Naše strachy a naše stíny se mohou stát mostem k druhým lidem, protože v oblastech, v nichž se nám daří, nikoho nepotřebujeme.
Absence otce ovlivňuje utváření mužské identity.
Otec hraje zásadní roli při vytvářením struktury psychiky u dítěte.
Muž potřebuje více mužských vzorů, aby dospěl k vlastní individualitě.
Komplexy nejsou kopie vztahu k otci a k matce: míchá se do nich vliv druhých lidí.
Antropologie nás učí, že neexistuje lidská společnost, kde by nebyla homosexualita.
Skutečný strašák naší společnosti se jmenuje deprese.
Deprese může sloužit jako odrazový můstek ke změně, pokud jí přijmeme a prožijeme naplno asi vším všudy. Je třeba akceptovat, že projdeme beznadějí, abychom mohli oplakat nenaplněné touhy.
Deprese bude trvat do té doby, dokud “já” neopustí své představy o absolutní kontrole a nerozhodne se počítat se svým vnitřním partnerem.
Alchymisté říkali, že prvotní matérii jejich transformačního díla je to, co všichni pošlapávají a nenávidí.
Život hrozně zmrzačí naše ideály, jako kdyby v temném sevření materiální existence bylo nějaké tajemství k odhalení, tajemství, které se zřejmě dá získat utrpením.
Nejsme všemocní bohové, nemůžeme dosáhnout všeho, co chceme.
Iniciace znamená otevřené dveře do reality.
Utrpení, kterého se nám dostává a jež způsobujeme, je základní skutečností existence.
Komplex je psychická entita, která musí být poražena na psychickém terénu.
Muž musíš poznat sám sebe v bohu Phallovi se vztyčeným penisem, aby pocítil kvalitu energie, která ho zásadně odlišuje od ženy.
Nezřídka se ukazuje, že předsudky syna jsou stejné jako ty otcovy.
Sebevražda je zcela definitivní prostředek, který lidská bytost může použít, aby se vyhnula bolesti života a pokusila se dovézt neúspěch ad absurdum.
Je iluzorní si myslet, že můžeme za několik měsíců napravit, co krystalizovalo dlouhá léta.
Prvním důsledkem zanechání syna ve výhradní péči matky je synům strach z žen, a hlavně strach z toho, aby se sám nestal ženou; druhým důsledkem je, že synové budou mít po celý život strach z těla, a to z těla žen i ze svého vlastního.
Když si člověk přestane říkat, že všechno je chyba druhých, otevře se mu nový svět.
Jedním z hlavních následků otcovy absence je, že synové zůstanou jako bez těla.
Aby člověk mohl být ve shodě sám se sebou, musí být ve shodě ještě s někým; je třeba, aby se utvářel tak, že nejprve do svého těla včlení někoho druhého, bude ho imitovat.
Duševní nemoc je barometrem naší společnosti.
Naši komplexy méněcennosti nás vedou k systematickému sebeponižování.
Podle mého mínění neexistuje model ideálního muže, stejně jako neexistuje ideální rodina.
Muži sice vzbuzují dojem nezávislosti, nicméně potřebuji pomoc a hledají otce.
Tvořivost potřebuje ke své existence chronicky nepořádek. Když je všechno v souladu, znamená to stagnaci.
Komentáře