Brusnice Borůvka

Borůvky jsou malé modré bobule používané v lidovém léčitelství minimálně 800 let. Ale až za druhé světové války byl zjištěn jejich skutečně pozoruhodný účinek; neobjevili jej vědci, ale letci.

Historie borůvky

Není známo, kdy lidé vlastně začali využívat léčivých vlastností borůvek. První písemné zprávy o takovém užívání se datují do 12. století, kdy je Hildegarda z Bingenu, známá abatyše, bylinářka a skladatelka, doporučovala na celou řadu nemocí, včetně onemocnění dýchacího ústrojí.

Borůvky mají adstringentní účinky, což znamená, že přitahují tkáně k sobě. Podobně jako jiné svíravé prostředky, mezi něž se řadí například čaj, byly používány po celá tisíciletí k léčbě ran, aftů a průjmu.

V Anglii za vlády Alžběty I. byla směs medu a borůvek velmi oblíbeným prostředkem proti průjmu. Později se z nich většinou připravoval džem, ale i nadále se používaly k léčbě průjmu. Po dlouhodobém užívání borůvek nebo marmelády z nich připravené udávali lidé, že se jim zlepšil zrak, a lidoví léčitelé je za tím účelem začali předepisovat. Zároveň je doporučují i proti cukrovce.

Za druhé světové války jedli britští letci borůvkovou marmeládu před plánovanými nočními lety. Borůvky jim prý vylepšily zrak a vidění v noci. Po válce začali plody zkoumat vědci a zjistili, že skutečně zlepšují noční vidění a přizpůsobivost očí na ozáření světlem.

Léčebné využití borůvek

Modrá barva borůvek je způsobena vysokým obsahem účinných antioxidantů zvaných antokyanosidy. Antioxidanty pomáhají předcházet poškození buněk způsobenému velmi reaktivními molekulami kyslíku, volnými radikály, popř. pomáhají toto poškození vyrovnat. Vědci se shodli na skutečnosti, že volné radikály (oxidanty) jsou hlavní příčinou onemocnění srdce, mnoha druhů rakoviny a dalších degenerativních nemocí.

Celková prevence: antioxidanty - včetně vitaminu C a E, selenu, karotenů (např. beta-karotenu) a antokyanosidů - jsou obsažené v ovoci a zelenině. Na Univerzitě Tufts ve Výzkumném ústavu lidské výživy (Jean Mayer USDA Human Nutrition Research Center on Aging na Tuftské univerzitě) se zjistilo, že na antioxidanty je nejbohatší tmavě zbarvené ovoce a bobule, obsahující skutečně hodně antokyanosidů: borůvky, brusinky, maliny, třešně, ostružiny, fialové hroznové víno, švestky, hrozinky a slivy. Z uvedeného výčtu měly téměř nejvyšší obsah antioxidantů právě borůvky.

Šedý zákal: jednou z nejčastějších příčin špatného zraku a následně i slepoty u starších lidí je šedý zákal. Nemoc je důsledkem poškození oční panenky, která má být čistá, ale oxidanty na ní způsobují vznik zamlžených skvrn.

Z dosud neobjasněných příčin mají antokyanosidy v borůvkách opravdu silný vliv na oči. V Itálii byl padesáti lidem s raným stadiem šedého zákalu podáván borůvkový výtažek a vitamin E (další antioxidant) 3x denně. Léčba zastavila postup nemoci u 97 procent pozorovaných pacientů.

Degenerace makuly: nervy protkaná sítnice oka je pro zrak velmi důležitá. Jde o poškození makuly (tyčinek), což je nejchoulostivější sítnice, která způsobuje, že vidíme to, co se nachází přímo před námi (centrální vidění), stejně tak jako jemné podrobnosti.

Byla provedena studie, kdy byl 31 lidem s různým poškozením sítnice, včetně degenerace makuly, podáván výtažek z borůvek. Lidem s poškozenou makulou se zrak výrazně zlepšil.

