Hrad Trosky

Středověké osídlení nebylo zdaleka tak stejnoměrné, jako je tomu dnes. V Libereckém kraji byly ještě v XVI. a XVII. století rozsáhlé prostory takřka liduprázdné. Od Jizerských hor a Krkonoš směrem k jihu sídel přibývalo a zejména Turnovsko je již ve XIV. století osídleno poměrně hustě. Tehdejší historické prameny, zejména církevní, podávají nám o tom dosti dobrý obraz. Stejně výmluvným svědectvím je velký počet panských sídel, ať už hradů či tvrzí. Vždyť jen na území dnešního okresu Turnov stály hrady: Frýdštejn, Rohozec, Rotštejn, Valdštejn, Hrubá Skála, Trosky, z tvrzí pak Svijany, Albrechtice, Chlum, Loučky, Vyskeř, Semín, Lhota Semínova.

Tato šlechtická sídla charakterizovala již svou stavbou své zakladatele a naznačovala jejich hospodářský a společenský význam. Hrad Trosky patří mezi všemi těmito objekty na přední místo. Není to zásluhou jeho stáří, neboť máme hrady starší (Frýdlant, Lemberk), ale především využitím místa, které je pro pojetí středověkých hradních staveb příznačné. Poněvadž stavitelské umění vyplývá a čerpá z hospodářských poměrů své doby, vytvořilo feudální období se svým charakteristickým hospodářským řádem typ panských sídel, která musela především odpovídat materiálním a společenským podmínkám své doby. Rostoucí a přiostřující se protiklady uvnitř feudální společnosti nutily šlechtu, aby kladla hlavní důraz na pevnost a nedobytnost i za cenu svého malého pohodlí a stísněného prostoru. To byly také důvody, které donutily zakladatele hradu najít si místo tak zvláštní, jako je skalní masiv Trosek.

Je vytvořen vyvřelými hmotami čedičovými, které vystupují příkře jako suky z okolní krajiny, nad níž vynikají právě pro svou větší odolnost vůči povětrnostním vlivům. Název Trosky vyjadřoval dobře charakter a vzhled útvaru již dávno před tím, než tam byl postaven hrad. Útvar tvoří dvě isolovaná vysoká skaliska, stojící nedaleko sebe ve směru západ (nižší) — východ (vyšší). Jejich příkrý věžovitý vzhled byl pak ještě zdůrazněn skutečnými věžemi, jež sem umístil neznámý stavitel Trosek. Ve středověké opevňovací technice hrály věže důležitou úlohu. Každý hrad míval svou hlavní věž a věže menší, které obvykle posilovaly obranný systém a přístup ke hradu. Hlavní věž bývala na Troskách věž východní (zvaná Panna), umístěná na vyšší skále a skoro nepřístupná. V dřívějších dobách se na ni vystupovalo po nějaké dřevěné stavbě z paláce, který k jejímu skalisku přímo přiléhal. jeho zbytky jsou ještě zachovány. Stejně krkolomný přístup byl i k věži druhé, nižší (Baba), Velkou výhodou obou skalisek bylo vedle jejich výšky i to, že skýtala zcela nerozrušitelný základ věžím, takže odpadalo nebezpečí podkopů, jichž se někdy při dobývání hradů užívalo (např. při dobývání Siona 1437).

Celý obranný systém Trosek se skládal z trojitého pruhu hradeb, mezi nimiž bylo jednak uzavřeno předhradí a výše pak horní hrad, na jehož východní straně stál zmíněný palác. Horní hrad se pnul od jednoho skaliska ke druhému, opíral se o ně a po hradbách bylo v době nebezpečí ještě možné spojení obou věží. Vstup do hradu se dál dvěma branami, jež jak se zdá, nebyly nijak zvláště chráněny; jejich bezpečnost spočívala především v mohutném zdivu.

Celkově je možno hodnotit Trosky z hlediska stavebních možností středověku za objekt důmyslně vybudovaný v souladu s daným terénem, z hlediska vojenského pak za hrad skoro nedobytný přímým útokem. Zmocnili se ho v průběhu dějin přece někdy nepřítel, pak se tak stalo spíše zradou či vyhladověním, než přímou ztečí, což platí zejména pro období, kdy se dělostřelectva ještě takřka neužívalo.

