Hérakleitos

Oči jsou přesnější svědkové než uši.

Věčná je jenom změna.

Kdyby štěstí spočívalo v příjemnostech těla, pokládali bychom voly za šťastné, když najdou k žrádlu vikev.

Naše žití je smrt jiných a žití jiných je naše smrt.

Slunce - denně nové.

Neustálá proměna je základním rysem přírody.

Pravda je až na dně studny, která nevysychá.

Psi štěkají právě na toho, koho neznají.

Choroba činí zdraví příjemným a dobrým, hlad nasycení, námaha odpočinek.

Nejmoudřejší z lidí se vůči bohu jeví jako opice, i moudrostí i krásou i vším ostatním.

Moře je voda nejčistší i nejšpinavější, pro ryby pitná a prospěšná, pro lidi nepitná a zhoubná.

Očištují se marně krví jsouce poskvrněni.

Charakter člověka je jeho osudem.

Nejkratší cesta k věhlasu je stát se dobrým.

Bohu je všechno krásné a dobré a řádné; lidem ale připadá něco neřádné, něco žádné.

Muž, který se opije, je veden nedospělým dítětem (dítětem uvnitř).

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.

To jedno moudré - samotné nechce i chce být zváno Diovým jménem.

Všechno se pohybuje a nic netrvá.

Vepři se těší více z hnoje nežli z čisté vody.

Ale vždy byl, je a bude: stále živý oheň, který se zažehává podle míry, a dle ní uhasíná.

Neučenost je lepší skrývat.

Bůh je den a noc, zima a léto, válka a mír, hlad a sytost.

Vše plyne.

Všem lidem patří poznávání sebe sama a uvažování.

...Ostatním lidem však zůstává skryto, co činí, když bdí, tak jako zapomínají, co dělají, když spí.

Ti nejlepší si místo všeho vybírají jedno, nehynoucí slávu místo pomíjivosti; mnozí však se sytí jako dobytek.

Lidská mínění jsou dětské hračky.

Zápas je všech otec, všech král, a jedny předvádí jako bohy, druhé jako lidi; jedny činí otroky, druhé svobodnými.

To jedno moudré - vědět, že důmysl, byť jakýkoliv, řídí všechno skrze vše.

Protikladné - shodné.

Dobro i zlo má ve světě své nezbytné místo.

Z neladně roztroušených věcí - nejkrásnější harmonie.

Ti, kdo neumějí naslouchat, neumějí ani mluvit.

Vše plyne.

Bůh - den a noc, zima a léto, zápas a mír, sytost a hlad.

Jsme a nejsme, do stejné vody vstupujeme a nevstupujeme.

Efesané si zaslouží, aby všichni dospělí byli usmrceni a zanechali město nedospělým.

Oheň, který přichází, všechno tříbí a odhalí.

Je třeba, aby filosofičtí mužové byli velmi dobře znalí velmi mnoha věcí.

Ohněm se mění všechno a vším se mění oheň, tak jako zlato za zboží a zboží za zlato.

Pythagoras, syn Mnésarchův, se přičinil o zpytatelství ze všech lidí nejvíce, a vybrav si tato sepsání vytvořil si svoji moudrost - mnohoučenost, umění šalby!

Je-li třeba, je zápas oním společným, a právo je sporem, a všechno vzniká sporem, i podle onoho potřebného.

Když nechápající poslouchají, podobají se hluchým; vlastní řeč jim dosvědčuje: jsouce zde, jsou nepřítomni.

Vše je v pohybu a nic netrvá věčně.

Pro bdící je svět jeden a společný, ale každý ze spících se obrací k vlastnímu.

Přes společný, jsoucí logos mnozí žijí, jako když mají své vlastní vědomí.

Věci, které lze vidět, slyšet a znát - takových já si nejvíce cením.

Uvažovat - největší zdatnost a moudrost.