Jsem proti náboženství, protože nás učí jak být spokojení, aniž bychom rozuměli světu.
Jsem přesvědčen, že do skupiny jevů vysvětlitelných takovouto nongenetickou epidemiologií, možná s příměsí nongenetického darwinovského výběru, patří i náboženství. Mám-li pravdu, nemá náboženství žádnou hodnotu pro přežití lidských individuí ani není ku prospěchu jejich genům. Pokud je zde nějaký prospěch, je to pro náboženství samotné.
Více mě zajímá, co pravda je, než to, co bych si přál, aby pravda byla.
Myslím, že by bylo smutné, kdybyste opravdu potřebovali náboženstvík tomu, abyste byli dobří. Neboť když se nad tím zamyslíte, znamenalo by to, že buď jste získali svou morálku a své hodnoty z Bible, Koránu či jiné svaté knihy, anebo že jste dobří jenom proto, že se bojíte Boha, protože nechcete jít do pekla nebo chcete jít donebe.
Nemyslím, že bych chtěl nějakou absolutní morálku. Myslím, že chci morálku, která je promyšlená, odůvodněná, zargumentovaná a prodebatovaná, založená – chce se téměř říct – na inteligentním plánu.
Všichni jsme ateisté ohledně většiny bohů, ve které kdy lidstvo věřilo. Někteří z nás jdou jednoduše o jednoho boha dále.
Existence Boha je hypotéza.
Náboženství je schopné přivést lidi k tak nebezpečné pošetilosti, že se mi víra jeví jako druh duševního onemocnění.
My všichni jsme ateisté vůči většině bohů, ve které kdy lidstvo věřilo. Někteří z nás jen jdou o jednoho boha dál.
Komentáře