Je pravda, že nám nemoc daleko lépe než zdraví ukazuje, kdo jsme.
Závist plodí žárlivost, ze žárlivosti vzniká nejednotnost – a pak je všechno ztracené…
Závist je kat a tyran duše.
Závist plodí žárlivost, ze žárlivosti vzniká nejednotnost – a pak je všechno ztracené…
Závist je kat a tyran duše.
Skromnost je účinnějším důkazem než naše slova.
Každá zvláštnost je útočištěm pro pýchu.
Pokorného člověka má každý rád.
Tichost a pokora jsou dvě půvabné sestry, které se k sobě hodí.
Jedině pokora je schopná přinést pokoj do duše.
Poslušnost je dílem pokory.
V pokoře spočívá síla, která získává lidi pro Boha.
Naše ranní modlitba dává cenu všem našim skutkům.
Pravdivá láska otevírá náruč a zavírá oči.
Poněvadž má Bůh rád chudé, miluje rovněž všechny lidi, kteří milují chudé.
Konat všechny věci pouze z přirozené náklonnosti, znamená jednat jako zvíře.
Lidi a věci posuzuj vždy a v každém případě z jejich dobré stránky!
Spása člověka je tak cenné dobro, že se musíme o ni starat za každou cenu.
Jako rosa zúrodňuje zemi, tak dobří učitelé zúrodňují srdce dětská, aby plodila vše dobré.
Mluvit o věcech tak, jaké jsou ve skutečnosti, to vyžaduje velkou skromnost.
Ti, kteří mají velkou lásku k Bohu, nechlubí se s ní, naopak: obávají se, že nemají žádnou.
Nikdo není vytrvalejší a pevnější v dobrém, než tichý a pokorný!
Rozhodněme se: odumírat na tomto světě, či trpět na onom světě v důsledku svých špatností.
Trpělivost v snášení sebe samých je právě tak potřebná, jako láska k snášení bližního.
Kéž by naše pokora byla charakteristickou známkou, rozlišujícím znamením mezi křesťany, abychom se touto ctností odlišovali víc než jménem! Když se nás někdo zeptá: Kdo je tam? – ať naše odpověď zní: POKORA!
Když trpíme podle vůle našeho Pána a ve spojení s Ním, vykonáme za tři roky více dobra, než jindy za třicet let.
Přívětivost je duší celého rozhovoru: činí ho nejen užitečným, ale i příjemným.
Ve jménu Božím! Nechme hospodařit jen Boha. Stačí, když s Ním spolupracujeme.
Stačí nám, když víme: Pán nás vidí a ví, že z lásky k Němu trpíme.
Svou zvláštní poslušnost zaměřuj na ctnosti, které jsou znázorněny na čtyřech koncích kříže: pokora, láska, poslušnost, trpělivost.
Bůh nikdy nevolá k dílu, k němuž nedal potřebné milosti!
Proveďme sami na sobě tento proces: Každý ať poctivě zkoumá své svědomí, slabosti své přirozenosti, nepořádky svých vášní, své sklony ke zlému, svou nevěrnost a nevděk vůči Bohu, své nesprávné chování vůči bližnímu – a najdete v sobě více zla a důvodů pokořit se, než u ostatních lidí, a pak jasně přizná – jsem veliký hříšník a jeden z těžko snesitelných lidí.
Spása člověka je tak cenné dobro, že se musíme o ni starat za každou cenu.
V takové míře, do jaké se zbavíme svého „já“, Bůh sám naplní naši duši, neboť On nechce prázdnotu.
Dobře si rozmysli! Utrpení z lásky je Bohu milé, vždyť Jeho vlastní Syn své životní dílo korunoval utrpením!
Klíčem k duchovnímu životu je, když rádi přijímáme napomenutími upozornění na chyby.
Jaké štěstí, vytrvat na místě, na které nás postavil Bůh! Jaké však neštěstí, pevně se usadit na místě, kam nás Bůh nepovolal!
