Pravdivě milující vidí milovaného tak, jak vyšel z ruky Boží.
Pro křesťana neexistuje cizí člověk. Nejbližší je vždy ten, kterého máme právě před sebou, a který nejvíce potřebuje naši pomoc. Nerozhoduje, zda je příbuzný či nikoliv, zda je nám milý či ne, zda je po morální stránce hoden pomoci či nikoliv. Láska Ježíše Krista nezná hranic. Kdo Bohu dává, ten získává.
Modlitba a oběť jsou s jistotou o mnoho důležitější než všechno to, co můžeme říci.
Být dítětem Božím znamená být současně malým i velkým.
Jestliže se celkově odevzdáme do rukou Božích, pak můžeme doufat, že z nás něco udělá.
Kdo miluje lidi jako Kristus, touží, aby patřili Bohu a ne jemu.
Pravdivě milující vidí milovaného tak, jak vyšel z ruky Boží.
To, že Boží svoboda se nemůže postavit proti našim modlitbám, je nejzvláštnější skutečnost našeho života.
... pamatuj, že zde nežijeme proto, abychom měli nebe na zemi.
Od prvních dnů života jsem věděla, že mnohem důležitější je být dobrým než moudrým.
Utrpení nejsou nikdy příliš velká, ani radost příliš malá.
Důvěra v Boha je nezávadná jenom tehdy, když jsme ochotni přijmout s pokorou to, co na nás Bůh sesílá, protože jedině On ví, co je pro nás jistě dobré.
Když ke mně Pán přijde ve svatém přijímání, mohu se Ho zeptat: „Co ode mě žádáš, Pane?“ Pak se ponořím do toho, co po tiché rozmluvě s Ním poznám jako nejnutnější požadavek.
Co můžeme a musíme konat, je ustavičné otevírání se milosti.
Žádné duchovní dílo se nerodí bez velkých bolestí.
Jestliže se celkově odevzdáme do rukou Božích, pak můžeme doufat, že z nás něco udělá.
Komentáře