější zvuky.
Lidé tehdy ovládali vyspělou techniku, ale nepoužívali ji k ničení jiných lidí. Zpočátku žili obyvatelé Atlantidy stejně pokojným způsobem jako my. Všichni jsme totiž pocházeli ze stejných bohů. Atlantiďané dokonce používali stejné symboly jako my. Ale v průběhu věků se změnili. Začali zkoumat stvořitelova tajemství, jež smrtelníci nesmějí znát. Odhalili je ale příliš brzo. Brzo proto, že ještě nebyli dostatečně duševně vyspělí. Použili své znalosti k podrobení jiných národů. Kromě toho znali také planety. Létali k nim nahoru, ale nemohli na nich žít, protože to všechno byla mrtvá tělesa. A tak museli zůstat na zemi. Poté se obrátili proti Kásskaře, proti nám. Věděli, že jsme duševně i morálně daleko silnější, a to nám záviděli. Jejich královna chtěla dobýt naši zemi a podmanit si náš národ. Vyhrožovala našemu vládci, že nad náš kontinent vyšle veškeré své vesmírné lodi a zničí nás ze vzduchu. Náš panovník se jí však nehodlal podrobit. Nakonec se velcí mužové té doby sešli na rokováních, kterým bychom dnes asi říkali konference.
Někteří naši lidé bohužel toužili po hodnostech a moci. Jejich víra slábla a oni si přestávali vážit druhých. Vládkyně Atlantidy užila svého vlivu k rozštěpení našeho národa. Začala některé z nás přetahovat na svou stranu, především ony mocichtivé lidi, o nichž jsem již hovořil. Ti pak tajně porušovali naše zákony a říkali si: "Když budeme držet s Atlantiďany a podporovat jejich požadavky, určitě z toho později budeme něco mít".
Zlo získalo převahu. Nepřátelé odhalili mnohá stvořitelova tajemství, jež neměla být lidstvu známa. Napadali můj lid. Ze vzduchu směřovali svoje magnetické síly na naše města. Znalosti našich lidí šlo porovnat se znalostmi obyvatel Atlantidy. Ale my je používali jen k dobrým účelům. Nebránili jsme se útokům. A měli jsme pravdu! Ti z našeho národa, kteří neopustili pravou stvořitelovu cestu, byli shromážděni v určité oblasti a zachráněni. Sice jsme se aktivně nebránili, ale měli jsme ochranný štít. Nedokáži ti technicky vysvětlit, co to bylo za štít a jak působil. Moje babička mi říkala, že když udeřil blesk nebo se ho dotkl paprsek, dostal se jen ke štítu a tam explodoval. Dovnitř ale nepronikl.
Takže při útoku na Kásskaru vybuchly všechny bomby (nebo co to bylo) vysoko nad zemí - štít nás ochránil. Tak se neštěstí vyhnuli všichni, kteří se mu vyhnout měli a kteří se shromáždili na určitém místě. Ale zdaleka to nebyli všichni. Města byla napadena a jejich obyvatelé zabiti. A pak někdo zmáčkl špatné tlačítko, tak mi to vyprávěla babička, a oba kontinenty se potopily. Došlo k velké potopě. Atlantida klesla do oceánu velmi rychle, zatímco náš svět poměrně pomalu.“
Bílý medvěd vyprávěl Blumrichovi také o kachinech neboli mudrcích, kteří se v nebezpečných dobách objevili a pomohli předkům Hopiů nalézt nové životní možnosti: „Už dlouho před zničením Atlantidy a naší země kachinové zjistili, že východně od našeho kontinentu vystupuje z vod nový světadíl.“ Vystupujícím světadílem byla míněna Jižní Amerika. Tam se předkové Hopiů dostali dlouhodobým „přeskakováním“ z ostrova na ostrov. Do současnosti se dochovaly pouze Velikonoční ostrovy. Putování údajně započalo před 80 soomody a trvalo 4 soomody, přičemž časová jednotka soomod představuje jedno tisíciletí.
„Ne všichni obyvatelé Atlantidy zahynuli spolu se svou říší,“ pokračoval Bílý medvěd. „Zachránili se ti, kteří nesouhlasili s napadením Kásskary. Když jejich země zanikla, odešli tam, kde je dnes Evropa a Afrika. Přišli o svou moc a nedokázali již létat. Ale přežili, i když se museli rozdělit do malých skupinek, které se rozešly na různé strany. Každá skupinka si zachovala jen část bývalých znalostí. Mnoho set let bojovali někdejší Atlantiďané o přežití, ale pak se znovu dokázali vzchopit.“ Vzpomeňte si třeba na egyptskou kulturu.
Když jsme dorazili na místo, měli jsme s sebou pochopitelně i svoje přístroje. Tam dole, v Jižní
Americe, dokázali naši předkové pohybovat obrovskými skalními bloky. Jednoduše natáhli ruce, ani se
skal nemuseli dotýkat. Dnes nikdo nedokáže pochopit, jak mohli postavit tak podivuhodná města, ale
tenkrát to bylo jednoduché. Znalosti se však postupně vytrácely a lidé museli tvrdě pracovat. Dnes je již
ztraceno vše a my můžeme jen s údivem sledovat, co tehdy lidé dokázali. Pokud porovnáme současnost
s minulostí, můžeme říci, že Hopiové dnes žijí ve špatných časech. Ale na druhou stranu jsme si uchovali
své legendy a z nich čerpáme útěchu.
Bílý medvěd Fredericks se zamyslel a pak ještě dodal: „Vyprávěl
jsem ti mnohé o naší minulosti. Vím, že se to velmi liší od všeho, co jsi dosud věděl. Vědci by samozřejmě
měli jiný názor. Nerozumějí nám a nemohou tedy rozumět ani naší historii. Ale my, Hopiové, vidíme,
že se dnešní doba podobá časům ke konci našeho starého světa. Všímáme si soudobé korupce, vražd atd.
a je nám jasné, že jsme na nejlepší cestě ke zkáze. Mohli bychom děsivému konci zabránit, pokud bychom
se vrátili na stvořitelovu správnou stezku. Ale nemyslím si, že bychom to dokázali. Další velká
katastrofa již není daleko, jde jen o pár let. Může to vyznívat hrozivě, ale my to víme. Hopiové to vědí!“
Vědí to opravdu? Mnohá fakta jim dávají za pravdu.
(Viktor Farkas - Znají Hopiové minulost a budoucnost?
Komentáře