Nostradamus

NOSTRADAMUS (1503-66) se narodil v Saint-Rémy v Provence v napůl židovské rodině obchodníka s obilím. Michel de Notredame, neboli Nostradamus, absolvoval univerzitu v Montpellier roku 1525 a tak se stal lékařem zrovna v období moru. Pohrdal nošením morového "magického šatu" odmítal nemocným pouštět žilou, spoléhal se na zdravotnická opatření tj. čistou vodu a čerstvý vzduch, což napomohlo šířící se pověsti o jeho léčitelství. Když mu však v roce 1538 zemřela žena a děti (na mor), obvinila ho toulouská inkvizice z kacířství. Utekl a šest let se toulal, pokračoval v okultních studiích, dokud nebyl pozván do Aix, aby sám bojoval s morem. Když epidemie moru odezněla, vděčné město mu schválilo penzi. V roce 1547 se oženil s bohatou vdovou, Anne Ponsart Gemelle ze Salonu a tam se též usadil. Založil rodinu a začal pracovat na svých Proroctvích. Byla poprvé publikována v roce 1555 a nazvána "Centuries (C) Staletí". Konečné uspořádání pozůstávalo z dvanácti knih, každá obsahující 100 čtyřverší (quatrains) (Q) a ihned poté, co dílo vyšlo, přineslo mu okamžitou (ale i trvalou) slávu po celé Evropě.

V roce 1556 si ho nechala předvolat Kateřina Medicejská, francouzská královna, aby vysvětlil CI,Q35, čtyřverší, které údajně mělo předpovídat smrt jejího manžela, Jindřicha II. Udělal na ni takový dojem, že když král v roce 1559 zemřel s oštěpem v oku, jak bylo předpovězeno, zachránila Nostradama Kateřinina ochranná ruka (zdaleka nebyla tak laskavá k jiným) před pozorností inkvizice. Když v roce 1566 zemřel na vodnatelnost, byl jak sám předpověděl - "trouvé tout mort prés entre le lit et le banc - nalezen úplně mrtvý na stoličce, kterou používal k vylezení do postele..

Konečná verze Nostradamových Proroctví z roku 1568 obsahuje 965 čtyřverší a několik dalších veršů napsaných obskurní směsí francouzštiny, latiny, řečtiny a provensálštiny. Časová posloupnost čtyřverší je libovolně promíchána, ale mají předpovídat budoucnost globálně až do roku 3797. Mezi události, které byly všeobecně uznány za předpovězené, patří smrt krále Charlese I., Francouzská revoluce, vzestup Napoleona, Franca, Hitlera a Mussoliniho, jakož i zničení Hirošimy. Pro konec dvacátého století čtyřverší předpovídají vzestup Antikrista, strašnou dvacetisedmiletou válku a potom Nový věk. Čtyřverší vyšla knižně ještě za Nostradamova živo-ta, a proto se pozdější interpretace vždy dají porovnat s autentickým textem.

Ovšem i vysvětlení technik jeho proroctví jsou stejnou hádankou jako proroctví sama. První čtyřverší ze "Staletí" zní následovně:

Estant assis de nuict secret estude,
Seul, reposé sur la selle d'aerian?
Flambe exigue sortant de sollitude,
Fait prospérer qui n'est croire vain.

Ve druhém čtyřverší, ještě více záhadném, používá věšteckou techniku užívanou Novoplatóncem Iamblichem ve čtvrtém století. To jest hledal příslušné vidění v kulaté míse s vodou posazené na mosazné trojnožce. Tvrdil, že "božská sláva, samotné božství sedí vedle něj" a dokonce v dopise svému synu Césarovi (předmluva ke Staletím) říká, že jeho umění "je ovládáno silou všemohoucího Boha, jenž nás inspiruje astronomickými jistotami nikoliv bakchickým šílenstvím či okouzlením." Nicméně odmítl jmenovat knihy, které používal a řekl že je spálil, jakmile své dílo dokončil. I když mnoho jeho proroctví (např. o válkách ve vzduchu) mohou být spíše racionální dedukce než okultní jasnozřivost, přesto se zdá, že užíval rituální magii, což bylo v dobách intolerance velmi nebezpečné. Proto zřejmě zvolil znejasňující podání. Přes to všechno jeho proroctví mají mnohem širší záběr než práce kteréhokoliv pobiblického proroka. A alespoň některé evidentně mluví o událostech za několik století po jeho době.

