Dva štastní milenci neznají smrt a zánik, rodí se, umírají v životě bez přestání, jak sama příroda zůstávají věční.
V očích smutku začíná země snů.
Poezie je akt míru.
Láska je střet blesků.
Láska je tajemstvím vody a hvězdy.
Láska je tak krátká a zapomínání tak dlouhé.
Každý den hrajete se světlem vesmíru.
Bouře skončila. Ale ticho po něm je jiné.
Tvé široké oči jsou jediné světlo, které znám z uhasených souhvězdí.
Jako bys hořel zevnitř. Měsíc žije pod vaší kůží.
Ze všech požárů je láska jediný nevyčerpatelný.
Zelené bylo ticho, vlhké světlo, měsíc červen se chvěl jako motýl.
Když se mě zeptáte, co je moje poezie, musím vám odpovědět, že nevím. Pokud se však zeptáte mé poezie, kdo jsem, řekne vám to.
Komentáře