Třezalka tečkovaná

0
Třezalka tečkovaná
čeleď: třezalkovité (Hypericaceae) mezi další druhy této čeledi patří: další druhy třezalek
Vědecký název: Hypericum perforatum,
Jiné názvy: svatojánská bylina, bylina sv. Jana, čarovník. děravec, křížec, zvoneček svatojánský, krevníček, dřezalka br> Užívané části: listy a květy

MENU

Třezalka je využívána v lidovém léčitelství již déle než 2 000 let nejčastěji při léčení ran. Dnes je tato bylina ve větší oblibě než kdy dříve, protože se v 80. letech 20. století zjistilo, že je to silný a účinný přírodní prostředek proti depresím.

Než byla objevena tato její výtečná vlastnost, výše jejího celosvětového ročního prodeje se pohybovala kolem 10 milionů dolarů, dnes je to celých 550 milionů.

Historie

Bylina svatého Jana získala své jméno díky skutečnosti, že její listy i květy obsahují speciální žlázy, které po rozemnutí uvolňují červenou silici. Raní křesťané bylinu pojmenovali po svatém Janu Křtitele, protože věřili, že z ní kanula krev 29. srpna, kdy se slavilo výročí jeho popravy.

Římský přírodní léčitel 1. století Plinius předepisoval třezalku přelitou horkým vínem na uštknutí jedovatými hady. Řecký lékař Dioskorides ji zevně doporučoval na popáleniny a vnitřně pak pro její diuretické vlastnosti k vyvolání menstruace, léčbě ischiasu a opakovaných horeček (malárie).

Řekové a Římané také věřili, že je bylina ochrání před kouzly čarodějnic. Křesťané tento pohanský názor později převzali a pálilo třezalku na hranicích zapalovaných v předvečer svatého Jana, 23. června, aby očistili vzduch od zlých duchů a zajistili zdravou úrodu. Níže uvedená báseň z období kolem roku 1400 shrnuje typicky názor tehdejších lidí: Svatojanská bylina sbíraná o půlnoci ve svatý den, vyžene všechny čarodějnice ven. Ďábel ani čarodějnice neublíží tomu, kdo si přinesl svatojánskou bylinu domů. Když potřete práh červenou šťávou květů, váš dům bude chráněn zlou mocí běsů. Kdo si rostlinu uváže kolem krku, ten uvidí zlé síly na úprku.

Podle tehdy platné teorie znaků věřili lidé ve středověku, že vzhled byliny prozrazuje její léčivé vlastnosti: všechny červené rostliny proto měly výtečným lékem na krvácející rány. "Červená šťáva z květů třezalky" ani tady nebyla žádnou výjimkou. Bylinář John Gerard ji v 16. století doporučoval jako "výtečný lék na hluboké rány" a napsal, že bylina "podporuje tvorbu moči a je dobrá proti kamenům v močovém měchýři".

Roku 1618 doporučoval Londýnský seznam léčiv - London Pharmacopoeia - nakrájet květy třezalky, ponořit je do oleje a nechat směs stát na slunci po dobu 3 týdnů. Výsledná tinktura byla tradičním prostředkem na rány a modřiny po několik následných století.

Anglický bylinář 17. století Nicholas Culpeper tvrdil, že třezalka je "nejlepší bylina na rány: svařená ve víně a vypitá léčila vnitřní zranění i pohmožděniny, když se z ní připravil lék, uvolňoval různá ucpání, léčil otoky zavíral otevřené rány... pomáhal při zvracení nejrůznějšího původu a při vykašlávání krve (tuberkulóze)".

Raní kolonisté přivezli třezalku s sebou do Severní Ameriky, ale zjistili, že místní obyvatelé používají zde rostoucí druhy třezalky obdobným způsobem - jako tonikum, lék při průjmu, horečce, uštknutí hadem, poraněních a kožních problémech.

