Zlo je kořen tajemtsví, bolest je kořen znalostí.
Umění je pokus přenést do konečného množství látky, ztvárněné člověkem, nekonečnou krásu celého Vesmíru.
Umění je symbolem dvou lidských úsilí: stavění a ničení.
Pokora je pozorná trpělivost.
To co člověk opravdu potřebuje je ticho a teplo; to co mu je poskytnuto je ledové peklo.
Tajemství víry degradujeme, když je činíme předmětem přitakání nebo popření, neboť mají být předmětem nazírání.
Zájem o symboly zcela zmizel z naší vědy.
Lidská duše potřebuje svolení poslušnosti a svobody.
Svědomí je sociální klam.
Strach z násilí nebo hladu je nemoc duše.
Představivost a fikce tvoří více než tři čtvrtiny našeho skutečného života.
Právo, jež nikdo neuznává, mnoho neznamená.
Právo není účinné samo o sobě, nýbrž pouze díky závazku, který mu odpovídá.
Pozornost znamená, že potlačíme své myšlení, dáme je prázdné k dispozici, aby do něho mohl pronikat předmět.
Pozornost je nejvzácnější a nejčistší forma štědrosti.
Získat nějakou vědomost nás přibližuje pravdě jen pokud je to poznání něčeho, co milujeme, jinak ne.
Pokora v čekání nás připodobňuje k Bohu.
Nábožeství jako zdroj útěchy je překážkou opravdové víry a v tomto smyslu je ateismus očištění.
Každé náboženství je jediné pravé, to znamená, že mu musíme věnovat takovou pozornost, jako kdyby žádné jiné nebylo. Každý pokus o syntézu znamená nedostatek pozornosti.
Muži nejbystřejších inteligencí se můžou narodit, žít a zemřít v omylu a lži.
Láska není útěcha, ale světlo.
Kříž je dokonalým nástrojem.
Prestiž, což je iluze, je podstata síly.
Fantazie a fikce tvoří více než tři čtvrtiny našeho skutečného života.
Imaginární zlo je romantické a rozmanité; skutečné zlo je sklíčené, monotónní, neplodné a nudné. Imaginární dobro je nudné.
Čekání je znakem nižší důležitosti.
Budoucnost je vyrobena ze stejných věcí jako dárek.
Bolest je protikladem radosti, ale radost není protikladem bolesti.
Potřeby člověka jsou posvátné.
Člověk je stvořen přirozenými a společenskými silami a může být jimi „odtvořen“.
Jedna z nejvzácnějších radostí pozemské lásky, sloužit milovanému, aniž by o tom věděl, je v případě Boží lásky možná jen skrze ateismus.
Jako se člověk učí číst, jako se učí řemeslu, učí se také ve všem cítit především a skoro jen to, jak Vesmír poslouchá Boha. To je skutečné učení a jako každé učení vyžaduje úsilí a čas.
Je-li mysl v zajetí a není si vědoma, že je ve vězení; žije v omylu.
Můžu, tedy jsem.
Řecké slovo, jež překládáme jako duch, ve starověku znamenalo ohnivý dech, to, co věda dnes označuje jako energii. To, co překládáme jako „duch pravdy“, znamená energii pravdy, pravdu jako působící sílu.
Verše zůstanou hluché nestvořili pro čtenáře nový čas.
Závazek je účinný, jakmile je uznán, ale i když není, neztrácí nic z plnosti svého bytí.
Účinné naplnění nějakého práva nepochází od toho, kdo je má, nýbrž od ostatních, kteří uznávají svůj závazek vůči němu.
Pojem závazku má přednost před pojmem práva, který je mu podřízený a relativní.
Podíly dobra a zla v jakékoliv společnosti závisí částečně na podílu souhlasu a rozdělení moci mezi těmi, kteří souhlasí a ty, kteří odmítají.
Jedinou známkou Boží v nás je, že máme pocit, že nejsme Bohem.
Konformita je napodobování milosti.
Realita tohoto světa je nutností.
Bůh dává tomuto vesmíru existenci a přestává mu poroučet. Nechává místo sebe vládnout jednak mechanickou nutnost, jež patří k látce, včetně psychické látky duší, jednak podstatnou svobodu myslících bytostí.
Duch nemusí věřit v existenci ničeho – Upanišady, taoisté i Platón užívají skeptický filosofický postoj jako očistný. Proto je jediným orgánem doteku s existencí její přijetí, láska. Proto je krása totožná se skutečností, proto je radost totožná s pocitem skutečnosti.
Realita je jedinečný zdroj všeho dobrého co může existovat v tomto světě.
Komentáře