Trpělivost pravou a dokonalou má, kdo snáší trpělivě křivdy nejen zasloužené, nýbrž i nezasloužené.
Pravá a dokonalá střídmost záleží v tom, zachováváme-li pravo umíru v pocitech vnitřních i skutcích zevnitřních.
Opatrnost jest učitelkou všechn ctností, stanovíc všem míru a pořádek.
Opatrnost jest učitelkou všechn ctností, stanovíc všem míru a pořádek.
Kdo umíš mluviti, nauč se též mlčeti.
Kdo umíš mluviti, nauč se též mlčeti.
Kdo neumí mlčet, toho nepřítel lehce přemůže.
Neproklínej nikoho ve hněvu!
Nemysleme, že pravou lítost má, kdo vzdychá a pláče. Neboť velmi často se stává, že povzdechy a pláč vynuceny bývají strachem před peklem.
Pravou víru má, kdo věří, že Otec, Syn a Duch sv. jest jediný pravý Bůh a že v těchto třech osobách jest jediný pravý Bůh a že v těchto třech osobách jest jediné nerozdílné Božství, rovná Sláva a věčná Velebnost.
Zdrželivost pravou a dokonalou máme, užíváme-li jen potřebných věcí, stravy a oděvu.
Kdo v pravdě střídmý jest, snaží se ve všem zachovávati míru, mimo v lásce Boží, chvále Jeho a díkučinění.
Boha miluje, kdo rozkazy plní ne tak ze strachu před veliký tresty neb z touhy po odměně, nýbrž proto, že dobré jest a počestné, co jest poručeno.
Dokonalosti, která se žádá ode všech, dosahuje člověk osobně tím, že věrně zachovává Boží a církevní přikázání, především zákon lásky.
Známky pravé střídmosti má, kdo se mírní ve stravě, šatstvu, spánku a jakémkoli pohodlí tělesném i v radostech časných nedopouštěje žádného přebytku, žádné nezřízené lásky a náklonnosti ku věcem pozemských, nýbrž spokojuje se s tím, co jest nevyhnutelně potřebným.
Znamením a znakem nečistoty jest nestřídmost v jídle a pití.
Láska k Bohu nikdy není nečinna.
V pravdě obezřetným jest, kdo dovede vždy moudře rozeznati Tvůrce ode tvorů, co Stvořitel jest a co stvoření.
Pravou tichost nebo mírnost jevíme tehdy, nehněváme-li se nikterak pro učiněná nám bezpráví, aniž na jevo dáváme jakou mysli rozhořčenost.
V pravdě milosrdnými jsme, dáváme-li rádi chudým, odpouštíme-li ze srdce nepřátelům a odměňujeme-li se štědře svým dobrodincům.
Znamením pravé čistoty jest, krotím-li svých pět smyslů a ode všech tělesných lákadel je chráníme, pak odvracíme li srdce od marností, zlých myšlének a od zábav.
Láska je matkou a okrasou všech ctností.
Pravé zevnitřní pokání jest, zdržeti se věcí dovolených, žádáme-li za odpuštění pro věci nedovolené, jak praví Písmo svaté.
Pravdomluvným jest, kdo nezvratně splňuje vše, co slíbil Bohu i všem lidem a jenž všechna slova svá, jednou pronesená, skutečně plní, leč by někdy věc zrale uváživ před Bohem za dobré uznal, slovu nedostáti.
Čistotu působí a zachovávají tyto věci: střídmost v pokrmu, jednoduchá úprava oděvu, nepohodlí tělesné a útěk před místy a časem, k nestydatosti pobádajícími.
Známku upřímného vyznání má, kdo veškeré hříchy jako vodu vyleje, nikoli tak, aby zůstala barva, jako při vylití mléka, ani mastnota nebo chuť, jako při vylévání oleje nebo krve, ani zápach, jako při vylití vína neb octa.
Holubice neraní nikoho ani zobákem ani drápem; a tak v pravdě prostý nikomu neškodí, ani slovem ani skutkem.
Mnohý, jenž se přetvařuje, činí jako by byl trpělivým.
Mnohý, jenž se přetvařuje, činí jako by byl trpělivým.
Pravá a dokonalá štědrost záleží v tom, že všem nuzným uštědřujeme ochotně a dle možnosti pozemských statků.
Pravý pokoj a mír s bližním má, kdo všemožně se střeží, aby nikoho zúmyslně při jakékoli příležitosti nezkormoutil.
Mnohý, jenž se přetvařuje, činí jako by byl trpělivým.
Pravou svobodu má, kdo není jat žádostí věcí časných ani chválou nebo přízní lidskou, ani zálibou v sobě samém, ani nelibostí k jiným, ani přátelstvím tělesným, anebo bázní otrockou či slastí pomíjející rozkoše.
