Alena Mornštajnová

0

Ne smrt, ale umírání je hrozné.

Život osamělé ženy je sice svobodný, ale smutný.

Odmítnutí žádný muž nemá rád.

Mlčení má tu výhodu, že vás nikdo nemůže přistihnout při lži a každý si vaše mlčení vysvětlí po svém.

Mlčení má tu výhodu, že vás nikdo nemůže přistihnout při lži a každý si vaše mlčení vysvětlí po svém.

Ke každému cíli vede cesta — jen je třeba ji najít.

Některým ženským holt není souzeno stát se mámami.

Pokud bude opravdu chtít, nic na světě není nemožné.

To Bůh člověku sesílá do cesty překážky, aby se ujistil o síle jeho víry.

Hubení lidé bývají zimomřiví.

S vůdci je ta potíž, že vědí, co je nejlepší pro lidstvo, ale zapomínají, že to nemusí být nejlepší pro člověka.

Všechna mimina jsou plešatá.

Názor zachráněného spoluobčana je chodu dějin naprosto lhostejný.

Život není vůbec předvídatelný, i když někdy je dost beznadějný.

Lidé přicházejí na svět z různých důvodů — z lásky, náhodou nebo omylem.

Člověk míní, ale cosi – ať už jsou to události, náhody, nebo zlomyslnosti osudu – plány mění.

Je mnohem těžší špiclovat někoho, kdo vám nosí kytky, než člověka, kterého nesnášíte.

Ve světě součtů a rovnic náhody neexistují, ale ve skutečném světě jsou nejčastější příčinou všech změn.

Tak jako mávnutí motýlích křídel může vyvolat tajfun na druhém konci světa, tak i pouhé slovo mnohdy raní a poznamená vztah dvou lidí navěky.

Když hodíš žebravému psu kolečko salámu, nedá pokoj, dokud nedostane další a další.

Život není Člověče, nezlob se! Nejde jen hodit šestku, nahradit jednu figurku.

Žít sama neznamená být opuštěná, nýbrž být samostatná a nezávislá.

Není divu, že člověk nebere slovo „nesmíš“ vážně, když ho slyší v každé větě.

Opravdu si někdo myslí, že je život spravedlivý?

Na některé věci se zapomenout nesmí.

Matky milují své děti bezpodmínečně, ať udělají cokoli. Matky nemají na výběr.

Lidé pracují dobře, jen když pracují pro sebe.

V Terezíně byla smrt víc doma než život.

Jak se svět může zlepšit, když budeme všichni mlčet?

Člověku ne vždy všechno vychází podle jeho představ.

Cestování rozšiřuje obzory a dodává odvahu a sebevědomí.

V životě potkávají člověka i věci, které nemůže změnit, i kdyby se snažil sebevíc.

žádná rovnostářská společnost nevydržela víc než pár let. Každý podobný pokus končil krachem.

Listopád je moje nejosobnější kniha.

Jsou různé druhy ticha. Ticho útulné, ticho volající ke spánku, ticho těšící se na příchod blízkého člověka, ale i ticho tíživé, plné očekávání, že bude v příštím okamžiku přerušeno křikem nebo příkrou poznámkou.

Jednou vypuštěné zlo už žije dál svým vlastním životem.

Na spravování uniforem není zapotřebí kdovíjaké šikovnosti, vždyť chytit jehlu do ruky umí každá ženská.

Občas se vyplácí být neposlušná a drzá.

Kluci nejsou tak upovídaní ani zvědaví jako holky.

O minulosti musíme vědět co nejvíc, abysme neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu.

Je dost těžké malovat radost, když ji necítíte.

Za většinu špatného nemůže osud, nýbrž zlo v nás.

S vůdci je ta potíž, že vědí, co je nejlepší pro lidstvo, ale zapomínají, že to nemusí být nejlepší pro člověka.

Jen šťastná matka má šťastné dítě.

Armáda dá člověku disciplínu a stane se mu druhou rodinou.

Nikdy jsem nepochopila, proč dospělí dětem tvrdí, že se vyplácí být hodný a poslušný.

Člověk buď umí být šťastný, nebo to prostě neumí.

Děti nestačí jen milovat, ale je třeba věnovat jim péči a čas.

Jak se někdo může obracet s prosbou k bytosti, která v lepším případě vůbec neexistuje, a v tom horším na ně všechno to utrpení seslala, nebo mu – přestože je všemocná – alespoň nezabránila.

Tak jako mávnutí motýlích křídel může vyvolat tajfun na druhém konci světa, tak i pouhé slovo mnohdy raní a poznamená vztah dvou lidí navěky.

Lepší je být tlustá a mít dobrou náladu než být hubená a beze smyslu pro humor.

Jaký smysl má klanět se jménu napsanému zlatým písmem na studeném mramoru?

Každý člověk v sobě nese příběh, a všechny příběhy se propojují na nádražích. Lidé se tady setkávají, na okamžik se jejich osudy protnou, a potom se zase rozejdou domů.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře