Zoufalství je cena, kterou se platí za to, když si člověk stanoví nemožný cíl.
Jenom chytří, prohnaní a vlivní uniknou válce.
Smrtí naše odpovědnost končí.
Slova jen všechno komplikují.
Rozkoš roste se zvykem.
V nouzi člověk pozná přítele.
Přátelství je cosi v duši. Člověk je musí cítit. To není oplátka za něco.
Pomsta prospívá charakteru: z pomsty se stává odpuštění
Poctivost je dvojsečná zbraň, ale inteligence se stará o to nejdůležitější.
Dejte psovi špatné jméno a nikdy z něho nic nebude.
Bezpečí může člověku jít na nervy, stejně jako nebezpečí.
Láska manželky není dokonalá: příliš se dělí s mužem o hřích.
Hříšník je samým jádrem křesťanství...
Důvěra je mrtvým jazykem, jehož gramatiku jsme zapomněli.
Vina a nevina jsou stejně relativní jako bohatství.
Nevinnost musí umřít mladá, nemá-li zabíjet duše mužů.
Ráj zůstává neochvějně na svém vyhrazeném místě za hranicemi smrti a na této straně kvete nespravedlnost, krutost a nízkost, které jinde lidé tak chytře ututlávají.
Velká část života spočívá v odkládání trápení na později.
Pravda nikdy nemá pro žádnou lidskou bytost skutečnou cenu – je to symbol, po kterém se pídí matematici a filozofové.
Pacient má vždycky pravdu.
Ve tmě je žal a utrpení ještě horší.
Žádný člověk nemůže druhému člověku skutečně rozumět.
Kdybychom znali všechna fakta, odpouštěli bychom téměř všechno.
Když člověk někde žije, musí dřív nebo později ochutnat místní výrobky.
Dosud mu nikdo nevepsal do tváře tahy, které tvoří člověka.
Smrt nikdy nepřichází, když ji člověk nejvíc potřebuje.
Zřídkakdy je něco tak zlé, jak se člověk obává.
Pod složeným prádlem můžete objevit žal, na který se člověk snaží zapomenout.
I ve válce musí člověk někdy cvičit schopnost důvěřovat, aby mu nezakrněla.
Ženy tolik lpějí na hrdosti: chtějí být hrdé samy na sebe, na své muže, na okolí.
Psa sice můžeme milovat nade všechno na světě, ale kvůli jeho záchraně bychom nepřejeli ani cizí dítě.
Když člověk v něco dostatečně věří, splní se to.
Z každého hovoru se dříve či později stane rozhovor.
Láska je přání porozumět, ale po neustálých neúspěších časem toto přání umírá.
Jednou z charakteristických vlastností podvodů je ztráta pocitu důvěry k člověku.
Na světě je dost zkažených kněží té či oné víry: je jistě lepší předstírat víru než bloudit v neřestně prázdnotě krutosti a zoufalství.
Útěcha, stejně jako pohlavní styk, dostane časem svou rutinu.
Byla jako stálá ručička na barometru, která ukazuje na „krásně“.
Je jedno přísloví; konec je vlastně začátek.
Mezi pravdou a lží je možno narýsovat přibližnou čáru.
Je lépe zhřešit sedmdesátkrát a pokaždé toho litovat, než zhřešit jednou a nelitovat nikdy.
V lidské lásce nikdy není vítězství: můžeme dosáhnout několika menších taktických úspěchů, než nás s konečnou platností porazí smrt či lhostejnost.
Při nervovém vypětí vždycky povolí muž.
Mrtvé už nikdo nepotřebuje. Na mrtvé lze zapomenout.
Když deště přestanou, čas utíká.
Lidské bytosti nikdy nepřestanou překvapovat.
Být člověkem, znamená vypít svůj kalich do dna.
Stání udržuje pravidelné trávení.
Všichni jsme se smířili se smrtí: ale s životem, s tím jsme se nesmířili.
Lidská beznaděj není nikdy taková jako beznaděj Boží.
Vášeň zmírá a láska odchází, ale soucit že zůstává.
Na chromou kachnu se nečeká.
Pro ty, kteří nemilují, se čas nikdy nezastaví.
Barvu kůže nám dal Pán Bůh.
Komentáře