De la cité marine et tributaire,
La teste raze predra la Satrapie,
Chassez sordide qui puis sera contraire,
Par quatorze ans tiendra la tyranie, CVII,Q13

Výše uvedené se má týkat Napoleona. Opětovně dobyl pří stav Toulon na Angličanech v roce 1793, svrhnul direktorium a těšil se absolutní moci od konce roku 1799 do dubna 1814. Čtyřverší je však stejně nejasné jako ostatní. Použití přesmyček, synkop, afezí a dalších her se slovíčky skýtá široké možnosti pro mylné interpretace. Takže "Lonole" lze interpretovat jako Oliver Cromwell nebo London (Londýn), "Hister" jako Hitler nebo Ister (Dunaj). Také tady vzniká otázka dobrovolného naplnění veršů. Diktátoři dychtivě plnili proroctví, která jim lichotila. Hitlerovo rozhodnutí vpadnout do Polska v roce 1939 bylo ovlivněno verši obsahujícími "Hister" (CII,Q24 atd.) a Loogeho interpretací veršů CIII,Q57 (Die Weissagungen des Nostradamus, Nostradamova věštění, 1921). Nacisté i spojenci využívali "Nostradama" pro svoji propagandu. Švýcarský astrolog Karl Ernst Krafft zfalšoval pronacistická čtyřverší a spojenci si najali spisovatele Louis de Wohla, aby napsal čtyřverší, která by předpovídala vítězství spojenců. V roce 1944 francouzský kolaborantský vůdce Pierre Laval zakázal prodej Staletí, protože kromě jiného vyprávěla o starci, který "je každému pro smích" (on sám?) a o "generálovi, který se triumfálně vrací" (De Gaulle?).

Zdalipak může naše víra ve známá proroctví přinést s sebou jejich "naplnění"? Jestliže ano, měli bychom se bát. Kupříkla du CX, Q72:

Toto známé čtyřverší je typicky vágní. Jak může válka štastně panovat? A kdo je onen "velký dobyvatel"? Vykladači se o tom samozřejmě přou. De Fontbrune (jeho verze je uvedena výše, Cheetham se liší jak výkladem tak "originálním" textem) vysvětluje, že Angouleme bylo kdysi dobyto Huny, tedy Mongoly. Takže text má vypovídat a návratu Huna Attily nebo jeho památky, to znamená příchod někoho jako byl on - snad Antikrista?

Všimněme si podobnosti těchto čtyřverší obrazům, které nacházíme v Apokalypse. Nostradamus jednak kopíroval styl sv. Jana a jednak užil ortodoxní biblickou chronologii, která říká, že svět byl stvořen 4004 před Kristem a musí trvat 6000 let, než bude svedena závěrečná bitva s Antikristem, vyvrácen Babylon, což povede k nastolení Nového věku míru (vláda svatých) a posledního soudu. Při tomto způsobu počítání nás oněch 6000 let dovádí přímo na konec dvacátého století. Datum, které zvolil, a to červenec 1999 představuje jednak ortodoxní volbu Apokalypsy a jednak jeho osobní prohnanost, protože on byl přece židovský doktor pod z magie a kacířství v dobách intolerance. Jeho představa naší blízké budoucnosti je (ostatně co také jiného) vědomé zpracování křesťanské nauky o konci tisíciletí, kde je patrný dominantní vliv Apokalypsy sv. Jana. A že to zároveň skýtá model mravního naučení nebo varování použitelný na kteroukoliv dobu je další aspekt. A protože (jak podotýká Pitt Francis) spíše kopíroval než interpretoval biblickou tradici, neměl co ztratit, i kdyby se ukázalo, že neměl pravdu. V každém případě věděl, že v roce 1999 už bude dávno po smrti, a tudíž nedosažitelný pro jakýkoliv výslech. A tak otázka, zda Nostradamus skutečně věřil v Apokalypsu a rok 1999, zůstane i nadále otevřená. Možná bude dostačovat, připomeneme-li si jeho vlastní varování před falešnými interpretacemi.

Nechť všichni čtoucí tyto verše je posuzují přirozeně,
Nechť sprostá a hloupá sebranka se na ně nepřižene,
Nechť všichni astrologové, barbaři i blázni se stranou drží.
Vždyť ten, kdo se tak nezachová, své prokletí jen strží.

V každém případě je vidět, že proroctví jdou často interpretovat pouze zpětně, protože vykladači si proroctví vykládají k obrazu svému.