Osudy Trosek v minulých staletích dokazují, že to bývala znamenitá pevnost. jejich vznik spadá do poloviny XIV. století, do dob, kdy zdejší oblastí vládl rod Vartemberků. Zdá se, že zakladatelem byl Čeněk z Vartemberka. Na konci XIV. století se stává majitelem Ota z Bergova, pán, jehož činnost je dobře známa z doby krále Václava IV., právě tak, jako osoba jeho stejnojmenného syna Oty. Ota mladší z Bergova postavil se se svým otcem proti Václavu IV. a hájil všude zájmy panské jednoty. Ota starší se přičinil o zajetí Václava IV. v roce 1394, vyskytuje se mezi předními velmoži státu, když zasedá v královské radě (1396), je v témže roce jedním z osmi rozhodčích, kteří měli rozhodnout spor mezi králem a pány, jenž se v létě vyhrotil v otevřenou válku. Zrazuje pak krále přímo v r. 1399, kdy se umlouvá s uherským králem Zikmundem proti Václavovi, a jeho ctižádost byla jistě uspokojena, když se v roce 1401 stal jedním ze čtyř velmožů, jimž král odevzdal skoro všechnu moc a vládu v zemi. V roce 1402 dosáhl výnosného úřadu královského podkomořího a udržel se až do své smrti v popředí veřejného života.

Ota mladší z Bergova, jinak pán horlivě oddaný katolické církvi, byl však typem hrabivého a kořistnického feudála. Dokázal to nejlépe, když v roce 1415 úskokem a falešným předstíráním vnikl do kláštera v Opatovicích n. Labem a pak se svým kumpánem, panem Městeckým z Opočna, se hleděl krvavým násilím zmocnit klášterního pokladu. Po celou dobu husitských válek stál tento pán z Bergova na straně císaře Zikmunda, spoléhaje hodně na pevnost svých Trosek. Byl i ve velmi těsných stycích s Lužici a dodával vícekráte zprávy o pohybech husitských vojsk, např. 1431. Je nutno říci, že husité se Trosek nezmocnili, i když zdejší oblastí několikrát protáhlí. Příčinu toho je nutno hledat jistě v pevnosti hradu, dále v tom, že k dlouhému obléhání neměli vždy dost času, ale snad i v tom, že z hlediska vojenské situace nehrály tehdy Trosky nějakou zvláštní úlohu.

Jestliže doba vlastniho husitského hnutí proběhla u Trosek bez větších válečných událostí, nelze to říci o letech bezprostředně následujících. Držiteli Trosek byli sice páni z Bergova, ale v roce 1439 vidíme hrad v rukou Kryštofa Šofa z Helfenburka, jednoho z těch neklidných a loupeživých živlů tehdejší doby, s nímž měli špatné zkušenosti i majitelé Valdštejna. Otázka Trosek zůstala dlouho spornou a Ota z Bergova se marně snažil opět se jich zmocnit. Ani úmluva mezi stranou Hynka Ptáčka a stranou rožmberskou z roku 1440 nevyřešila spor a předala jej rozhod- čím jmenovaným z obou stran. ještě téhož roku 1440 však vystoupila hotovost kraje Hradeckého a Boleslavského proti Troskám a Valdštejnu, i když z pohnutek jiných než jen pro vrácení Trosek do rukou Bergovových.

Hradu Valdštejna tato vojska dobyla, ale u Trosek jejich úsilí zřejmě ztroskotalo, neboť jsou i v r. 1444 v držení Šofové. Po smrti Oty z Bergova vládl Troskám několik let jeho syn Jan, který se v předchozích válkách husitských postavil na opačnou stranu než jeho otec a bojoval v bitvě u Lipan roku 1434 po boku Prokopa Holého proti vojsku panskému, vyvázl však z bitvy živ a zdráv.

