Oblast v západním Atlantiku mezi Bermudami, Puerto Rico a Floridským pobřežím, rovněž zvaná "Ďáblův trojúhelník", je nechvalně známá tím, že zde zmizelo mnoho lodí a letadel. Nezůstaly po nich ani vraky, ani trosečníci. Zmizení lodí a letadel někdy předcházely zkomolené rádiové zprávy o podivné mlze, elektronických výpadcích, ztrátě energie, o tom, že moře vypadá nějak podivně, a tak dále. Teorie o paranormálních případech v sedmdesátých letech uprostřed velké publicity vrcholily, a to i přesto, že místní pobřežní hlídky stále trvaly na tom, že nevysvětlitelné ztráty v oblasti jsou způsobeny rušnou dopravou, neočekávaně bouřlivým počasím a Golfským proudem, který může rychle zanést neovladatelnou loď mimo kurs a může zničit vrak lodi tak rychle, že jej není možné už zachránit. Zmíněná ujištění se utopila v populárních spekulacích, především v těch, že jakési neznámé síly ničí nebo zavádějí na nesprávnou cestu ztracené lodě nebo je přemísťují do jiné dimenze, času či prostoru. Toho se dosáhlo jednak elektromagnetickou anomálií a deformací prostoru/času nebo, prozaičtějším způsobem: v břichách neviditelných UFO obrů. Někteří trvali na tom, že nehody byly způsobeny podmořskými krystalovými generátory z Atlantidy, které pracovaly ještě 10 000 let poté, co se potopily. A jiní prohlašovali oficiální popření podivných nehod za snahu je ututlat nebo za ignoranci či spoluvinu.
Zájem o Bermudský trojúhelník (takto pojmenovaný v roce 1964 Vincentem Gaddisem) začal 5. prosince roku 1945. Tehdy se ztratil při tréninkovém letu jeden z pěti bombardérů Grumman TBM-3 americké námořní základny Fort Lauderdale. Letadlo se ztratilo poté, co vyslalo velmi zvláštní rádiové hlášení na základnu: "Zdá se, že jsme se vychýlili z kursu. Nevidíme zemi... Nevíme, kterým směrem je západ. Všechno je špatné... dokonce i oceán nevypadá tak, jako obvykle." Slábnoucí hlášení svědčilo o tom, že se magnetické střelky kompasů a gyroskopy "zbláznily". Martin Mariner s třináctičlennou posádkou vyplul a ztratil se také. Velká záchranná skupina nic nenašla. "Zmizeli tak dokonale jako kdyby odletěli na Mars.", prohlásil člen námořní komise. A tak se s každou "nevysvětlitelnou" ztrátou začal rozvíjet mýtus. V dobových dokumentech, románech, celovečerních filmech i společenských hrách se tento mýtus uplatnil. Po nějaký čas Bermudský trojúhelník soupeřil s Uri Gellerem o přízeň ve sdělovacích prostředcích... pak sklouzl do pohřebiště záhad vyždímán ze vše ho, co mohl poskytnout.
Mnozí si stále lámou hlavu s tím, jak je možné, že při tolika ztrátách nebyly nikdy nalezeny žádné trosky nebo oběti. Avšak důkazy o jejich zmizení jsou přesto nepochybné. Onen letoun číslo 19 měl ve skutečnosti velmi nezkušenou posádku, letěli za neklidného počasí, měli špatné rádiové podmínky a naváděcí zařízení nebylo srovnáno, když byl zjištěn špatný kurs. Začala zuřit bouře, padla noc, letadlům došlo palivo a zřítila se do hlubokého moře, které je rozervalo. Po 46 letech v polovině roku 1991 byly na mořském dně lokalizovány zbytky letounu 19. Z radiových vzkazů se nedochovalo nic kromě zprávy v časopise z roku 1962. Jiný slavný případ vycházející ze zkreslených informací je zmizení japonské nákladní lodi Reifuku Maru. Ztratila se v roce 1924 a její poslední rádiový signál (údajně zněl: "nebezpečí jako dýka nyní...") byl ve skutečnosti zapsán jako "nyní velmi nebezpečí…". A ačkoli bárka Freya byla opravdu nalezena opuštěná na moři v říjnu 1902, Stalo se to také v Tichém oceáně.
Přestože existují některé důkazy o magnetických anomáliích ve zmíněné oblasti, může být hlavní anomálií Bermudského trojúhelníku psychotronický úkaz lidské představivosti pracující... nebo snad žertující... kolektivně a nevědomě.
Komentáře