Lilie zajisté, jakkoli jest bodána trním, čistotu přece zachová mocnější vydávajíc vůni, než kdyby bodána nebyla.
Nemysleme, že pravou lítost má, kdo vzdychá a pláče. Neboť velmi často se stává, že povzdechy a pláč vynuceny bývají strachem před peklem.
Mnohomluvnost se často zaměňuje s přívětivostí.
Znamením pravé útrpnosti jest, nejen žalostniti s přáteli, ale i s nepřáteli.
Pravou radost a útěchu máme, těšíme-li se z věcí týkajících se Boha.
Přísnost se mnohdy vydává za spravedlnost.
Kdo v pravdě střídmý jest, snaží se ve všem zachovávati míru, mimo v lásce Boží, chvále Jeho a díkučinění.
Známku nepravé a klamné svornosti s bližním má ten, jemuž nelíbí se v srdci dobré skutky a zbožné mravy jiných, ač je mnohdy přece slovy na oko doporučuje.
V pravdě obezřetným jest, kdo dovede vždy moudře rozeznati Tvůrce ode tvorů, co Stvořitel jest a co stvoření.
V pravdě poslušný nikdy o činech svých nerozhoduje, ani dle rozumu svého o ničem nesoudí.
Známky pravé střídmosti má, kdo se mírní ve stravě, šatstvu, spánku a jakémkoli pohodlí tělesném i v radostech časných nedopouštěje žádného přebytku, žádné nezřízené lásky a náklonnosti ku věcem pozemských, nýbrž spokojuje se s tím, co jest nevyhnutelně potřebným.
Jsou mnohé chyby, které často podobu ctnosti předstírají, by se zdálo, že jsou pravými ctnostmi, ač jsou vlastně chybami.
Boha v pravdě dokonale poslušen jest, kdo pilně a často uvažuje, co nejvíce v každém čase i místě Bohu se líbí a k čemu Všemohoucí v moudrosti Své zvláště jej vede, a spolu se snaží, vše to usilovně plniti.
Milosrdenství působí, že nám Bůh dle zásluh našich na věčnosti odmění.
Holubice neraní nikoho ani zobákem ani drápem; a tak v pravdě prostý nikomu neškodí, ani slovem ani skutkem.
Lichou nadějí se kojí, kdo přikázání Boží a sliby své přestupuje nedbaje toho, aby život svůj zřídil podle Písma sv. a nad míru opovážlivě doufaje, že Bůh mu bude milostiv bez vlastních zásluh.
Pravá pokora pěstí se tím, když člověk opravdu poznává, že ze sebe nemůže žádného ni tělesního ni duševního pokušení přemoci.
Pravou svobodu má, kdo není jat žádostí věcí časných ani chválou nebo přízní lidskou, ani zálibou v sobě samém, ani nelibostí k jiným, ani přátelstvím tělesným, anebo bázní otrockou či slastí pomíjející rozkoše.
V pravdě milosrdnými jsme, dáváme-li rádi chudým, odpouštíme-li ze srdce nepřátelům a odměňujeme-li se štědře svým dobrodincům.
Pravou statečnost má, kdo od nedovolených věcí smysly své i údy odvrací.
Pravou radost a útěchu máme, těšíme-li se z věcí týkajících se Boha.
Kdo miluješ pokoru, kořen pokory v srdci svém zasaď, to jest, vlastní křehkost uznávej.
Pravé zevnitřní pokání jest, zdržeti se věcí dovolených, žádáme-li za odpuštění pro věci nedovolené, jak praví Písmo svaté.
Pokoru pravou a dokonalou má, kdo pohrdá poctou, které se mu dostává, a netouží po tom, aby se mu nějaké dostalo.
Pravou a dokonalou naději jest jistá čáka budoucí blaženosti, kterouž máme z milosti Boží a předchozích zásluh.
Pravý pokoj a mír s bližním má, kdo všemožně se střeží, aby nikoho zúmyslně při jakékoli příležitosti nezkormoutil.
Pravou a dokonalou statečností jest, vládnouti duchem svým, t. j. v pokušení k pýše, nenávisti, hněvu, chlípnosti, lakotě, marné slávě, samolásce a tělesné rozkoši nesvoliti, ale hned je potlačiti.
Známku upřímného vyznání má, kdo veškeré hříchy jako vodu vyleje, nikoli tak, aby zůstala barva, jako při vylití mléka, ani mastnota nebo chuť, jako při vylévání oleje nebo krve, ani zápach, jako při vylití vína neb octa.
Pravá opatrnosť čili moudrosť záleží v tom, že snažíme se vždy víc a více poznávati vznešenosť Boží s jedné a hlubokosť lidské bídy s druhé strany.
Pravá láska k bližnímu jest, milovati bližního, jako sebe samého, přítele i nepřítele.
Znamením pravé útrpnosti jest, nejen žalostniti s přáteli, ale i s nepřáteli.
Komentáře