Astrologie

Metoda, která na základě posuzování polohy planet viděné z pozemského stanoviště předpovídá osudy, povahu, silné a slabé stránky člověka. Vypovídá však také o osudech předmětů, států, zvířat, přátelství a dalších vztazích. Hodinová astrologie dává informace o nejpodrobnějších otázkách a problémech všedního dne. V zásadě se vždy vypočítá horoskop, který se pak podle určité metody vykládá. Pro předpovídání se kromě toho vytýčí směry a tranzity. Astrologické metody se vyvinuly vzájemně nezávisle na různých místech na Zemi, například v Severní a Jižní Americe, v severní Africe, Mezopotámii, v Indii a Číně. Dnes běžná západní astrologie vznikla v Řecku, když se tam spojily egyptské a mezopotámské vlivy. Základy astrologie, jak ji známe dnes, byly položeny v 1. stol. př. Kr. Nejstarší dochovaná učebnice astrologie pochází z 2. stol. po Kr. a jejím autorem je Ptolemaios. V následující epoše se astrologie stala základem celého západního myšlení. Prostupovala myšlením, vědou, filosofií, alchymií a dalšími odvětvími ezoteriky stejně jako křesťanským učením (12 apoštolů = 12 znamení zvěrokruhu, čtyři evangelisté = čtyři elementy atd.). Církev se sice o astrologii většinou vyslovovala odmítavě, ale zabývali se jí dokonce někteří papežové. V rámci osvícenství pozbyla astrologie v 18. století významu a v 19. století zmizela z univerzit. Od začátku 20. století se astrologové snaží postavit svou vědu na novou psychologickou bázi. Navíc se manželům Michelovi a Francoise Gauquelinovým podařilo vědecky dokázat, že přinejmenším planety, ovšem bez Slunce a bez Měsíce, působí tak, jak astrologie tvrdí (M. Gauquelin, Pravda astrologie). Od osmdesátých let začala astrologie opět pronikat na vysoké školy a je uznáváno stále více magisterských a doktorských prací na astrologická témata.