Uznávaný odborník 19. století na léčivé byliny Charles Millspaugh, M.D., si v průběhu občanské války třezalku velmi pochvaloval pro její schopnost léčit rány: "Tržné rány v místech bohatých na nervovou tkáň se po tomto léku krásně zacelily." Dr. Millspaugh odporoval svÿm kolegům-lékařům, kteří neměli pro třezalku pochopení, řka: "Každý lékař využívající homeopatii alespoň 3 měsíce musí uznat její nepopiratelné léčivé účinky"

V 19. století se homeopatická medicína těšila stejné oblibě jako medicína klasická. Homeopaté předepisovali třezalku na nejrůznější onemocnění, mezi nimi i na rány, astma, kousnutí, ischias, průjem, hemeroidy a určité druhy ochrnutí. Současní homeopaté pokračují v jejich stopách.

Eklektičtí lékaři 19. století, předchůdci dnešních přírodních léčitelů, si také léčebných vlastností třezalky velmi vážili, mimo jiné i jako prevenci proti tetanu. Podle nich byla celá bylina skvělým prostředkem na ženskou "hysterii" (menstruační potíže), protože měla "nepopiratelný léčivý vliv na nervový systém a páteř".

Současní bylináři většinou doporučují třezalku hlavně pro její antidepresivní účinky. Někteří ji také doporučují k léčbě virových onemocnění, například herpetu a HIV.

Léčebné využití

Na rozdíl od mnoha jiných léčivých rostlin byla třezalka poměrně důkladně vědecky prozkoumána. Obsahuje hypericin, který je zodpovědný za její léčivý účinek proti depresím. Dále obsahuje složky s protivirovým působením a látky posilující imunitní systém - flavonoidy, díky nimž je účinná proti virům, bakteriím i plísním.

Deprese: Na začátku 80. let 20. století zjistili němečtí vědci, že hypericin má vliv na činnost monoaminoxidázy (MAO) v lidském těle. Inhibitory MAO patří mezi důležité antidepresivní léky. V malých předběžných studiích provedených v Německu přinesly přípravky z třezalky úlevu lidem s mírnými až středně silnými depresemi. Zlepšila se jejich nálada, sebedůvěra, měli větší zájem o svůj život, větší chut k jídlu a klidnější spánek.

Bylináři začali rostlinu doporučovat při depresích, ale až do roku 1996 nebyla zase až tolik známá. Toho roku publikovali němečtí vědci metaanalýzu klinických pokusů v prestižním časopise British Medical Journal. (Metaanalýza je statistická metoda, která umožňuje porovnávat výsledky několika malých studií, jako kdyby byly součástí jedné velké studie. V lékařském výzkumu je jedna rozsáhlá studie neporovnatelně důležitější než několik malých.)

Jmenovaná metaanalýza spojila 23 klinických výzkumů (13 z nich porovnávalo účinky třezalky s neaktivním placebem), které zahrnovaly celkem 1757 dospělých lidí s mírnými a středně silnými depresemi. Po porovnání všech výsledků se zjistilo, že 22 procent lidí užívajících placeba udávalo výrazné zlepšení nálady. Mezi lidmi užívajícími třezalku udávalo stejné zlepšení celých 55 procent.

Pak následovalo mnoho dalších výzkumů prokazujících, že třezalka je velmi účinná při léčbě depresí. Roku 1999 provedli výzkumníci Havajské lékařské univerzity metaanalýzy dalších šesti matematicky odůvodněných vědecký výzkumů, které byly prošetřovány roku 1996. I tato metaanalýza zjistila, že třezalka přináší statisticky významné zlepšení depresivních stavů.

Jaká je vlastně účinnost třezalky? Havajský výzkumný tým přirovnal výsledky léčby třezalkou k léčbě klasickou třídou farmakologických tricyklických antidepresiv.

Němečtí výzkumníci dále porovnávali třezalku s nejoblíbenějšími farmakologickými antidepresivy, selektivními serotoninovými opakovaně se zapojujícími inhibitory (selective serotonin reuptake inhibitors - SSRIs). Polovina ze 161 účastníků studie, z nichž všichni měli mírné a střední deprese, užívala 20 miligramů léku Prozac denně. Ostatní obdrželi 400 miligramů třezalky dvakrát denně. Po 6 týdnech měly oba léky srovnatelné výsledky - 72 procent lidí užívajících Prozac a 71 procent lidí užívajících třezalku uvádělo výrazné zlepšení nálady. Bylina však způsobovala poněkud méně vedlejších účinku.

Svatojánská bylina bývá většinou doporučována při mírné až středně silné depresi, ale přinejmenším jedna studie ji navrhla i k léčbě silné deprese. Dále má bylina výborný vliv na sezonní citové poruchy (Seazonal AfectiveDisorder-SAD), například zimní deprese způsobované krátkým dnem a nedostatkem slunečního svitu.

Britští vědci podávali 301 lidem s diagnozou SAD bud klasickou světelnou terapii (vystavení velmi zářivému světlu), nebo kombinovali vystavení normálnímu světlu s užíváním třezalky. Oba způsoby přivodily výrazné zlepšení nálady. Kombinace světla a byliny byla sice nepatrně úspěšnější, ale nikoliv statisticky prokazatelně. Lidé užívající bylinu si také pochvalovali klidnější, více osvěžující spánek.

Z počátku byl hypericin jako antidepresivum zavrhován, protože se zdálo, že jde o inhibitor MAO. Lidé užívající farmakologické inhibitory MAO nesmí jíst velké dávky jídel, protože pak dochází k nepříjemným vedlejším účinkům. Mnoho lidí užívajících svatojánskou bylinku si této skutečnosti nevšimlo, ani nepociťovalo zmiňované vedlejší účinky. Němečtí vědci pak zjistili proč: Přestože hypericin připomíná inhibitory MAO, je po chemické stránce složitější a podobnější přípravkům SSRI, v jichž případě není žádné omezování ohledně jídla zapotřebí.

Podobně jako u farmakologickych antidepresiv, je i u třezalky nutná jistá trpělivost. Podle německého bylináře a lékaře Rudolfa Fritze Weisse, M.D., se pozitivní účinky "dostavují poměrně pomalu, a dokonce jejich nástup může trvat i 2 až 3 měsíce"

Komise E, která vyhodnocuje rostlinné léky pro německou obdobu FDA, schvaluje třezalku pro léčbu depresivních stavů. Podle zprávy v New York Times z roku 1996 se v Německu prodává 4krát více třeralky než Prozacu.

Infekce: Hypericin je účinný proti velkému množství virových infekcí, mezi něž patří chřipka, herpes, dětská obrna, hepatitida typu C a virus HIV, který způsobuje AIDS. Také hubí několik druhů choroboplodných bakterií.

Nepopiratelné účinky hypericinu proti viru HIV, které byly roku 1988 zjištěny vědci na New York University a ve Weizmannově institutu v Izraeli, způsobily, že se mnoho lidí s AIDS vydalo do lékáren a zásobovalo se třezalkovými tabletami. Někteří udávali zlepšení svého stavu - když do své léčby zapojili bylinu, byla u nich prokázána zvýšená imunita.

Dnes jsou léky proti AIDS na bázi hypericinu podrobovány klinickým výzkumům. Od konce 90. let nadšení pro hypericin pokleslo, protože byl objeven další silný lék proti AIDS, známý pod souhrnným názvem proteázové inhibitory. Je zajímavé, že lidé užívající proteázové inhibitory by neměli užívat třezalku, protože bylina účinek těchto léků zeslabuje!

Poranění: Několik studií potvrdilo tradiční využití třezalky při léčbě ran. Hypericin spolu s dalšími antibiotickými a protizánětlivými složkami obsaženými v červené silici pomáhá předcházet infekci a urychluje hojení.

Jeden německý výzkum porovnával léčbu třezalkou s klasickou léčbou ran a spálenin, kdy třezalkový přípravek značně snížil dobu léčby popálenin a zanechal méně jizev. Komise E schvaluje přípravky z třezalky pro vnější aplikaci k léčbě drobných poranění a popálenin.

