Život jako celek nepřikládá smrti váhu.
Lidé nemají rádi žertu, když je v něm trocha pravdy.
Víra je ptáče, které zpívá, ještě když je noc temná.
V umění odhaluje člověk sám sebe, nikoliv objekty.
Svoboda je vše, čeho si žádám, ale doufati v ni se hanbím.
Stud je známkou slabé povahy.
Stromy jsou nekonečné úsilí země mluvit s naslouchajícím nebem.
Smrt nezhasíná světlo, jen to jen ztlumení lampy, protože přišlo svítání.
Smrt není zánikem světla; je zhašením lampy, protože svítá.
Spal jsem a snil, že život je radost. Probudil jsem se a spatřil, že život je povinnost. Plnil jsem ji a pochopil, že povinnost je radost.
Hloubka přátelství nezávisí na délce známosti.
Lehko je být otevřený, když nechceme říci celou pravdu.
Logika je jako ostří nože, ruka krvácí, když se ho dotkne.
Lež si nemůže dovolit porážku, ale pravda ano.
Láska je nekonečné tajemství, protože nemá žádné vysvětlení.
Krása je úsměv pravdy, když vidí vlastní tvář v perfektním zrcadle.
Hudba zaplňuje nekonečno mezi dvěma dušemi.
Faktů jsou mnoho, ale pravda je jedna.
Porozumět člověku, to chvilku trvá.
Víra je pták, který cítí světlo, když před svítáním je ještě tma.
Prvé kroky - vždy nejtěžší.
Chci uchopit krásu, uniká mi, zanechávajíc jen tělo v rukou mých...
Bojím se býti veden jinými, abych tě neminul, když čekáš v nějakém ohybu cesty, chtěje býti mým vůdcem.
Básníkova mysl plyne a tančí na vlnách života mezi hlasy větru a vody.
Drazí moji, víte že jsme nesmrtelní. Je tedy rozumné zničit si srdce pro ženu, která si to svoje vzala zpět?
Stromy jsou nekonečná snaha země mluvit s naslouchajícím nebem.
Nechť neprosím o utišení mé bolesti, ale o srdce díky kterému bych ji zdolal.
Neomezujte své potomky na své učení, narodil se v jiné době.
Jako jedinec jsem zcela jedinečný, odlišný ode všeho, s ničím nesrovnatelný. Ani veškerá hmota vesmíru není sto rozdrtit mou individualitu.
Člověk je tvor slabý.
Obloha rdí se jitrem a já novou, dosud nepoznanou cestu vidím před sebou.
Člověk nikdy nemůže vidět dvě strany koule zároveň.
Každé dítě přichází s poselstvím, že Bůh ještě není od člověka odrazen.
Suchý strom není na místě v zeleném lese.
Motýl nepočítá měsíce, ale momenty života.
Zavřeli jsme dveře, aby nevešel omyl, ale jak má teď vejít pravda?
Co je jako klenot nesmrtelné, nepyšní se věkem, ale jiskřícím se okamžikem.
Nejtrvalejší věci dlouho nevydrží.
Dítě nalezne svou matku, když opustí její lůno.
Slova z úst matky jsou nektarem pro moje uši.
Je to hra dávání a zdržování, odhalování a opětovného zakrývání; trocha vyzývavosti, trocha ostýchání, a trocha sladkého, snadno překonatelného odporu.
Pokud člověk zůstává v mezích konvence, nevzbudí příležitost k poznámkám.
Neobětujte slabé silným, chcete-li se sami zachránit.
Láska je jediná skutečnost a není pouhou náladou. Je to konečná pravda, která leží v srdci stvoření.
Kněžka paměť ubíjí přítomnost a obětuje její srdce svatyni mrtvé minulosti.
Uzavřel jsem před omylem dveře svojí duše. Pravda řekla: „Jakpak já teď dovnitř dostanu se?“
Podle vzhledu můžete posuzovat květinu nebo motýla, nikoli však lidskou bytost.
Nesmrtelnost slávy ponechme mrtvým, ale živým dejme nesmrtelnost lásky.
Nechte svůj život lehce tančit na okrajích času jako rosa na špičce listu.
Získáváme svobodu, když zaplatíme plnou cenu.
Všechno co chceme k nám přichází, pokud jsme schopni to přijmout.
Mraky ploužící se do mého života již nemají déšť ani bouřku, jen přidávají barvu mému západu slunce.
Ten kdo mnoho vlastní, má mnoho důvodů se bát.
Nechť se nemodlím za úkryt před nebezpečím, ale za to, abych byl beze strachu, když nebezpečí přijde.
Láska není pouhým impulsem, musí obsahovat pravdu, která je zákonem.
Nemůžete překročit moře stojíc na břehu a zírajíc na vodu.
Když zamkneš dveře před všemi omyly, zůstane za nimi pravda.
Lehké je být upřímný, když neříkáme celou pravdu.
To je běh světa — pokus se prokázat přátelskou službu a hubování je ti odměnou.
Nejbohatší jsou ti lidé, kteří se většiny věcí mohou vzdát.
Kéž tě má láska jako sluneční paprsek obejme a přitom ti zanechá osvícenou svobodu.
V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.
Nesmíte honem odsuzovat, čemu nerozumíte.
Rozumět něčemu, to znamená nalézt v tom něco, co je naše, a právě toto objevování sebe mimo nás je to, co nás těší.
Komentáře