Květoslav Minařík

Cit se jeví jako svazek vibrací, aktivizující hmotná těla.

Vesmír se všemi jevy je pouze tím, co si o něm myslíme.

Vědomí je nejvyšší kvalita vesmíru.

Uvědomění je funkcí vědomí.

Věda není vždycky vědou; bývá také vírou opírající se o fetiše, jimiž jsou neúplné poznatky skutečnosti.

Věda doposud nedovede do psychického dění zasahovat tak jako mystika.

Neblahé předtuchy, jakož i klamné vidiny, vzbuzují v člověku strach.

Duševním sebeovládáním je možno rozšiřovat poznání, které vzniká z dokonalých postřehů.

Náboženství je v podstatě vědecký systém, který se zabývá problematikou života a smrti, tedy přesně tímtéž jako přírodní vědy.

Lidé se často domnívají, že mystika je psychickým opiátem, který mystikovi nahrazuje to, co mu odepřel zevní svět.

Mystika představuje pozitivní psychologii, jíž věda dává řád a logiku.

Vesmír je velká iluze. Kdyby nebylo prostoru, oné podezřelé dimenze empirického světa, byla by tato iluze průhlednější.

Mystika čeká, až se tu a tam nějaký jedinec prodere labyrintem mysticismů a pozná, že mystika je vlastně praktická psychologie; nezabývá se statistikou biologických jevů, nýbrž zasahuje do psychické mechaniky a z toho pak těží mnoho dobrého.

Dcera mystiky, psychologie, mystiku příliš nemiluje.

Původ mystiky je v lidské zvídavosti a v problémech, jež člověku vnukají otázku po smyslu života, který často bývá zatěžován neřešitelnými zkouškami.

Jóga je nauka o spojení člověka s kvalitami nadfyzického vesmíru na psychické úrovni; znamená pozitivní mentální úsilí, jehož tendence a působení směřuje k materiálním složkám bytí, a proto by vlastně neměla být zařazována do mystiky.

Jóga je nauka, jejíž podklad je psychologický, fyziologický a fyzikální.

Hmota je oděvem ducha.

Hmota je z ryze fyzikálního hlediska pouhou neskutečností.

Lidé stále více holdují duševnímu pohodlí, které nesnižuje, nýbrž přímo sráží elektrovitální potenciál našeho bytí až k nule.

Všechno vědecké poznání, pochází od lidí, kteří se předně dovedli vyprostit ze sítě pravého materialismu a potom se naučili dovozovat ze skutečností, že všechno je projevem sil a napětí, kteréžto faktory nakonec poznali jako pravou podstatu jevů.

Duševní život je stejně jako všechny ostatní životní projevy výsledkem měnícího se napětí, které má vždy charakter elektromagnetický.

Nůž chirurga nestačí na to, aby očím člověka odhalil existenci nebo neexistenci života.

Za jógina se může prohlásit každý blázen.

Je povinností vědy připojit k mechanice morálku, jinak bude stále pracovat k všeobecnému prokletí.

Funkcionální problematika tělesného života, jejíž tajemství se dnes hledá chemologicky, může být odhalena pouze pomocí psychických nástrojů.

Nezáleží na tom, zda naším okolním světem jsou hmotné jevy nebo pouze představy; záleží spíš na tom, co o tomto svém okolním světě soudíme.

Bůh je personifikovaným souborem vysokých mravních kvalit.

Mystická nauka stanoví, jaké postoje má člověk k světu zaujmout; to, zda uvidí bohy nebo čerty, často závisí jen na postojích.

Životní problematika hledá řešení. A já se domnívám, že mystika, která jde ruku v ruce s vědou, přináší řešení nejlepší.

Nevíme, zda z absolutního hlediska tento svět nejsou kvanta nezformované energie, jakési netvárné svazky, které se co chvíli rozplývají v nicotě.

Jakožto bytosti čerpáme z okolního světa pouze duchovité působení prostřednictvím představ, které máme o okolním světě.

Žijeme ve světě, o němž víme, že je světem skutečností, pouze na základě dohody, již jsme uzavřeli se sebou samými.

Člověk je prachem země, kdežto jeho životnost je výsledkem reakcí elektromagnetických kvant.

