V roce 1944 byla objevena na Slovensku záhadná jeskyně, která podle svého tvaru měsíčního srpku dostala své jméno. Do dnešních dnů však nikdo neví, kde leží.
Účastník Slovenského národního povstání Dr. Antonín T. Horák se účastnil bojů a 23. října 1944 byl zraněn a hledal úkryt. Místní pastevec ho odvedl do úkrytu v jeskyni. Zde spolu s dalšími spolubojovníky se léčil ze svých zranění. Když mu bylo trochu lépe tak se jal prozkoumávat jeskynní systém a objevil otvor do dalších částí jeskynního prostoru. Pastevec je před svým odchodem důrazně varoval, aby nechodili dál. Lidská zvědavost je však základní přirozenost.
Po válce se Horák odstěhoval do Francie a následně do amerického Colorada. Zde roku < href="/rok/1965/">1965 vyšel článek v místním speleologickém časopisu článek založený na jeho vzpomínkách o záhadné jeskyni. O příběh se začalo zajímat více lidí a vrcholu slávy dosáhla jeskyně po zveřejnění v knize Kniha nevysvětlitelného Jacquese Bergiera. Informace o celé jeskyni jsou známé z deníku Antonína T. Horáka.
Pokud se vrátíme zpět do roku 1944 tak se Horák tehdy protáhl otvorem a hodinu se plazil úzkou chodbou, která vyústila výklenkem z neznámého materiálu, který byl velmi hladký. Strukturou připomínala sklo a při kontaktu s krumpáčem se nástroj odrazí a nezanechá na materiálu ani škrábanec. Při pozdějším pokusu o výstřel z pistole se sice vytvořila nazelenalá prasklina, ale bez hlubšího proniknutí do skloviny. V jeskyni nalezl kostru neznámého zvířete, tu vzal sebou a později ve vědeckém ústavu v Užhorodě byla kostra identifikovaná jako medvěd jeskynní, který žil před 25 000 lety, což je tedy minimální stáří jeskyně.
V určitých kruzích se příběh stal velmi populární a hledat jeskyni se vydalo mnoho různých jeskyňářů a dobrodruhů. Většinou bez úspěchu, vlastně není znám úspěšné nalezení. Původní článek ve speleogolickém magazínu uvádí souřadnice místa 49° 02′ N a 20° E. Horák se zmínil, že přesné souřadnice místa dodá pouze seriózním badatelům, aby se vyhnul komercializaci svého příběhu a jeskyně. V deníku je zmíněno pohoří Tater a obec Yzdar, což je dnešní Ždiar, Ľubochňa a Plaveč. Po válce bylo místo ve správě vojáků a přístup přísně zakázán. První pokusy o zmapování terénu pocházejí až z roku 1980.
Další rozsáhlejší pátrání pochází z roku 1944, kdy byla nalezena nějaká jeskyně s vyrytým nápisem, který by odpovídal zápisům v deníku, ale bez pokračování do tajemné části. V roce 2019 se skupina tří lidí vypravila do oblasti doujasnit záhadu Měsíční jeskyně a identifikovali pomocí satelitu lokaci jeskyně ve tvaru srpku Měsíce. Nicméně narazili na odmítnuté povolení od správce národního parku. Místo navštívilo i mnoho amatérských badatelů s určitými náznaky nových objevů, ale bez finálního verdiktu.
Spekulace různých záhadologů dává Záhadu Měsíční jeskyně, někdy též označované jako Měsíční šachta, do rovnice s podzemní říší Agharta nebo různými místními legendami o podzemních objektech vedoucích do jiných částí světa, skleněné tunely v Babí hoře (Slezské Beskydy) či vyprávěními z předminulého století o záhadných tvorech vycházejících v noci z podzemí a ztracených lidech, kteří se pokusili vstoupit do jeskyně.
Komentáře