Recepty a doporučení

K léčbě deprese si po poradě s lékařem zakupte standardizovaný výtažek a používejte jej podle pokynů na něm uvedených.

Na rány přikládejte rozemnuté listy a květy poté, co jste ránu vyčistili vodou a mýdlem. Můžete nanášet i tinkturu.

Pokud chcete léčit AIDS, poraďte se nejprve se svým lékařem.

Třezalku nepodávejte dětem mladším dvou let. U starších děti nebo lidí nad 65 let začněte nejprve se slabšími dávkami, které můžete podle potřeby později zvýšit.

Bezpečnost a rizika

U skotu krmeného velkými dávkami třezalky tečkované se hypericin ukládá pod kůži a způsobuje fotosenzitivitu, slunečním zářením vyvolané popáleniny a puchýře. Laboratorní zvířata kterým byly injekčně podány vysoké dávky hypericinu, zemřela poté, co byla vystavena slunečnímu záření.

Kvůli jmenovaným výsledkům zveřejněným roku 1977 prohlásila FDA třezalku za nebezpečnou. Společnost se domnívala, že by u lidi mohlo dojít k podobným reakcím, ale později se prokázalo, že obavy FDA byly neodůvodněné.

Miliony lidí trpících depresí užívají třezalku, ale v lékařské literatuře se vyskytlo jen několik sporých případů fotosenzitivity a žádné vážné, sluncem způsobené popálení. Na druhé straně, pokud máte velmi citlivou kůži nebo máte fotosenzitivní reakci při užívání jiných léčiv, buďte při užívání třezalky velmi opatrní na přímé sluneční záření.

Pacienti s AIDS udávají, že bylina je relativně nejedovatá, ale někteří zažili citlivost na sluneční záření, mdloby, nevolnost a průjem.

Třezalková silice by mohla způsobit podráždění citlivé kůže.

Neužívejte třezalku současně s jinými léky proti depresím, aniž byste se neporadili se svým lékařem. Podobně neužívejte třezalku, ani nejprve pokud máte HIV a berete léky obsahující proteázové inhibitory! Třezalka totiž účinek těchto léků snižuje.

Dále neužívejte třezalku, pokud berete cyklosporin, který pomáhá snižit riziko odmítnutí transplantovaného orgánu. Bylina by totiž mohla ovlivnit účinnost tohoto léku.

Rozumné využití

Pro dospělé, s výjimkou těhotných a kojících žen, lidí užívajících depresíva, proteázové inhibitory nebo cyklosporin, je třezalka užívaná v běžně doporučovaných dávkách považována za bezpečnou.

Léčebné dávky třezalky byste měli užívat pouze se souhlasem svého lékaře. Pokud si povšimnete jakýchkoli neobvyklých příznaků, snižte dávkování nebo rostlinu přestaňte užívat úplně. Jestliže vedlejší příznaky ani pak neustoupí, poraďte se co nejdříve se svým lékařem.

Informace o pěstování

Třezalka je vytrvalá bylina dosahující výšky kolem 50 centimetrů. Její vstřícné listy jsou tečkované, tečky představují žlázky obsahující červený olej. Zářivě žluté pětičetné květy se objevují od počátku do konce léta. I v květech jsou četné žlázky s červeným barvivem a jejich barva se po rozemnutí změní na krvavě červenou.

V našich podmínkách se bylina vyskytuje hojně, téměř ve všech nadmořských výškách. Jestliže se ji rozhodnete pěstovat doma, pak ji lze nejlépe množit z kořenových řízků odebraných na jaře nebo na podzim.Třezalka roste na jakémkoli podkladě, ale půda musí být dobře propustná na plně nebo částečně osluněném stanovišti. Listy a květy je třeba sklízet současně v době květu. Usušené se pak skladují ve vzduchotěsně uzavřených nádobách.

Mohlo by se vám líbit

Komentáře