Život je krásný, když člověk žije z vlastního pramene, nikoli z podsunutého.
Život je velmi krátká doba na to, abychom žili odpojení od své podstaty.
Život je často brán, aby se užil, ale to nejde bez úsilí. Je to hra na život.
Štěstí jsou ty chvíle, kdy v sobě máte hrozně moc bytí.
Malomyslnost je strach rozhodovat o svém životě, strach říci to o čem jsem přesvědčen.
Kdo potřebuje být přijímán tak je sám a má z toho strach.
Představa o ráji je pitomost. Nemáme odvahu přijmout smrt.
Dnešní člověk žije v předběhu, nepatří mu přítomnost.
Nuda patří do života. Nese v sobě nicotu a prázdnotu, se kterou se člověk musí během života skamarádit. Tím se připravuje na stáří a na smrt. To je ta nevyhnutelnost, se kterou se musíme učit žít už odmalička. Ať se dítě nudí a maminka není kašpárkem.
Nemám ráda marketing, je to samé lákání a lež.
Filozofie pomáhá člověku pochopit to, co není vidět očima, ale k čemu se musí každý dobrat v napětí bytostného tázání.
Víte, celá filozofie, a teď nepřeháním, je vlastně přípravou na smrt.
Skutek je legitimace, kterou se člověk prokazuje světu.
Je nevyhnutelné se vyvázat z těch neustálých: toto či tamto musím.
Žijeme v době, která je nesmírně rychlá. Mluvíme o době instantní, kde všechno musí být velmi rychle uděláno, rychle prožito, rychle zhodnoceno a odžito. Všechno musí být užitečné. A to je past, ve které se současný člověk nalézá, aniž o tom většinou ví.
Je třeba postavit se běsům!
Nouze je ta mezní situace, která nás vede k tázání. Tázání k sebepoznání. A sebepoznání zase k autenticitě.
Cosi mystického v nás, co nás přesahuje, tu transcendenci nebo duši, jsme zredukovali maximálně na náboženství nebo ideologie.
Lidé jsou dnes předměty. Lidé nesmí být prostředkem, ale účelem.
Chce se to otevřít něčemu, co je neznámé. A k tomu je zase potřeba odvaha. Odvaha přemýšlet jinak. Dělat věci jinak. Vystoupit z těch systémů.
Je třeba vést rozhovor v přírodě, chodit sám na procházky, pustit k sobě nebe a nemyslet na to, co budu dělat zítra. To si zakažte.
Člověk se může mýlit. Dovolte to nejen druhým, ale hlavně sami sobě.
Když je člověk sám, vyčistí se prý od balastu dnešní agresivní doby.
Škola učí sebeprosazení, člověk je lidským zdrojem posuzovaným z hlediska tržního přínosu.
Člověk se stal lidským zdrojem, organizovaným ve velkých korporacích a posuzovaným z hlediska tržního přínosu.
Komentáře