Vůle ke smyslu je součástí života.
V životě však nejde o dávání smyslu, nýbrž o jeho hledání.
Představte si svůj život jako film, který se natáčí, ale nemůže být sestříhán.
Štěstí může být do-cíleno, ale nemůže na ně být za-cíleno.
Člověk není vůbec svobodný od něčeho, je svobodný k něčemu.
Svoboda se obrací ve svévoli, není-li prožívána ve smyslu odpovědnosti.
Kdo se táže po smyslu života, klade otázku špatně. Otázky nám pokládá život a na nás je, abychom na ně odpovídali.
Tři hlavní způsoby, jak dosáhnout v životě smyslu.
1. najít smysl v tvorbě a práci nebo konání skutků
2. něco prožívat nebo se s někým setkávat (láska)
3. pokud nemohu změnit osud, změnit tedy sám sebe (postoj).
Redukcionismus je vlastně subhumanismus.
Religiózní lidé "neprožívají" svou existenci jako úkol, nýbrž jako příkaz…, který jim byl dán Bohem.
Trpět když to není nezbytné, je spíše masochismus než heroismus.
Logoterapie v žádném případě neruší nějaké jiné nebo dřívější psychoterapie, ale spíše přináší prostředky k maximalizaci jejich efektivity.
Kvalita přednášky často závisí na kvalitě kávy.
Fobii lze zčásti přičítat snaze vyhnout se situaci, v níž úzkost vzniká.
Nebezpečí nespočívá vůbec v tom, že se badatelé specializují, nýbrž v tom, že specialisté generalizují.
Problém těla a duše a problém svobody vůle jsou zcela neřešitelné. Jediné, co lze udělat velmi dobře, je zjištění důvodu, proč jsou neřešitelné.
Člověk neví, co chce.
Způsob bytí člověka, který má svůj poslední označitelný základ ve fenoménu „být odpovědný“, nazývá se existence.
Základem noogenních neuróz je existenciální vakuum.
V paradoxní intenci jsou pacienti vyzýváni, aby přeháněli svůj strach a úzkost a aby to dělali s tak humornou formulací, jak jen je to možno.
Ve skutečnosti může člověk přežít pouze tehdy, když žije pro něco.
Smysl nemůže být dán, nýbrž musí být nalezen.
Smysl je síla. Na našem hledání a nalézání smyslu může záviset naše přežití.
I z kamení, které ti někdo nahrnul do cesty, můžeš postavit katedrálu.
Chce-li pacient překonat pocity méněcennosti, musí to udělat oklikou, a sice tak, že navzdory jim jde za svou prací v zaměstnání a ve volném čase navzdory pocitům méněcennosti dostojí svým společenským závazkům… musí je nejdřív prostě ignorovat. Frontální útok by je jenom pevně držel v ohnisku pozornosti a udržoval by je na živu.
Každá psychoterapie potřebuje doplnění jinými směry!
Úloha každého člověka je stejně jedinečná, jako je jedinečná jeho příležitost ji splnit.
Symptom vytváří fobii, fobie posiluje symptom a takto posílený symptom utvrzuje pacienta ve fobii.
Odpovědnost za okamžik - Žij tak, jako bys poprvé udělal všechno tak špatně, jak si jen dokážeš představit.
Pro redukcionisty neexistuje žádný rozdíl mezi chováním zvířecím a lidským.
Člověk je připraven a ochoten přijmout jakékoliv utrpení, jakmile a dokud je schopen v něm vidět nějaký smysl.
Člověk ke společnosti jednoduše nepřísluší a není k ní připoután jako zvíře, nýbrž člověk se pro pospolitost vždy rozhoduje!
Nemůže být řeč o tom, že logoterapie dá životu pacienta smysl. Ten musí pacient najít sám a samostatně.
Čím více pacienti bojují proti svým obsesím a nutkání, tím silnějšími se tyto obsese a nutkání stávají.
Člověk není svobodný od podmínek, nýbrž pouze svobodný k tomu, aby k nim zaujal stanovisko.
Zakouším pravdu, že láska je nějak poslední a nejvyšší, k čemu se člověk může vzepnout... Chápu, že člověk, i když mu už na tomto světě nezbývá vůbec nic, může být blažený (byť i jen na okamžik), je-li ve svém nejhlubším nitru oddán obrazu milovaného člověka.
Snad ještě žádná generace nepoznala člověka tak, jak ho poznala generace naše. Co tedy je člověk? Je to bytost, která vynalezla spalovací pece. Je však současně i bytostí, která šla do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech.
Hodnotám nemůžeme učit – hodnoty musíme žít.
Radost z krásného západu slunce je poněkud "realističtější" než jakýkoli astronomický výpočet předpokládaného časového bodu, ve kterém Země spadá do Slunce.
Motivy nejsou už předem brány vážně, nic není považováno za opravdové, všechno je interpretováno jako výsledek a výraz nevědomé psychodynamiky.
Člověk může přijít o všechno kromě jediného: nikdo mu nemůže vzít "poslední lidskou svobodu" - vybrat si za jakýchkoliv okolností svůj vlastní přístup, svou vlastní cestu.
Žij tak, jako bys žil po druhé a poprvé dělal vše tak špatně, jak to právě teď hodláš učinit.
Člověk by se neměl ptát po smyslu vlastního života. Měl by si uvědomit, že je to on, kdo je tázán. Život se každého ptá na smysl jeho života - a každý může odpovědět životu jen tím, co dělá; naší jedinou odezvou na život je chovat se odpovědně.
Jednej tak, jako bys žil podruhé a jako bys byl poprvé udělal všechno tak špatně, jak jen jsi schopen to udělat.
Vidím v tom skutečnou výzvu připojit se k této menšině (slušných lidí a světců). Neboť svět je ve špatném stavu, ale všechno bude ještě horší, pokud každý z nás neudělá to nejlepší. A tak tedy buďme bdělí - bdělí ve dvojím smyslu: Od Osvětimi víme, čeho je člověk schopen. A od Hirošimy víme, co vše je v sázce.
Váš život je památník! Památník, který nikdo nemůže odnést ze světa.
Pouhé přežití nemůže být nejvyšší hodnotou. Být člověkem znamená být zaměřen a zacílen na něco, co není opět on sám.
Svět není žádným manuskriptem, který máme dešifrovat (a dešifrovat neumíme) – svět je daleko spíše protokol, který máme diktovat.
Každý den a každá hodina v lágru dávala tisíce příležitostí k vnitřnímu rozhodnutí, které bylo rozhodnutím pro, nebo proti propadnutí člověka těm okolním silám, které hrozily uloupit mu to nejvlastnější, jeho vnitřní svobodu, a svést ho k tomu, aby se zřekl své svobody a důstojnosti a stal se pouhým míčem na hraní, pouhým objektem vnějších podmínek a nechal se od nich proměnit v typického koncentráčníka.
Možnost najít v životě smysl není však také vyhrazena několika málo intelektuálům.
Postavte člověka před zrcadlo a odstraňte z jeho života veškeré povědomí o Bohu, andělech a démonech. A pak mu můžete říci: Teď máš před sebou svého nejnelítostnějšího soudce.
Komentáře