Atticus

Kráčela životem a už ji zmáhala ta mohutná křídla na zádech.

V životě hodlám jet dál, dokud všichni neodejdou, dokud to kapela nezabalí, uklízečky všechno nevydrhnou a dokud nezůstanu jen já a můj starý kamarád, s kterým se budeme hecovat - čórni to.

Naše životy se prolínají s našimi sny jako dvě barvy, až jsme už nerozeznali, co je život a co sen, a bylo nám to jedno.

Jdi za svou hvězdou, bláhový, život je krátký.

Naše písně žijí déle než naše říše.

Tolik z nás prahne po životě a netuší, jak chutná, dokud se na konci neohlédneme a nespatříme netknutou hostinu.

Jdi za svou hvězdou, bláhový, život je krátký.

Slibuju, že prožiju si život tak plný lásky, že až přijde konec, nebudu se tolik bát smrti.

Jestli mi zlomíš srdce, uvnitř nalezneš sebe.

Jestli mi zlomíš srdce, uvnitř nalezneš sebe.

Mám pocit, že holky, co pijí whisky, říkají skvělé historky.

Nikdy nejsme sami, jsme vlci, co vyjí na tentýž měsíc.

Umění chce čas: Monet svou zahradu nejdřív vypěstoval a teprve potom namaloval.

Pravé umění vzniká, když létáš tak blízko šílenství, že si sežehneš řasy.

Každá holka, když ji necháte dost dlouho o samotě, nakonec začne zpívat a tančit.

Každá holka, když ji necháte dost dlouho o samotě, nakonec začne zpívat a tančit.

Všichni se rodíme svobodní a celý život pracujeme na tom, abychom se stali otroky vlastních vylhaných pravd.

Doufám, že na svou smrt dorazím pozdě, zamilovaný a trošku opilý.

Nečekala na rytíře. Čekala na meč.

Samota je plamen zapalovače, který si držím těsně u kůže, abych zjistil, jak velkou bolest vydržím, než se vrhnu k vodě.

Někdo píše pro zábavu, jiní píšou, protože kdyby nepsali, slova by se rozbujela, zhnisala a protrhla hráze jejich duše. Některá slova jsou bezpečnější na papíře.

Kouzlo poezie spočívá v tom, že ji objevíme, když je nám jí třeba.

Poezie je pro mě klopýtání ve tmě, hledání těch pravých slov, abych popsal, jak mi je, když se usměješ ze spaní.

Poezie je celoživotní válka proti nevýslovné kráse.

New York je nejtišší město, co znám: jen uprostřed milionu tlukoucích srdcí zaslechnete, jak v Brooklynu na balkoně hoří cigareta.

Dobrá múza ti dává klidné moře po ránu a rozbouřené za noci, abys pak rád políbil pevninu.

Mládí mě přepadlo jako zběsilá bouře. Byl jsem bezmocný proti chemických reakcím, které mi třeštily v mozku.

Jak podivný je náš svět. Své dny směňujeme za věci.

Na mladé lásce je nejkrásnější to přesvědčení v srdce, že potrvá věčně.

Pravá láska přichází, když nevnímáš, kde končíš ty a začíná druhý.

Láska: střemhlav se vrháš do cizího zmatku a zjišťuješ, že dává smysl.

Ve věcech lásky jsme jen lidoopi, kteří lámou klacky a ukazují si na srdce.

Když ji vzal za ruku, dal jí všechno, na co čekala: mrazení v zádech.

Láska je zvláštní kouzlo: smrt ji může jen posílit, ale i ten nejněžnější polibek v nesprávnou chvíli ji může navěky odehnat.

Nebe poseté hvězdami a on hleděl jen na ni.

Ta nejčistčí láska na světě; když si kluk s holkou stavějí vzdušné zámky.

Láska by mohla mít vinětu pozor jed, a přece bychom ji vypili.

Láska je vrhnout se do rozbouřeného moře, doufat v náruč, která tě zachytí, a vědět, že bez toho skoku není nic než bezpečný a osamělý břeh.

Básníci se celý život snaží vymyslet lepší způsob, jak říct: „Miloval dívku.“

Opouštíme své jednorožce, ty, kteří utíkají, ale nikdy úplně neodejdou, vždycky tu zůstanou a budou se toulat po travnatých pláních naší duše.

Právě ten její chaos ji činil tak krásnou.

Zkrotila rozbouřený oceán mé duše.

Deprese - jako když barvoslepému neustále říkají, jak svět barevný.

Vždycky jsem měl rád box, není nad pořádnou pecku do obličeje. Připomene vám, že nechcete zemřít.

Andělům musí být teplo, aby mohli létat: proto vždycky spala v ponožkách.

Byla jen další rozbitá panenka, která snila o klukovi s lepidlem.

Naše básně byly vzkazy zanechané těm zmateným dětem v nás.

Nikdy nešlo o to, jak vypadá, vždycky jen o to, jaká je: zamiloval bych se do ní i se zavřenýma očima.

Je to osamělý boj, chránit křehké srdce.

Za její "plachostí" žhavě žhnula úchvatná duše.

Moje atomy milují tvoje atomy, je to chemie. Jsme to my.

Z naší lásky zbyl jen popel tam, kde kdysi běsnil požár.

Trpělivě tloukla křídly o jeho nebe, a když odešel, vzlétla a byla zase sama sebou.

Hlavu vzhůru krásko, zase se zamiluješ a možná dřív, než se naděješ.

Na širém světě není nic hezčího než dívka, která miluje celou svou bytostí.

Některé diamanty jsou ozdobou dívek, některé dívky jsou ozdobou diamantů.

Připomínala mi soumrak a nevyhnutelné odeznívání všeho krásného.

Blížila se bouře, ale ona cítila něco jiného. Vítr přinášel dobrodružství a jí z něj běhal mráz po zádech.

V celém rozjitřeném světě není zoufalejšího tvora než lidská bytost, které hrozí, že přijde o lásku.

Půjdu za tebou, lásko, až na samý kraj našich dní, až ke všem našim zítřkům posledním.

Nepotřebujeme, aby se nám splnily všechny sny, někdy jen potřebujeme, aby se nám chvíli zdály.

Chci být s někým, kdo sní, že udělá v životě všechno, a za deštivého nedělního odpoledne nebude dělat nic.

Jdi a dobývej, vždyť svět je malý a ty jsi obr a s každým tvým krokem se země otřese, když se zvedá tobě vstříc.

Leželi jsme v osamělém tichu všeho, co jsme nevyslovili.