V Jižní Dakotě provedl jeden vědec jiný pokus na deseti lidech ve věku 61 až 77 let, z nichž všichni měli degenerovanou makulu. Dal svým dobrovolníkům seznam ovoce a zeleniny bohatých na antioxidanty a požádal je, aby každý den snědli dvě porce ovoce a tři porce zeleniny z nabídky na jeho listu. Zároveň účastníkům studie poradil, aby brali výživové doplňky obsahující antioxidační vitaminy a prvky plus výtažek z borůvky a jinanu dvoulaločného (ginkgo je také známý antioxidant). O rok později se u všech lidí podstatně zlepšil zrak alespoň u jednoho oka.

Diabetická retinopatie (poškození sitnice způsobené cukrovkou): cukrovka poškozuje všechny cévy v těle, a to i jemné vlásečnice oku které vyživují sítnici. Vlásečnice poškozené cukrovkou způsobují prosakování krve do oka, čímž vzniká rozmazané vidění typické pro diabetickou retinopatii.

Silné antioxidanty z borůvek zpevňují stěny vlásečnic a tím odstraňují prosakování krve do oka. Ve zmiňované studii na 31 lidech byl zaznamenán úspěch i v případech diabetické retinopatie.

Křečové žíly: vznikají jako důsledek slabého "biologického lepidla", které drží pohromadě buňky tvořící stěny žil. Pokud jsou stěny žil oslabené, velmi se prodlouží a vytvářejí malé bazénky zadržované krve. Křečové žíly se nejčastěji tvoří nohách; pokud se objeví v oblasti konečníku, nazývají se hemeroidy.

Borůvka prokazatelně posiluje stěny žil, její použití v případě křečových žil je tedy pochopitelné. V Itálii byla provedena studie na 47 lidech, která účinnost borůvek na křečové žíly potvrdila.

Průjem a afty: komise E, která vyhodnocuje účinnost rostlinných léčiv u německého protějšku FDA, doporučuje borůvku k léčbě průjmů a aftů - jde o nejstarší známé tradiční užití.

Výhledové možnosti

Některé výzkumy ukazují, že borůvky snižují hladinu cukru v krvi u lidí trpících cukrovkou. Tento objev je v souladu s již zjištěnými účinky jmenované léčivé rostliny. Navíc na základě šetření prováděných na zvířatech se zdá, že by mohla být účinná také při prevenci a léčbě vředů.

Recepty a doporučení

V Evropě byla vyvinuta odrůda borůvky, ze které je připravován normovaný výtažek obsahující 25 procent antokyanosidů. Zkontrolujte si štítky na přípravcích prodávaných v obchodech. Ve většině úspěšných studií v zabývajících se účinkem borůvky byla lidem podávána 1 až 2 kapsle (80-160 mg) standardizovaného výtažku z borůvky třikrát denně. Dodržujte návod uvedený na balení.

Bezpečnost a rizika

Léčebné dávky borůvek užívejte jen po poradě se svým lékařem. U rostliny nejsou známé žádné vedlejší efekty nebo interakce s jinými léky či léčivými rostlinami. To však nevylučuje případnou alergickou reakci. Pokud si povšimnete jakékoli nežádoucí reakce, přestaňte borůvky užívat.

Informace o pěstování

Borůvka je vytrvalý keřík dorůstající přibližně 50 centimetrů výšky, přirozeně se vyskytuje v severní a střední Evropě. Na našem území ji můžeme nalézt ve většině jehličnatých lesů od nížin až po horské oblasti. Na půdu je nenáročná a snese plně osluněná i částečně zastíněná stanoviště, upřednostňuje kyselé dobře propustné půdy. Má oválné, jasně zelené listy přibližně 2,5 centimetru dlouhé. Červené nebo růžové květy připomínající zvonečky se objevují na jaře, modročerné nebo modrofialové bobule od konce července do podzimu.