Vůle je jedinou branou, kudy může do nás vniknout hřích; jiné brány není.
Rozvod je cesta vedoucí přímo do pekel.
Zapamatuj si, že bližší je Bohu zločinec, který se stydí za to, že koná zlo, než slušný člověk, který se stydí za to, že koná něco dobrého.
Vždycky se modli růženec a všechno se správně uspořádá. Satan chce modlitbu zničit, poněvadž ona je trumfem Toho, který je Pánem všech. Maria a Ježíš nás této modlitbě učí: „Otče náš...“
Nezatěžuj svou duši smutnou truchlohrou lidské nespravedlnosti... Jednoho dne se staneš svědkem nevyhnutelného triumfu Boží spravedlnosti.
Nelze činit nic zlého, i když cíl je dobrý.
Milujte Marii a čiňte všechno proto, aby byla milována. Modlete se růženec a modlete se ho opravdu dobře. Satan stále usiluje o to, aby tuto modlitbu zničil, ale nikdy se mu to nepovede. Je to modlitba toho, kdo vítězí nad všemi a nad vším. Této modlitbě nás naučila naše Nebeská Matka, stejně jako nás Ježíš naučil modlitbě Otčenáš.
...obtížnost poslušnosti je zároveň také váhou naší lásky.
Synové moji, nemám dost času na to, abych se připravil ke svatému přijímání.
Bůh křesťanů je Bohem proměňování. Vhodíte do Jeho klínu svou bolest a On ji vymění za pokoj. Vhodíte tam zoufalství a vidíte, jak místo něho vzchází naděje.
Křesťanská duše ať nedopustí, aby ani jediný den přešel bez rozjímání utrpení Ježíše Krista.
Jestli nějaká lež neuškodí druhým, to ještě neznamená, že neškodí nám; je to cosi proti pravdě, a protože Bůh je Pravda, je to proti Bohu.
V knihách hledáme Boha, v modlitbě Ho nalézáme.
Je to epocha zničení všech hodnot.
Čas využitý ke chvále Boží a ke spáse duší není nikdy časem využitým špatně.
Modlím se neustále a velmi se divím tomu, že čas tak rychle utíká. Na modlitbu se mi ho ani nedostává.
Pane, svou minulost svěřuji tvému milosrdenství, svou přítomnost tvé lásce a svou budoucnost tvé prozřetelnosti.
Jestliže Bůh dovolí, abys upadl do nějaké slabosti, pak to není proto, že by tě chtěl opustit, ale proto, aby v tobě vzbudil pokoru a učinil tě více pozornou pro budoucnost.
Ježíšova poslušnost vůči nebeskému Otci dospěla až k tomu, že Mistr v lásce přijal vše, co po něm Otec vyžadoval: nechal se pronásledovat, pomlouvat, zapírat, zrazovat a přijal potupnou smrt na kříži. Právě tato poslušnost je výsostným měřítkem extrémní lásky až do posledního dechu, lásky až po samou mez. (srov. Jan 13, 1)
Ano, miluji kříž, jenom kříž; miluji ho proto, že ho vidím na ramenách Krista.
Z lásky se před Bohem vždy pokořuj, protože Bůh obdarovává svými dary a mluví k tomu, kdo zachovává své srdce pokorné vůči Němu.
Musíme být postaveni na pevném základu pokory, která je „ctnost všech ctností,“ ovšem „pokora musí být štědrá a pokojná“.
Modlit se člověk učí tím, že se opravdu modlí, nejlépe tak, že se modlí s tím, kdo to již dovede.
V knihách hledáme Boha, v modlitbě Ho nalézáme.
Bludař přitahuje na svůj dům prokletí a jak říká přísloví: ničí dokonce popel v ohništi.
Ženy, které uspokojují svou marnivost ve způsobu oblékání, se nikdy nemohou vydat na cestu Ježíše Krista, co více, jakmile tento idol pronikne do jejich srdcí, ztrácejí i krásu svojí duše.
Nejprve pohleďme vzhůru a potom na sebe samé. Nekonečný odstup mezi nebem a zemí rodí pokoru.
