Má-li se člověk stát člověkem, musí se vzdělat.
Na tebe národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti nemohu, nýbrž tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, dědicem činím.
Dobrý učitel, dobrý učeň, dobré učení mocně umění rozmnožuje.
Bez příkladů, pravidel a cvičení buď ničemu se nevyučuje a neučí, nebo ničemu dobře.
Neznámému nejinak než pomocí něčeho známého učí se.
Čemukoli vyučuješ, hleď aby jasná pravda byla.
Není dobré zoufat si nad pokrokem.
Kdo pokoru opouští, hned klesá.
Spanilý člověk neučený - co jiného než papoušek s krásným peřím.
Jediným učitelem hodným toho jména jest ten, který vzbuzuje ducha svobodného přemýšlení a vyvinuje cit osobní odpovědnosti.
Vše nechť se děje po dobrém, nechť není násilí v ničem.
(Omnia sponte fluant, absint violencia rebus.)
Vše ať se děje přirozeně, násilí ať se vzdálí ze všeho, co se děje.
Moudrost skryta jest před očima všelikého živého.
Marnost, marnost, marnost jest všecko, cožkoli ty nejsi, Bůh můj.
Pochlebování je falešný peníz, který udržuje v oběhu jen naši marnivost.
S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy. Bez knih nebývá učený nikdo ani ve škole.
Koho světa ďábel ctí, tomu jistotné zahanbení nastává.
Osmá ctnost jest udatnost.
Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané.
Obloha s hvězdami dnem nocí se vůkol točí, i vítr sem tam chodě, okolky svými se navracuje.
Komukoli prospěti můžeš, prospívej rád, možno-li celému světu. Sloužiti a prospívati je vlastnost povah vznešených.
Ryba, vezmeš-li ji z vody a dáš buď na vítr neb do země, neb ovšem na oheň, trápení má a umříti musí; proto že voda jest centrum její.
Nedařením svým častokrát sami vinni býváme, nedověrou svou.
Napřed milost k pravdě Boží čisté, kterouž nám před jinými národy prvé službou Mistra Jana Husa našeho ukazovati začal Pán.
Pán Bůh již zázraků nečiní, z nebe nám nic nehází; chce-li kdo co mlti, starati se o to.
Bůh jest, tajná, ukrytá, smyslům nepochopitedlná bytnost, a však bez níž svět státi nemůže, ba ani se státi nemohl.
Ani angelé nám bez Boha nic platni nejsou.
Co Bůh a co svět a jak všudy v světě jeden tvor druhým stojí, všecko pak Bohem.
Svět nic není než změt.
Pokorní chceme býti, však bez potupy; chudí bez nedostatku; poslušní bez zahanbování; pracovití bez potu.
Jde-li nebezpečenství, uhýbá každý svého, jiný uhni neb uvázni, o to pokoj. Kdo běží, běž; kdo leží, lež.
Potřebí tu hluboké pokory, aby člověk svým mocem nic nepřipisoval, než sebe za prach a popel k rozdmýchání snadný a schopný držel.
Dej Bohu čest, že on něčemu víc rozumí, než ty.
Zevnitřní člověk, rušící se na každý den v žádostech svých, mrtven býti musí, aby vnitřní živ byl.
Často kdo se přítelem dělá, nepřítel jest; rádce zrádce, vůdce svůdce, ochránce okrádce, vrchnost prchlost a tyranství.
Ďábel a člověk zlí jsou a zlé ovotce (hříchů a ohavností) přínášejí.
Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest.
Tvor každý z Boha počátek a trvánlivost béře a zase zpět k Bohu se navraceti má, milováním totiž a vděčností; to jest cíliti k slávě Boží.
Žádné naprosto divoké šelmy tak s sebou nezacháejí, jako lidé s lidmi.
Čím kdo víc má, tím se mu víc chce, jako vodnotedlný, čím víc pije a do sebe leje, tím více žízní.
Bohu se nám věřiti chce potud, pokudž pěstmi makati můžeme.
Kam koli tedy kdo běží, sebe třeba jen s sebou nesa, již terč, šípy i lučiště, všecko spolu nese.
Všichni na jednom jevišti velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče.
Když se cizí roub do stromu štípí a ujme se a vyroste, nese ovotce, ne jaké by kořen chtěl, než jakého přirození sám jest.
Já vyslyším nebesa, a ona vyslyší zemi, země pak vyslyší obilé, mest a olej, a ty věci vyslyší vás.
Hladovitáť jest mysl lidská a nesyté oči, že statku, peněz, slávy, lahůdek, uměni a knih, a po čem sic kdo dychtí, nikdy se nahltati nemůž.
Což bylo, bude ještě, a co přešlo, přijde zase.
Vždycky jest v světě něco minulého, něco přítomného, něco budoucího.
A to se ustavičně, bez přítrže děje, že jedno hyne, druhé nastává, a vždy jedno z druhého se dělá.
Svět jak živ nebyl než marnost.
Bezpečně zajisté kráčí, kdo za nejmoudřejším kráčí; bezpečně stojí, kdo s všemohoucím stojí.
Každý sobě rozumem svým sám vybírá, jak co chce míti, a nejde-li mu to tak, hněvá se, zpouzí, repce, pysky hryze.
Viditedlné stojí na neviditedlném.
Člověk dokonale učený jest strom na kořenu vlastním stojící, svou vlastní vláhou se napájející, vždycky stále a čím dále tím silněji rostoucí, zelenající se, kvetoucí, ovoce nesoucí.
Vody do moře a z moře zase tekou.
Vhodíš-li oheň do vody, uhasne; proto že tu z centrum vlastního, jenž jest horkost, do centrum cizího, totiž do studenosti, jest uvržen.
Svět tento není nic než viditedlný stín neviditedlného.
Slavnější jest Bůh, než všeho světa vzácnost a sláva.
Často k ďáblu raději o radu běží, než by na Boha vzpomenul.
Svět jest kolo, jenž se točí, prudce chvěje, hlučí, zvučí.
Co netopýři do toho, že papoušek má peří?
Kdo pominutedlné miluje, s pominutedlným pomine.
Má-li kdo co, má pro sebe, jiní záwistí nebo nouzí a nedostatkem chřadnou.
Poněvadž sebe nade všecko milujeme, chtěli bychom, aby nám vždycky všecko plně šlo; zlého nás nic nepotkávalo, dobrého ničeho se nenedostávalo; což v světě býti nemůž.
Komentáře