Moderní umění potřebuje balzám smíchu – scherzo.
Slova jsou symboly, které vyžadují sdílenou paměť.
Přátelství je stejně tajemné jako láska nebo jako kterákoli z jiných podob zmatku, kterému říkáme život.
Přátelství je stejně tajemné jako láska nebo jako kterákoli z jiných podob zmatku, kterému říkáme život.
Minulost je látka, z níž je utvořen čas. Proto se také čas ihned mění v minulost.
Světové dějiny nejsou nic víc než různé odstíny několika málo metafor.
Činy jsou naším symbolem.
Kromě citátů nám už nic nezbylo. Jazyk je systém citátů.
Všichni se domníváme, že nám osud poskytl přízemní prostředí a že jiná jsou mnohem lepší.
Mé tělo může mít strach, já ne.
Ve škole nás učí pochybnostem a umění zapomínat.
Rozluštění záhady se nikdy nevyrovná záhadě samé. Záhada je součástí nadpřirozeného a dokonce božského. Její rozluštění je jen trik.
Na cizoložství se obvykle podílí něha a odříkání, na vraždě odvaha.
Zrcadla v sobě mají něco nestvůrného.
Už staří Řekové věděli, že jsme jen stíny snu.
Z filozofického hlediska paměť není o nic méně zázračná než hádání budoucnosti; zítřejší den je nám přece blíž než přechod Izraelitů přes Rudé moře, který si nicméně dosud připomínáme.
Žádné dva kopce nejsou stejné, ale všechny roviny kdekoliv na zemi jsou jedna jako druhá.
Nikdo nemůže vědět, co v něm je, dokud nestojí v bitvě. Někdo si třeba o sobě myslí, že je zbabělec, a je přitom statečný.
Každý člověk je důvěřivý ve věcech, kterým dobře nerozumí.
Myslit znamená zapomenout na rozdíly, generalizovat, abstrahovat.
Člověk postupně splyne s podobou svého osudu. Během času se člověk ztotožní s vnějšími okolnostmi.
Sled jazyka neúměrně zveličuje skutečnosti, které jsme uvedli, neboť každé slovo zabírá na stránce textu určité místo a v mysli čtenáře určitý okamžik.
Sled jazyka neúměrně zveličuje skutečnosti, které jsme uvedli, neboť každé slovo zabírá na stránce textu určité místo a v mysli čtenáře určitý okamžik.
Nemohu splynout s chátrou, i kdyby si to má skromnost přála.
Všechna společenství mají snahu vytvářet si svůj vlastní slovník a obřady.
Máme sklon zapomínat na nemilé věci.
Spánek odvrací naši pozornost od světa.
Uvažoval jsem, že i v lidských jazycích každý jednotlivý výrok zahrnuje celý vesmír. Říci jaguár znamená říci jaguáři, kteří ho zplodili, jeleni a želvy, které sežral, pastvina, na které jeleni nacházeli obživu, země, která zrodila pastvinu, a nebe, které dalo zemi světlo. Uvažoval jsem, že v božském jazyce by každé slovo vyjadřovalo nekonečné sřetězení událostí, a vyjadřovalo by je nikoli nepřímo, ale přímo, nikoli postupně, ale okamžitě.
Roztrhat peníze je stejná bezbožnost jako zahodit chléb.
Naše podstata, pokud vůbec nějakou máme, se s lety nemění.
Na malém městě se všechno hned roznese.
Kdybychom mohli porozumět jedné jediné květině, zvěděli bychom, kdo jsme a co je svět.
Jeden osud není lepší než druhý, ale každý člověk má být poslušen osudu, který nese ve svém nitru.
Všichni se domníváme, že nám osud poskytl přízemní prostředí a že jiná jsou mnohem lepší.
Čas se do nekonečna rozvětvuje a směřuje k nesčetným budoucnostem.
To, co říkáme, nás nemusí vždy plně vystihovat.