Pokora a čistota jsou křídla, na kterých se vzneseme k Bohu a v pravdě se staneme zbožštěnými.
Být pokoušený je známkou toho, že se duše líbí Pánu Bohu.
Čím více budeš mít vroucnosti, tím více dostaneš lásky.
Když se příliš znepokojujeme kvůli tomu, že nějaký úkon se nám nezdařil přesně podle našich představ, to rozhodně není projevem pokory. Je to pouze zřetelné znamení, že duše nekladla dokonalost svého díla v Boží pomoc, ale především se spoléhala na své vlastní síly.
Andělé nám závidí jen jediné: to, že můžeme trpět pro Boha. Pouze utrpení dovoluje říci s celou pevností duše: Můj Bože, vidíš dobře, že Tě miluji.
Nemilujte, pokud je to možné, Boží vůli jen proto a jen tehdy, když je v souladu s vaší vůlí, nýbrž milujte svou vlastní vůli tehdy a proto, když je v souladu s vůlí Boží.
Nezpochybnitelné je to, že čím je duše milejší Bohu, tím více je vystavena zkouškám, proto odvahu a vpřed.
Děláš pokání a s bolestí myslíš na urážky vůči Bohu. Pokání je být vytrvalým v dobrém, pokání je překonávání osobních chyb.
Hospodin nám dává tak nesmírné dary a „na oplátku se spokojuje s takovou maličkostí, jako je naše vůle“.
Nesnaž se tedy o konání jiných věcí, nerozsévej tam, kde to má na starosti někdo jiný, ale dobře pečuj o svou zahradu.
Je mnoho těch, kteří trpí, ale nemnozí dokážou dobře trpět. Utrpení je darem Božím. Blahoslavený, kdo z něho vytěží tento užitek.
Válečným polem mezi Bohem a satanem je lidská duše. To v ní se odehrává boj v každé chvíli.
Buď pevně přesvědčena o tom, že čím je duše milejší Bohu, tím více musí být zkoušena. Proto: odvahu a stále vpřed.
Svatost je pro ty, kdo po ní horoucně dychtí, nikoli pro lidi průměrné a nedbalé.
Vzpomínka na Ježíšovo utrpení ať není nikdy vzdálena od tvé mysli. Kříž ať je pro tebe posilou v hodině zkoušek.
Dokonalost není nikdy bez trpělivosti, která se projevuje snášením vlastních nedokonalostí.
Žijeme v epoše zhroucení. Křesťanství zastaralo a Bůh to dopouští, aby potrestal národy.
Ten, kdo se domnívá, že může pokročit na cestě k dokonalosti, a že mu stačí, aby přistupoval ke stolu Páně jednou nebo dvakrát do roka, krutě se mýlí.
Ďábel je silný jen vůči tomu, kdo se ho bojí, ale velmi slabým pro toho, kdo jím pohrdá.
Ježíšova poslušnost vůči nebeskému Otci dospěla až k tomu, že Mistr v lásce přijal vše, co po něm Otec vyžadoval: nechal se pronásledovat, pomlouvat, zapírat, zrazovat a přijal potupnou smrt na kříži. Právě tato poslušnost je výsostným měřítkem extrémní lásky až do posledního dechu, lásky až po samou mez. (srov. Jan 13, 1)
Kdo je Božím obrazem v lásce, tomu se ve zřítelnici oka odráží Bůh. Láska je zřítelnicí oka Božího. Bez lásky se není možné líbit Bohu.
Pokud naprázdno maříš čas, znevažuješ dary Boží, přítomnost, kterou On, nekonečně dobrý, svěřuje tvé lásce.
Konej dobro, kdekoli jsi, aby každý mohl říci: „To je syn Krista.“
Chraň se propadat sebelítosti, jako kdybys byla ta nejubožejší nešťastnice. To jsou výrazy naprosto nevhodné pro služebnici Boží. Takové výroky se rodí v poraženeckém srdci a nejde o nic jiného než o projevy netrpělivosti a nelibosti.
Pamatujme, že nejsme z této země, máme tu misijní úkol – spásu duše a dát všem dobrý příklad.
Komentáře