Boží dobrota od nás vyžaduje, abychom nikdy, ale nikdy nekonali dobro proto, abychom se tím stali důležitými.
Když jsme se z vlastní zkušenosti přesvědčili, co znamená trpět, budeme tím schopnější mít užitek z něčí práce pro druhé.
Bůh nikdy neodpírá svoji pomoc, když přijde Jeho čas a když jsme sami udělali, co jsme jen mohli.
Nic tolik nezviklá začátečníky v horlivosti a vytrvalosti, jako když vidí, že starší jim nedávají dobrý příklad.
Je to nešťastná tvrdohlavost, která uznává za správné jen vlastní mínění a pohrdá radou jiných. Měj v úctě mínění jiných a jednej podle nich, pokud je to možné. Je to znamení úcty cvičení se v pokoře.
Napomenutí jsou jako puštění žilou či jako lék, který má vyléčit nemoc.
Co se stane bez našeho přičinění, to ukazuje Boží vůli nejlépe!
Solidní ctnost se uplatňuje v utrpeních; je to zároveň ta samá ctnost, která uchovává v pravé bázni služebníky Boží. Křížem Bůh posvěcuje duše.
Přidržujme se nepochybně zásady, že těžkosti ze strany bližního pocházejí více z naší sobecké nálady, než odkudkoliv.
Mravní síla nespočívá v extrémech, ale ve zdrženlivosti.
Žádné slovo, kterým můžeme napomenout svého bližního, aby si plnil svoji povinnost, není tak účinné jako příklad.
Ani Bůh ani lidé nejsou spokojeni tím, že chudým přinášíme jen pokrm a léky. Podle vůle Boží máme působit na jejich duši.
Dobré myšlenky, které nám Bůh dává, jsou jako poklady. Musíme je v sobě pečlivě uchovávat a podle nich jednat.
Když se někomu vše daří podle jeho přání, musí si dát pozor, aby nepropadl zavržení.
Nejprve upři svůj zrak na vlastní ubohost, potom pohlédni k Božímu milosrdenství a zabývej se více Jeho dokonalostí než svou nedokonalostí.
Bylo by lépe, kdybychom byli uvrženi na rozžhavený rožeň se svázanýma rukama i nohama, než abychom dělali něco kvůli získání pochvaly od lidí.
Nemůžeme zastupovat Boží věc, když máme na mysli jen svoje vlastní zájmy.
Boží děti putují po Jeho cestách v dětinské důvěře. Svoji naději vkládají v Něho. Když klopýtnou, On je opět pozvedá – a místo, aby se zastavily a zlořečily kameni, o který zakoply, dá jim milost v lásce pokračovat, když se pro svůj pád pokoří!
Musí být něco velkého a Božského ve ctnosti poslušnosti, vždyť náš Pán ji miloval od narození až do smrti.Všechno ve svém životě konal v poslušnosti.
Jeden z nejpodstatnějších skutků lásky je snášet bližního.
Ustup! – když tím není urážen Bůh.
Pokora je výborným prostředkem, abychom si skrze ni vybojovali čistotu.
Bůh nikdy nevolá k dílu, k němuž nedal potřebné milosti!
Jak máš lidem ukázat usměvavou tvář, když je tvoje srdce smutné? To vůbec není pokrytectví. Není podstatné, jestli se tvoje srdce raduje, nebo ne; protože láska spočívá ve vůli.
Bůh ponižuje a opět pozdvihuje, když to uzná za vhodné. Seslané ponížení na tu osobu, která Mu má sloužit, je znamením jejího budoucího povýšení.
Nemoc je měřítkem, podle kterého se můžeme nejpravdivěji dovědět, kde tkví síla každého z nás – máme- li jí mnoho nebo málo, či dokonce žádnou. Mé utrpení a malé těžkosti ať jsou mým tajemstvím.
Jaké štěstí, vytrvat na místě, na které nás postavil Bůh! Jaké však neštěstí, pevně se usadit na místě, kam nás Bůh nepovolal!
Komentáře