Klidnější časy nenastaly, ani když Trosky přešly do vlastnictví Jana Zajíce z Hasenburka. Válečné události, jichž se staly svědkem, byly ve spojitosti s celkovou situací v době Jiřího z Poděbrad. Pan Zajíc se postavil spolu s jinými příslušníky našeho panstva proti Jiřímu na stranu uherského krále Matyáše. Několikaletý boj vyvrcholil v roce 1468 přímou intervencí z Lužice až k Turnovu a v r. 1469 dalším Vpádem. Vojska krále Jiřího oblehla hrady Hasenburků (Kost, Návarov, Skály) i Trosky. Posádka Trosek marně čekala na pomoc z Lužice a po krátkém obléhání se vzdala.

Někdejší význam Trosek jako sídla majitele panství utrpěl asi hodně tím, že za Jana Zajíce byly spojeny v jeden celek s panstvím kosteckým. Dostaly se pak v držení pánů ze Šelmberka (do r. 1524) a pánů z Biberštejna. Po krátké době, kdy tu pak vládli páni z Lobkovic, kupuje Trosky roku 1559 pán ze Smiřic, jehož rod se postupně stal největším feudálem severních Čech. Smiřičtí sídlili na Hrubé Skále, což mělo pro Trosky ten důsledek, že se již nikdy více nestaly trvalým místem pobytu majitele. O jejich údržbu se ovšem pečovalo také daleko méně.

Ani za Albrechta z Valdštejna, který získal většinu smiřických panství po r. 1620, se nic nezměnilo. V dědinách pod Troskami začínal na poddané doléhat zvýšený pobělohorský útisk. Hospodářský útlak šel tu ruku v ruce s útlakem sociálním a náboženským, jehož nositeli byli i zde jezuité. Rostoucí bída a zvýšené požadavky vrchnosti byly posléze příčinou nepokojů, jež mezi zdejším lidem vypukly v r. 1629.

Svědčí o tom zpráva valdštejnského vrchnostenského úředníka Taxise, který píše: „Reformace není podstatnou příčinou jejich povstání, nýbrž toliko záminkou. Poknutkou nejpřednější, ano snad jedinou jest náramný hlad a bída obyvatelstva, zejména horalův, neboť, ač již po tři léta panovala velká neúroda, musejí přec odváděti velké kontribuce a těžké roboty konati. Letos ale dokonce nic jím nevzrostlo a v celém vévodství (tj. frýdlantském) není jediného, který by sklidil tolik, co zasil.“

Povstání zdejšího lidu v roce 1629 je ve spojení se jménem jezuitského misionáře P. Burnatia, jenž obracel tento zubožený lid na katolickou víru a jehož nejlepším argumentem byla asistence žoldnéřské soldatesky, která lid bezohledně sužovala. Lid v něm právem viděl spojence vykořisťovatelské vrchnosti a v Libuni jej zabil. Zástupy venkovanů, zoufalých bídou a příkořím, valily se pak k Turnovu, kde teprve byly vojskem za- drženy. Tato bouře venkovského lidu z oblasti Trosek byla jednou z prvních v našem kraji v době třicetileté války a ukázala, že ani na statcích mocného Albrechta z Valdštejna nebyl klid a že lid staletým útlakem neztratil svého bojovného ducha.

Třicetiletá válka dotkla se Trosek a jejich okolí vícekráte. V letech 1639, 1642—1645, 1648 tu pobývali Švédové a zle odírali obyvatelstvo. O nic lépe si nepočínala ani císařská armáda, která ve zdejší oblasti rovněž operovala, na příklad v roce 1640, a obvykle pobrala ještě to, co uniklo slídivým nepřátelům. Trosky však V této době již nezadržitelně pustly. Svůj vojenský význam ztratily a šlechtičtí majitelé jim již nevěnovali pozornost. V polovině XIX. století byly sice za Aehrenthálů zpřístupněny, ale tím také všechna péče o hrad skončila.

Láska a zájem našeho lidu vynahrazuje však starobylým Troskám nezájem někdejších feudálů, takže se vedle Bezdězu staly nejznámějším hradním objektem severních Čech. Jeho rázovitý motiv zpracovali snad všichni naši vynikající malíři ve svých dílech. Hradu každoročně přibývá nadšených návštěvníků.

Otevírací doba: