Většina z nás zažila ve spánku "létající sny" nebo pocit úžasné lehkosti. Naše nohy se téměř nedotýkaly země, jako bychom se vznášeli. Ale to se stává jenom ve snech. Nebo snad ne?
V roce 1603 se v Itálii narodil Giuseppe Desa, nedomrlý a nepříliš inteligentní hoch, jenž se věnoval "extázím" a asketickým cvičením. Když mu bylo 17 let, přijali ho kapucíni, ale zase ho brzy propustili, protože nebyl schopen se soustředit. Pak ho přijal řád františkánů blízko Copertina a tak se stal mnichem. Jednoho dne se v extázi při modlení po mši začal vznášet nad zemí, až nakonec přistál na oltáři. Vzali ho k papeži, kde také v extázi levitoval. Na dva roky ztratil svou schopnost patrně proto, že byl perzekvován nepřátelským nadřízeným, ale svou schopnost opět nabyl, když byl nadšeně přijat v Assisi. Pověsti o jeho nadání se rychle šířily a přestože měl po 25 let zakázáno objevování se na veřejnosti, levitoval nikoliv jenom před papežem a před svými kolegy, mnichy, ale také korunovanými hlavami Evropy a před filozofem Leibnitzem. Svým levitačním stavům říkal "má nevolnost". Prý byl také schopen zvedat těžká břemena a způsobovat, aby se vznášely i jiné osoby. Naštěstí pro něj církev rozhodla, že tyto levitace jsou dílem Božím. Prožil celý život v modlitbách a když umíral, doktor, jenž ho ošetřoval, si všiml, že se bratr Josef vznáší šest palců nad židlí. Zemřel se slovy, že slyší zvuky ráje a cítí jeho vůni: za 104 roky později byl kanonizován jako sv Josef z Copertina.
Velká mystička sv. Tereza z Avily (zemřela 1582) také trpěla bezděčnými levitacemi. Pociťovala-li, že se blíží "záchvat" prosila sestry v řádu, aby ji držely dole. Měla dojem, jako by "jí velká síla působila pod nohama" a zvedala ji. Také říkala že levitace ji na počátku naplňuje "velkým strachem" a že "skončí-li záchvat levitace, je celé mé tělo lehké, jako by veškerá váha z něj odešla, a já se bojím, že se mé nohy ani kolikrát nedotýkají země".
Takovéhle extatické popření zemské tíže se však neomezuje jen na řeholní řády. Médium 19. století, Daniel Dunglass Home, byl mezi mnoha jinými nadanými nejslavnější levitující vůbec. Stejně jako sv. Josef býval velmi nemocné dítě. Jeho první levitace byla zcela neočekávaná. Byl přítomen jako médium na seanci konané v srpnu 1852 v Connecticutu Náhle jak zaznamenáno F. L. Burrem, vydavatelem novin Hartford Times) "se vznesl do vzduchu… Pulzoval od hlavy k patě po city radosti a strachu… Znovu a znovu se odpoutával od podlahy, napotřetí se vznesl až ke stropu, jehož se mohl jemně dotýkat rukama i nohama."
I doma často pro veřejnost opakoval svoje výkony, a to po celých třicet let. Při jedné slavné příležitosti, kdy byli svědky lord Adare, kapitán Charles Wynne a pán z Lindsay (pozdější hrabě z Crawfordu), odplul Home jedním oknem londýnského domu ven a vrátil se zpět jiným oknem. Byly činěny pokusy znevážit jeho výkon hledáním rozdílů v tom, jak svědci tuto událost popisovali. I když ponecháme stranou tuto událost, existují svědectví stovky jiných lidí, kteří ho viděli levitovat při mnoha jiných příležitostech a za denního světla. Žádný podvod, ani žádný druh hypnózy, případně masové sugesce nebyl nikdy prokázán. Home sám o své schopnosti říkal, že je zvedán "duchy". Necítím, že bych byl nesen nějakýma rukama. napsal. "Jsem zvedán svisle, ruce mi ztuhnou a jsou natažené nad hlavou, jako bych se držel neviditelné síly, která mě pomalu zvedá z podlahy.". Ačkoliv byl později schopen levitovat o své vůli, při mnoha příležitostech evidentně levitoval, aniž by o to usiloval.
Jestlipak existují nějaké fotografické důkazy? Kyperský mág Daskalos předkládá myšlenku, že tzv. "trik kouzelného lana" nezachycuje levitace, ale schopnost vytvořit iluzi sice přesvědčující, ale přece jen iluzi. Kamera nezachytí to, co lidské smysly.
Přesto 6. června 1936 Illustrated London News přinesly fotografie levitujícího indického jogína Subbayaha Pullavara. Před 150 svědky vstoupil do malého stanu, kde byl vyfotografován, jak leží a drží hůl zabalenou do plátna. Svědkové se vzdálili ze stanu. Po několika minutách byl stan odstraněn Subbayah spočíval horizontálně asi yard nad zemí v hlubokém transu, jeho pravá ruka lehce spočívala na holi zabalené v plátně. Po čtyřech minutách, kdy byl ze všech úhlů vyfotografován, byl opět postaven stan. Zkrze tenké stěny viděl fotograf P. Y. Plunkett jogínovo tělo kolébavě klesat dolů pořád v horizontální poloze. Sestup ze třech stop od špičky tyče dolů na zem trval asi pět minut. Když byl zpátky dole na zemi, jeho asistenti ho přinesli tam, kde jsme seděli a požádali nás, abychom se pokusili ohnout jeho končetiny. Ani s jejich pomocí se nám to nepodařilo.
Starověk nabízí množství mučivých narážek na ztracené znalosti. Netýkají se jenom levitací (vznášení vlastního těla), ale také teleportace přemísťování předmětů. Od Egypta po Andy, od Baalbeku po Stonehenge přetrvávají pověsti, že obří stavební projekty mohly být realizovány jedině prostřednictvím "magických" vědomostí týkajících se zvuku, možná i manipulací s magnetickými proudy, kdy se ohromné kameny daly přesunovat na velké vzdálenosti a usazovat přesně na místo. Některé z kamenných kvádrů tvořící Baalbeckou terasu jsou sedmdesát stop dlouhé. Hýbat s nimi nebo s některými kvádry nalezenými v městech na vrcholcích hor by moderní technologie zvládla stěží nebo vůbec ne. Dají-li se dohromady taková svědectví jako druidská pohádka o Mog Ruithovi a jeho létajícím stroji z kamene, nebo pohádka o tom, jak Merlin přestěhoval Obrův tanec z Irska do Stonehenge a další pohádky o levitujících balvanech (jako např. pověst o Rollright Stones z hrabství Oxfordshire), všechny pocházející z Británie, vytvoří dohromady přinejmenším náznak systému znalostí nyní už dávno ztracených, s jejichž pomocí byly levitace běžně provozovanou záležitostí.
Jsou ale skutečně ztraceny? David-Néelová popsala, jak viděla v Tibetu lámu, jenž užíval novou nebo možná starobylou formu cestování: Ten muž neběžel. Zdálo se, že se zvedá od země skoky. Vypadalo to, jako by byl nadán elastičností balónu, který se odráží pokaždé, když se dotkne země. Jeho kroky měly pravidelnost kyvadla.
Takže ať už levitace vznikají v tranzu nebo extázi, je možné, že "létající sny" nejsou nereálné, ale představují napůl pohřbenou vzpomínku na schopnost, která je skrytá v nás všech.
Komentáře