Pocity viny vedou prokazatelně k nemoci.
Musíme se naučit překonávat náš západní způsob hodnocení, který vrcholí ve stanovisku, že život je dobrý a smrt špatná.
Obrazy nemocí představují úkoly a ne tresty.
Vina je tématem náboženství a křesťanské církve se velmi nešikovně snaží, aby tato tematika nebyla vnesena i do lékařství.
Málo okolností mluví pro to, že čím déle život trvá, tím je lepší.
Každý jedinec se podílí na kolektivním světě obrazů.
Smíření se smrtí jako osvobození (spása) našeho života je proto nejlepším základem pro uzdravení.
Jestliže porozumíme řeči těla, získáme opět přístup ke svým kořenům jak v naší kultuře, tak v rodině lidstva.
Uměle vykopané příkopy mezi školním lékařstvím a přírodní léčbou stejně žádným způsobem neodolají racionálnímu zkoumání.
Velká záliba přisuzovat někomu vinu je tak úzce spjata s dějinami křesťanské kultury, že před tím nelze dost varovat.
Nejprve je idea, myšlenka, slovo nebo tón, a teprve potom dojde ke ztělesnění.
Komentáře