Já nenávidím lidi.
Knihy mi pomáhají hledat filozofii, s níž bych mohla souhlasit a která by mě trochu postavila na nohy.
Konvencí odkojení lidé popírají vše ostatní ve jménu normálnosti.
Jestliže má společnost svědomí ničit jednotlivce, tak naopak jednotlivec může bez zábran a výčitek svědomí ničit společnost.
Vina není ve mně, ale ve vás - v lidech.
Právem, vašeho práva.
Psychiatři hledají za vším a všude nežádoucí patologické jevy, mohou člověka zničit nebo prohlásit za Boha, aniž sami míří exaktním směrem vědy.
Já svou vinu doznávám – došly mi nadlidské síly. Přiznáte svoji vinu vy, lidé?
Já, Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život je x lidí málo.
Létá se na Měsíc s vypětím všech sil člověka na směšných přežitých strojích, co stojí fůru peněz, a přitom jsou lidé, kteří neznají ani svoje bytí na tomto světě.
Chovám se k lidem přezíravě, snad je to uráží, ale já jimi nepohrdám.
Stát se obyčejným bezejmenným sebevrahem, to by jim prošlo moc lacino.
Jsem Bůh svého osobního práva na pomstu.
Já jsem na ten chodník vjela úmyslně a je to má pomsta společnosti za to, jak se ke mně po celý můj život chovala.
Prožijeme-li život špatně a těžce a není-li hezký, snažme se alespoň, aby náš konec byl dobrý a důstojný.
Jako objekt neustálého napadání jsem byla výjimečná.
Pravý mučedník je ten, komu upírají tento titul.
Na světě není spravedlnosti, neboť je jeden a půl miliardy zákonodárců. Kolik lidí na světě, tolik názorů na tu pravou pravdu.
Není na světě nic krásnějšího, co by člověka povznášelo, než jeho utrpení. Ovšem čeho je moc, toho je příliš.
Jsem tak nešťastná, nebo jsem tak šťastná?
Komentáře