Světy, označované za duchovní, jsou abstraktní jen ze zorného pole smyslů asi tak jako paprsky za červenou nebo fialovou čarou. Jinak je jejich podklad solidně vibrační, ale jen ve vlastní oktávě.

V očích empirické vědy je člověk souborem procesů a reakcí, za nimiž nelze najít žádného vnitřního člověka, který by tyto procesy a reakce řídil a pořádal.

Ani největší a nejvyšší racionalismus nemůže ze světa pro individuum dobýt nic víc než představy o světě.

Je-li celý svět mechanismem bez duše, jsme jím i my, a proto nemáme právo chovat se jako jeho páni.

Všechny pocitové a duševní stavy se stávají reálnými teprve tehdy, když ovlivňují vědomí a nikoli tehdy, když se dotýkají mysli jako nějaká idea nebo připomínka.

Skutečnost sama je vždy pouhé relativum a my o ní víme jen to, co se o ní domýšlíme.

Člověk, který touží po poznání, obrátí pozornost k tělu jakožto skutečnosti, již identifikují smysly.

Já sám jsem jógin a názorově mahájánista. To znamená, že jsem svou empirii v psycho-fyziologické oblasti založil na dobře vyvinutém sebepozorování, jehož pomocí jsem vyprostil vědomí ze sítě bytí, z nití, jimiž je vědomí bytostí obvykle poutáno.

Nehybnost tělesná (při cvičení) a psychická (neustálá) je dokonalou sebevládou.

Fyzika v problému gravitace žádné médium mezi dvěma tíhovými faktory neuznává; tvrdí jednoduše, že když tu jsou dvě hmotná tělesa, je tu vždy i gravitace, aniž je třeba něčeho dalšího, co by tuto gravitaci vysvětlovalo.

Představa Boha, který je vybaven nejvyššími mravními a duševními hodnotami, je filtr, který jedině může paralyzovat zničující sílu pravého poznání.

Nůž chirurga není posledním nástrojem, jehož pomocí lze zjistit nebo nezjistit existenci principů podmiňujících život.

Povznesená a od pozemských zájmů oproštěná mysl přenáší vědomí do vysokých sfér bytí, čistoty a porozumění.

Pečlivou analýzou lze hmotu poznat jako skupenství nebo kvantum nábojů, které má vždy charakter elektromagnetický.

Bohové jsou personifikací vysokých psychických emanací, kdežto démoni zase emanací nízkých a pomalých.

Spása není výsledkem složení zbraní na místě, ale výsledkem vnitřních transmutací a transfigurací, převádějících chemicky se tvořící esence těla v elektrický potenciál, který se musí projevit jako kinetická energie.

Svět je oblastí relativních jevů.

Ovládnutím niterných vznětů získáme schopnost nadprůměrného postřehování.

I když snad věříme v Boha, přece jsme přesvědčeni, že život je mechanika.

Postřehování v mezích obecného smyslového vnímání je podmíněno roztříštěním mysli.

Uvědomění nebo sebeuvědomění se začne rozšiřovat a začne obsahovat i okolní svět, takže nakonec jeho nositel může zvolat, že on je vším, co je.

Z prosté víry v Boha často vůbec nepochází mnoho dobrého.

Bytost je gravitační jednotka v silném gravitačním poli.

Problémy života jsou problémy vnitřní a nikoli vnější.

Dokonalým vyhlazením jemných vzruchů dobýváme vítězství nad vlastní psychickou přirozeností.

Psychologové snad psychické děje dovedou dobře pozorovat, ale nechtějí nebo nedovedou je ovlivňovat, rezignujíce nad vrozeným stavem.

Veškerá skutečnost je pouhou neskutečností.

Člověk postřehuje pravou podstatu skutečnosti do té míry, do jaké je schopen postřehovat Prapodstatu stvoření.

Bytost je skupenství nábojů, jejichž siločáry jsou ustavičně měněny impulsy, které vznikají vědomými a mentálními vztahy a připomínkami.

Fyzikální průzkum skutečnosti dosud nedospěl až na nejzazší hranici kvalit toho, co můžeme vidět jako soubor hmotných jevů.