Nezvyklé rčení „uviděl tygra“ (Verily he has looked on the Tiger), označuje šílenství nebo svatost. Bylo řečeno, že jde o magického tygra, který přinášel zkázu těm, kdo ho třeba i hodně zdaleka spatřili, protože na něho do smrti nepřestali myslet.
Člověk může být nepřítelem jiných lidí, jiných chvil jiných lidí, ale nemůže být nepřítelem země: světlušek, slov, zahrad, potůčků, západů slunce.
Jakýkoli lidský osud, byť sebedelší a sebesložitější, se ve skutečnosti skládá z jediného okamžiku: z okamžiku, v němž se člověk jednou provždy dozví, kdo je.
Stoikové učí, že si nemáme naříkat na život; dveře vězení jsou vždycky otevřené.
Když se něco nadpřirozeného stane dvakrát, ztratí to svou hrůzostrašnost.
Je to elegantní naděje, jež obveseluje mou samotu.
Napadlo mě, že nic není tak málo hmotné jako peníze, neboť jakákoli mince (například dvaceticentavová) je ve skutečnosti jen soubor možných budoucností. Peníze jsou abstraktní, říkal jsem si. Peníze jsou budoucí čas. Mohou být odpoledne za městem. Mohou být Brahmsova hudba, mohou být mapy, mohou být káva, mohou být Epiktétova slova, která učí pohrdat zlatem. Peníze jsou proměnlivější než Próteus z ostrova Pharu. Jsou nepředvídatelný čas.
Každý spisovatel nakonec skončí jako svůj méně inteligentní žák.
Když člověk překročí čtyřicítku, každá změna se pro něho stává odporným symbolem uplývajícího času.
V Knize obřadů se píše, že host se má tvářit vážně, je-li mu podávána první číše, a uctivě a šťastně, je-li mu podávána druhá číše.
Existuje hornatá krajina, kde knihovníci zavrhují pověrčivý a nicotný zvyk hledat v knihách nějaký smysl. Počínat si takto je podle nich stejné jako hledat smysl ve snech nebo v zmatených čárách na dlani…
Báseň získává na hodnotě, když pochopíme, že je výrazem tužby a ne popisem nějaké události.
Slepota není mlha, je to určitá podoba samoty.
Zvykl si na neúspěch a nehodlal se pokorně smířit se změnou tohoto stavu.
Ostatně nic není tak poznamenáno výmysly jako sama historie Společnosti …
Čas, který ohlodává hrady, obohacuje verše.
Ani ty nejdramatičtější okamžiky neudělají z člověka Shakespeara, pronášejícího pamětihodné sentence.
Někdo hledá lásku ženy jen proto, aby na ženu zapomněl, aby na ni víc nemyslel.
Z filozofického hlediska paměť není o nic méně zázračná než hádání budoucnosti; zítřejší den je nám přece blíž než přechod Izraelitů přes Rudé moře, který si nicméně dosud připomínáme.
Omyly nejen nepopírají náhodu, ale naopak ji dotvrzují.
Na zemi je nekonečně mnoho věcí a každou je možno přirovnat ke každé. Přirovnávat hvězdy k listům není ani svévolnější než je přirovnávat k rybám nebo ptákům.
Lidé vzbuzují dojetí, protože jsou vlastně pouhými přeludy. Každý jejich čin může být činem posledním.
Přímka sestává z nekonečného počtu bodů; rovina z nekonečného počtu přímek; prostor z nekonečného počtu rovin; hyperprostor z nekonečného počtu prostorů …
Sled jazyka neúměrně zveličuje skutečnosti, které jsme uvedli, neboť každé slovo zabírá na stránce textu určité místo a v mysli čtenáře určitý okamžik.
Být nesmrtelný je nicotné. Všichni tvorové, s výjimkou člověka, jsou nesmrtelní, protože nevědí o smrti. Božské, strašné, nepochopitelné je být si vědom nesmrtelnosti.
Mince nemusí být vždy zdrojem štěstí, jiné podoby lidského blaha jsou možná bezprostřednější.
Každý proslulý básník spíš objevuje, než vynalézá.
Největší padouši mají v sobě jakousi sílu.
Komentáře