Jaroslav Vrchlický

0

Dokud žijeme, učíme se stále žít.

Člověk musí mít něco, co by mohl zbožňovat, jinak je jeho život prázdný.

Kdo opravdu miluje, žárlí na všecko!

Zrada je hydra, která sama sebe stráví.

Po něčem toužit je již důvod k žití.

Hlas srdce často překřičí svědomí.

Pýcha se závistí jsou mramoroví lvi.

Než v otroctví, tož raděj v klínu matky si vynajdeme hrob a v hrobě spánek sladký.

Mnoho zmůže síla duše, mnoho víra, mnoho naděje, ale všechno zmůže jedině láska.

Lež rodí lež.

Láska je zbožností.

Srdce ženy nemůže bít bez lásky.

Láska pramenem jest, který překážkami roste.

Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý.

Láska je prales, ve kterém se každý, okouzlen, ztratí a nikdá nenajde cestu zpět.

Pták a cikán doma všude.

Kdo své slzy počítá, ten toho mnoho nevykoná.

Nevím věru, kdo je šťastnější, král, který má dobrou zemi, či ona, že má dobrého krále.

Stáří jest zvyklé na čekání.

Kdo chce, ten může.

Těžkost je v rozloučení, však skrývá se v něm život.

O cenu se může dít hádka, ale o výsledku nás spraví jen žeň.

Je to zákon přirozený, že dítě jest nám drahé nejen tím, že naše je, ale více proto, že jeho život je životem naším.

Životní filofie lidí je neustále slevovat z ideálů tryskajících z mladistvého poblouznění.

Je to krásný a blažící pocit uváděti zbloudilé na pravou cestu.

Horoucně milovati bývají velká muka.

Státníkům je všechno dovoleno.

Dokud láska ten svět hlídá, všecko se i stáří snese.

Proti vlastnostem druhého je jediné obrany a tou je láska.

Láska nejlepší lék chutný…

Co láska poví sladkými slovy, každý den v nový splítá se věnec čarovných dnů.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře