Francesco Petrarca

0

Největší závist vzniká vůči těm, kteří vlastní silou vzlétli a tak unikli ze společné klece.

Jen malou vášní plá, kdo vyslovit ji může.

Šlechticem se člověk nerodí, stává se jím.

Jak krásná je smrt toho, kdo hodně miloval!

Zem, kde dny i v létě jsou mlhavé a krátké, rodí lid, jenž neví, že smrt je bolestná.

Neuznávám jiné rozkoše než učit se.

Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.

Své přátele dělím na ty, které obdivuji, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit.

Nejvíce nenáviděni jsou ti, kteří se dostanou vlastní silou ze společné klece.

Jsou city, které se nedají vyslovit jinak než mlčením.

Knihy nemají být nářadím, které by zdobilo dům, nemají býti cenným zbožím, nýbrž mají býti zásobnicí, která živí ducha.

Dva milostné dopisy se píší nejhůř - první a poslední.

Opravdu bych si přál, abych mohl říci, že jsem nikdy nepodlehl svodům těla, ale lhal bych, kdybych to tvrdil.

Kdo se snaží svou náruživost uzdou rozumu ovládati poznávaje, že povznáší se nad zvíře jenom tou měrou, kterouž užívá svého rozumu: totě pravý člověk.

Je to stoka, do níž se vlévají všechny neřesti a nečistoty světa. Pohrdá se tam Bohem, uctívají se tam peníze, pošlapávají se tam zákony božské i lidské. Všechno tam čpí lží: vzduch, země, domy, a hlavně ložnice.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře