René Descartes

Vědět je dokonalejší než pochy­bovat.

Dal bych všechno, co vím, za polovinu toho, co neznám.

Nemůže být nic tak vzdáleného, aby se toho nakonec nedosáhlo, ani tak skrytého, aby to nebylo objeveno.

Stát je mnohem lépe řízen, má-li jen velmi málo zákonů, jež jsou velice přísně zachovávány.

Volá-li kdo kdo smrt na pomoc, když cítí velké bolesti, svědčí to spíše o selhání jeho rozumu než o dobře uváženém rozhodnutí.

Odkud víme, že myšlenky, při­cházející ve spánku, jsou klamnější než ty druhé, uvážíme-li, že často jsou stejně živé a výrazné?

Nechť spíme anebo bdíme, nikdy se nemáme dát přesvědčit ničím jiným než evidencí svého rozumu.

Zdravý rozum je patrně ta nejlépe rozdělená věc na světě, neboť každý si myslí, že jej má dost, a ani ti, kdo jsou v jiných věcech nejvíce nenasytní, vůbec netouží mít jej víc než mají.

Protože se rodíme jako děti a rozličně jsme soudili o smyslových věcech, dříve než jsme dosáhli plného užívání rozumu, jsme odváděni od poznání pravdy mnoha předsudky. Těchto předsudků se můžeme zbavit, jak se zdá, jen tak, že budeme jednou v životě pochybovat o všem, v čem nalezneme sebemenší podezření nejistoty.

Nepřijímám nikdy žádnou věc za pravdivou, již bych s evidencí jako pravdivou nebyl poznal.

Je to spíše zvyk a příklad, co nás přesvědčuje, než nějaké jisté poznání.

Ti, kteří mají nejpěknější nápady a kteří je dovedou vyjádřit nejozdobněji a nej­půvabněji, byli by nejlepšími poety, i kdyby neznali pravidla poetiky.

Myslím, tedy jsem.

Mysl je jistější než tělesno.

Ačkoli logika obsa­huje vskutku mnoho pravidel velmi pravdivých a velmi dobrých, je mezi nimi přimíšeno tolik jiných buď škodlivých, nebo zbytečných.

Kdo přestal milovat ženu, tomu je láska k jedné ženě málo.

Četba dobrých knih je jako rozmluva s nejnadanějšími lidmi minulých století, kteří byli jejich autory; a dokonce jako rozmluva vybraná, v níž nám odkrývají toliko nejlepší ze svých myšlenek.

Četba dobrých knih je jako hovory s těmi nejpočestnějšími lidmi z minulého století.

Iluzí nemůže být mé přesvědčení, že jsem, neb čí by to pak byla iluze?

Žít a nefilosofovat je jako mít zavřené oči a nikdy se ani nepokusit je otevřít.

Duše zvířat je stejné podstaty jako duše naše.

Největší duše jsou schopny největších neřestí právě tak jako největších ctností.

Věnujeme-li příliš mnoho času cestování, stáváme se konečně cizinci ve vlastní zemi.

Bůh nestvořil svět, nýbrž pouze jeho iluzi.

Jsem substance, jejíž všechna podstata čili přirozenost je toliko myšlení, a jež ke své existenci nepotřebuje žádné místo ani nezávisí na žádné hmotné věci.

Myslet znamená chápat, chtít, zaujímat postoj neboli soudit, představovat si a smyslově vnímat.

Tělo je ze své přirozenosti vždy dělitelné, zatímco mysl je naprosto nedělitelná.

Nedůvěřuji téměř nikdy prvním myšlenkám, jež mne napadnou.

Boží díla bychom neměli posuzovat jednotlivě, ale jako celek.

Nemohu vnímat smysly, ale výhradně myslí.

Je možno, že se mýlím, a že to, co pokládám za zlato a dia­manty, je jen trochu mědi a skla.

Když pečlivě zvažují, nenajdu jediný spolehlivý rys, který jednoznačně odděluje bdělost od snu. Jak si člověk může být jist, že celý jeho život není sen?

Ti, kteří se osmělují dávat předpisy, musí se pokládat za obratnější těch, jimž je dávají, a chybí-li v nejmenším, jsou pro to hodni důtky.

Nelze zpochybnit jen dvojí – že jsem a že myslím.

Týž člověk, s týmž rozumem, byv vychován od svého dětství mezi Francouzi nebo Němci, stává se jiným, než kdyby byl vždy žil mezi Číňany nebo Kanibaly.

Přirozenost duchovní je rozdílná od tělesné.

I nepravdivá stvořená idea se skládá z pravdivých, jednodušších částí.

Představování je nazíráním tvaru, a tedy vyžaduje představu tělesné věci.

Jen ti, kdo kráčejí pomalu, ale vždy po správné cestě, dojdou mnohem dál než ti, kdo běží a dostanou se na scestí.

Rozum nám nikterak nediktuje, že to, co vidíme nebo si představujeme, je pravdivé.

Velké duše mají tak silné a mocné uvažování, že i když mají velké vášně, a dokonce často prudší, než u běžných lidí, jejich rozum zůstává stále pánem a působí, že jim i zármutky slouží a přispívají k dokonalé blaženosti jejich života.

Při pravdách poněkud nesnadno poznatelných, protože je mnohem pravděpodobnější, že je spíše na­lezl jediný člověk než celý národ.

Je dobré vědět něco o mravech rozličných národů, abychom zdravěji posuzo­vali své, a abychom se nedomnívali, že všechno, co je proti našim zvykům, je směšné a nerozumné; což činí obyčejně ti, kteří nic ne­viděli.