Zapomenutá věda o schodech, skalologie.
Není mnoho lidí, kteří by se vědecky zabývali oborem zvaným skalalogie čili „schodologie", od latinského scalae - schody, stupně. Jedním z nich byl profesor Friedrich Mielke (1921-2018) z Pappenheimu v Bavorsku, který se přes padesát let profesně věnoval schodům. Založil dokonce Společnost pro zkoumání schodišť, kterou tvoří zástupci různých stavbařských profesí - architekti, stavební inženýři, restaurátoři pamětihodností atd.
Profesor prozkoumal a proměřil na tři tisíce různých typů schodů: v obytných domech, chrámech a věžích. Doktorskou práci věnoval schodům v obytných domech v Postupimi. V roce 1966 vydal obsáhlé dílo pod názvem Historie německých schodů, v němž líčí jejich tisíciletý vývoj a architektonické proměny. Před rozpadem sovětského bloku profesor přednášel architekturu na Technické univerzitě v Západním Berlíně. Za nepochopitelnou pokládal skutečnost, že stavba schodišť není samostatným předmětem. Vede to k takovým paradoxům, že architekt staví dům, ale pro schody ponechává volný prostor a zpravidla se vůbec nezajímá o to, jak budou vypadat.
Na světě bylo vydáno jižn mnoho knih o architektonických památkéch, ale schodům je v nich věnováno pramala pozornost. Skalalogové se snaží tuto mezeru vyplnit. Nejstarší dosud objevené schodiště je v Jerichu; bylo postaveno kolem roku 6000 před naším letopočtem. První skromné odborné popisy schodů jsou z pera řimského architekta Vitruviuse Pollia, který se narodil kolem roku 84 p. n. l. Uvedl v nich čísla charakterizující optimální poměr mezi délkou kroku a výškou, kterou má člověk zdolat.
Jedním ze zakladatelů moderní skalalogie byl Francouz François Blondel (1618-1686), inženýr, matematik a architekt, který žil v sedmnáctém století. Podle něj by výška jednotlivých schodů neměla přesahovat 50 centimetrů. Schody Mayů v Hondurasu měřily nejvýše 48 centimetrů a schody v mexických svatyních měly jen o centimetr víc.
Při těchto výpočtech bylo přihlédnuto k délce kroku dospělého člověka na plochém povrchu, což je v průměru asi 76 centimetrů. Na vyvýšeninách se krok zkracuje asi na 63 centimetrů. Stoupání do dvaceti procent ještě nevyžaduje, aby se stavěly schody, ale od 20 do 75 procent je to již nutné. Projektanti musejí dbát především na to, aby se lidem po schodech chodilo pohodlně. Mimochodem ještě před sedmdesáti lety platila zásada, že schodiště musí být postaveno tak, aby se po něm dala snést rakev.
Komentáře